Quin

Na zbylých stranách je rovina. Hrad měl podobu téměř čtvercového francouzského kastelu s flankovacími věžemi ve všech nárožích. Pro seznam francouzských kastelů v Irsku viz tabulka ve foto-souboru hradu Limerick. Kurtiny (hradby mezi věžemi) jsou dlouhé přibližně 25 m. Strany čtverce hradu mají délku přibližně 37 m. Kurtiny mají sílu zdiva téměř 3 m, pro vnitřní prostor hradu tak zbývalo zhruba 31 m. Věže a kurtiny byly stavěny se skarpem. Brána do hradu byla uprostřed jižní kurtiny (šířka 3,25 m). Na východní a jižní straně hradu byl vyhlouben příkop. V jihovýchodním rohu je široký 15,3 m. Ploché dno příkopu je široké 5,5 m. Dno ale není vodorovné, příkop je proto na vnější straně hluboký 1,24 m a na vnitřní straně 2,62 m. Určitě byl napájen vodou z potoka. Z hradu se dochovaly přízemní části severovýchodní, jihovýchodní a jihozápadní věže. Jen severozápadní věž dnes není na povrchu patrná. Dále se dochovaly přízemní části kurtin. Severní kurtina je na východním konci vysoká 1,52 m. Na vnitřní straně má ale výšku jen 0,25 m. Interiér hradu byl během stavby zeminou zvýšen a zarovnán. Kurtina byla v 15. století využita ke stavbě severní strany kláštera. Stojí na ní mnohem tenčí severní zeď refektáře a kuchyně. Na jižním konci východní kurtiny stojí plochý závěr chóru kostela. Závěr chóru využil stojící zdivo kurtiny, východní okno chóru má proto široké vnitřní špalety. Zbylá část kurtiny nebyla klášterem využita a byla patrně spolu s věžemi při stavbě kláštera z větší části rozebrána. Z jižní kurtiny hradu se stala jižní boční zeď kostela, která je proto také mnohem silnější. Portál hradní brány byl při stavbě kostela odstraněn a otvor brány byl na vnější straně zazděn tenkou zdí. Kurtina hradu (jižní zeď kostela) zde dostala nové lícování, zazděná brána proto není zvenčí vůbec patrná. Uvnitř kostela je ale pod kostelní věží patrný vnitřní oblouk záklenku brány. Z otvoru brány se stala rozměrná nika. Okna v jižní zdi kostela mají kvůli síle hradního zdiva široké oboustranné špalety. Je možno usoudit, že stavba kláštera začala vestavbou kostela do jižní části hradu. Jak kostela přibývalo, hradu ubývalo. Kostelem nevyužité kurtiny a věže byly rozebrány. Zbyla přízemní část západní kurtiny, která byla zahrnutá do západního křídla kláštera. Nejlépe dochovaná je severovýchodní věž. Výška zdiva je 2,3 m. V koruně zdiva má vnější průměr 11,85 m, vnitřní průměr je 4,56 m. Síla zdiva je 3, 62 m. Přízemí věže je přístupné chodbou z vnitřního prostoru hradu. Jsou zde dvě rozměrné niky úzkých štěrbinových střílen a krb s patrným kouřovodem. V rohu mezi věží a severní kurtinou je patrná patka spodního zděného oblouku prevétu. Věž byla obytná. Po dokončení kláštera mohlo dochované přízemní zdivo věže a přilehlých kurtin sloužit jako terasní zeď klášterní zahrady nebo dvorku. Výška zdiva jihovýchodní věže je 3,32 m. V koruně zdiva má věž vnější průměr 9,25 m. Síla zdiva je 2,80 m. Nejhůře dochovaná jihozápadní věž má výšku 2,14 a vnější průměr 9,18 m. Interiér této věže byl později upraven na hrob. V okolí hradu a kláštera je hřbitov. Z rozměrů dochovaných věží je možno usoudit že severovýchodní věž byla největší a sloužila jako hlavní donjon (obranná a obytná věž) hradu..

Panství si ale musel nejprve vydobýt z rukou irského rodu O’Brienů, králů z Thomondu. Účelem invazního hradu proto bylo zajistit kontrolu území proti Irům. Využil přitom bezvládí během civilní války, která v té době v Thomondu probíhala mezi dvěma stranami O’Brienů. Hra mu ale nevyšla, válka skončila a Cumheadha MacNamara mu někdy kolem roku 1285 sotva dokončený hrad dobyl a vypálil. Hrad byl poté opuštěn a zpustl. Irský rod MacNamara držel Quin až do 16. století. V roce 1402 založil Síoda Cam Mac Conmara na místě pustého hradu první klášter. Maccon Mac Conmara pozval do Quinu františkány. Pro založení zdejšího františkánského kláštera získal papežskou licenci v roce 1433. Klášter byl postaven ve zřícenině hradu. Některé části hradu jím byly využity, zbytek byl z větší části rozebrán na stavbu. Hrad a klášter dnes patří státu. Zdivo je zakonzervováno..