Clare

Na východě omývalo ostrov vedlejší, dnes vyschlé rameno řeky. Východně a jižně od hradního ostrova se v řece nacházely další tři ostrovy. Jen několik kilometrů jižně odtud se řeka vlévá do ústí největší irské řeky Shannon. Řeka Fergus je proto u hradního ostrova přílivová, ve středověku byla splavná pro námořní lodě. Hrad tedy kontroloval říční dopravu. V 19. století bylo jižně od hradu na protějším břehu řeky postaveno krátké molo pro námořní lodě. V cestě dál proti proudu jim bránil kromě hloubky také silniční most vedle hradu. Most stojí na trase staré obchodní cesty, která zde ve středověku překračovala hradní ostrov a obě ramena řeky. Lze tak vysvětlit původní plné jméno hradu Caisleán Clár Atha Dá Charadh (Hrad u přemostění brodu mezi dvěma jezy). Na obou ramenech řeky byly patrně jezy, po kterých cesta překračovala řeku. Hrad byl proto na ostrově doslova mezi dvěma jezy. Před stavbou jezů a dřevěných mostních konstrukcí zde bylo třeba řeku brodit. Hrad nezabral celý ostrov, jeho jižní a severní konce zůstaly volné. Zabral ale celou jeho šířku od východu na západ. Ostrov měnil tvar a velikost v závislosti na pohybu říčního sedimentu. Hrad byl patrně průjezdní, obchodní cesta mohla procházet předhradím. V literatuře mnohdy čteme, že nějaký hrad stál na obchodní cestě. To je většinou myšleno obrazně, v tomto případě tomu tak bylo doslovně. Anglonormané měli v Irsku tendence stavět hrady přesně, kde je chtěli, ne kde jim to diktovala příroda. Měli rádi polohy někde u vody, suché hůrky s krásným výhledem je příliš nezajímaly. Silnice R458 dnes vede okolo hradu od severovýchodu k jihozápadu po trase původní obchodní cesty. Hrad stál na severní straně cesty. Pro starou mapu z 19. století s ostrovy v řece viz https://osi.maps.arcgis.com/apps/webappviewer/index.html?id=bc56a1cf08844a2aa2609aa92e89497e. Hrad byl v novověku téměř kompletně rozebrán při stavbě kasáren. Ani obvodová hradba nebyla ušetřena, k uzavření kasáren posloužily tenčí ohradní zdi. Patrně jedinou dochovanou částí hradu je půlkruhová flankovací bašta a část přilehlé hradby na západní straně areálu. Bašta se mohla britské armádě hodit k účinné kontrole řeky a silničního mostu. Na protější východní straně areálu je brána do kasáren, její stáří ale není objasněno. Ohradní zeď na jižní straně kasáren byla zbořena patrně při rozšiřování silnice. Areál kasáren je zde proto bez vnějšího ohrazení..

Slovo Clár (prkno) ale v přeneseném významu nahrazovalo slovo droichead (most). Prkno tak bylo ve středověkém pojetí doslova mostem. Po zdejším přemostění byl od poloviny 13. století pojmenován u něj postavený anglonormanský hrad a od roku 1590 celé dnešní hrabství Clare. Plné jméno hradu znělo Caisleán Clár Atha Dá Charadh (Hrad u přemostění brodu mezi dvěma jezy). Situace ohledně jména Clare je ale složitější. V roce 1169 začala anglonormanská (anglická) invaze do Irska. Velitelem invazních vojsk byl dobyvatel Irska Richard fitz Gilbert de Clare (žil 1130-1176), druhý hrabě z Pembroku, přezdívaný Strongbow (Silný luk). S prkenným mostem na západě Irska neměl Richard de Clare pochopitelně nic společného. Rodovým sídlem pánů z Clare byl motte hrad v dnešním anglickém městečku Clare, které se nachází v hrabství Suffolk. Tento hrad postavil zakladatel rodu, Strongbowův pradědeček Richard fitz Gilbert (1035-1090), první baron z Clare. Ten se podílel na normanské okupaci Anglie v roce 1066. Další člen rodu Tomáš de Clare (žil 1245-1287) se stal v roce 1276 majitelem irského hradu Clare. Není proto zcela jisté, jestli je hrad spolu s hrabstvím pojmenován po zdejším prkenném mostě přes řeku Fergus nebo po anglickém rodovém sídle pánů z Clare. Irský hrad Clare založil v polovině 13. století Anglonorman Robert de Muscegros ke kontrole prkenného mostu přes řeku, k ochraně zdejší anglické kolonie a královského města Limerick. Hrad byl po řece dosažitelný loděmi z moře. Anglonormané rádi stavěli hrady na pobřeží v místech, kde je bylo možné v případě obležení zásobovat z moře. Robert de Muscegros byl v roce 1276 odvolán do Anglie. Majitelem hradu se stal výše zmíněný Tomáš de Clare, stavebník nedalekého hradu Quin. Tomáš získal v roce 1276 zdejší panství Thomond od anglického krále Eduarda I. (1272-1307). Panství si ale musel nejprve vydobýt z rukou irského rodu O’Brienů, králů z Thomondu. Využil přitom bezvládí během civilní války, která v té době v Thomondu probíhala mezi dvěma stranami O’Brienů. Hra mu ale nevyšla, válka skončila a Cumheadha MacNamara mu někdy kolem roku 1285 sotva dokončený hrad Quin dobyl a vypálil. Tomáš de Clare se stáhl na svůj hrad Bunratty. O’Brienové se zmocnili hradu Clare nejpozději v roce 1318 po vyhrané bitvě u Dysert O'Dea. První anglická kolonizace Irska se tou dobou hroutila na většině ostrova. V roce 1558 hrad nakrátko obsadil královský místodržící Tomáš Radclyffe (žil 1525-1583), třetí hrabě ze Sussexu. Během 16. století probíhala druhá anglická kolonizace Irska, O’Brienové se ale na svém území udrželi jako hrabata z Thomondu. Museli se ale chovat jako spořádaní Angličané a spolupracovat při zvelebování nové anglické kolonie. Během Irské konfederační války (1641-1653) byl hrad v rukou irských royalistů. Ti jej v roce 1651 předali vítěznému anglickému parlamentnímu vojsku. V roce 1690, během jakobitské války, hrad opevnil Teigue MacNamara ve jménu dosavadního anglického krále Jakuba II. (1685-1688). Vilemité jej ale vzápětí dobili. V roce 1712 pronajal Jindřich O’Brien (žil 1688-1741), osmý hrabě z Thomondu, hrad a město Clare Robertu Hickman za roční poplatek osmi liber. Robert hrad obratem pronajímal britské královské vládě. Ta v něm umístila kasárna britské armády. V 18. století byl hrad kompletně přestavěn na hlavní kasárna hrabství Clare, hrad přitom z větší části zanikl. Během místních nepokojů v roce 1831 žilo v kasárnách 317 mužů a 137 žen a dětí. Ubytování pro tolik lidí muselo být velmi stísněné. V 19. století sloužil Clarecastle jako námořní přístav Ennisu. Britská armáda opustila kasárna v roce 1921, krátce před vyhlášením Irské republiky v lednu 1922. V roce 1997 byly kasárenské budovy pusté. Následně byly upraveny na byty..