Quéribus

K jeho obraně stačila posádka o síle dvaceti dobře vyzbrojených mužů. Na samém vrcholu skály se rozkládá jádro hradu s nepravidelně polygonálním donjonem (obytnou věží) na severovýchodě. Donjon pravděpodobně pochází z 12. století, z doby katarů. Ve 13. století byl hrad rozsáhle zrekonstruován Francouzi. Celý interiér donjonu dnes zaujímá velký čtverhranný sál s křížovou žebrovou klenbou, podepíranou centrálním pilířem. Sál má rozměry přibližně 7x7 m. Jeho výška se zdá být větší, to je ale dáno tím, že návštěvník dnes stojí v úrovni přízemního prostoru, který byl původně pod dřevěnou podlahou velkého sálu. Sál osvětluje jediné veliké okno v jižní zdi. Na jižní straně k donjonu přiléhá čtverhranná schodišťová věž s točitým schodištěm. Ta spojuje nádvoří s velkým sálem donjonu a poskytuje přístup na jeho ochoz. Z ochozu donjonu je nádherný výhled do kraje a dolů na hrad. Nádvoří jádra hradu se rozkládá podél jihozápadního průčelí donjonu. Na jihu je ohraničeno zříceninami jižního paláce a na západě budovou, která měla více provozní a hospodářský účel. Zde byla i vodní cisterna. Brána do jádra hradu se nachází v přízemí jižního paláce. Mnoha návštěvníkům dnes zcela unikne vstup do kasemat. Ten se nachází na spodním konci točitého schodiště schodišťové věže. Kasematy se táhnou podél východní paty donjonu. Hrad byl na této straně nejvíce ohrožen vrcholem celého bradla, od hradu odděleného hlubokou roklí. Také proto je na této straně zdivo donjonu podstatně silnější. Kasematy mají na délku přibližně 20 m. Dolní hrad se nachází na dvou nižších terasách v západním svahu hradní skály. Střední terasa obsahuje pozůstatky další vodní cisterny a také obytnou budovu pro vojáky. Dolní terasa je na severní, západní a jižní straně ohraničena obvodovou hradbou. V jejím severozápadním nároží se nachází první hradní brána. Přístupová cesta stoupá strmě po schodech úzkým portálem brány a pak stále po schodech přes první a druhou terasu k bráně do jádra hradu. Přístup do hradu byl tak jedině pro pěší. Dnešní první brána nebyla původně v pořadí první. Podél přístupové cesty jsou patrné pozůstatky předsunutého opevnění a cesta tady byla pravděpodobně několikrát přehrazená. Nacházely se zde také stáje pro koně a další hospodářská stavení. Existenci další brány je také možno předpokládat v prostoru vstupu na střední terasu. Hradní zdivo bylo v nedávné době zakonzervováno..

Jedná se o skupinu hradů, spojených s dramatickým odbojem katarů, náboženské sekty, proti níž byla roku 1209 vyslána křížová výprava. Quéribus se stal spolu s ostatními hrady této skupiny symbolem jejich zoufalého a marného boje o přežití. Hrad je poprvé zmiňován roku 1021 pod jménem Cherbucio, což mohlo znamenat ‘obydlené místo na skále’. Byl postaven poblíž průsmyku Grau de Maury mezi údolími Maury a Verdouble, která tak obě, spolu s průsmykem, kontroloval. Hrad v té době patřil hrabatům z Besalú. Do poloviny 13. století sdílel Quéribus stejné osudy s nedalekým hradem Peyrepertuse. Jako majetek pánů z Barcelony hrad přináležel aragonskému království. Tento fakt ušetřil hrad prvního náporu útoků křížové výpravy v letech 1209–1213. Mnozí kataři utíkali přes hranice za bezpečím do Aragonského království a úkryt našli i na hradě Quéribus. Zatímco Peyrepertuse byl roku 1240 dobyt ve jménu francouzského krále a katarské období tím bylo na tomto hradě ukončeno, Quéribus byl stále na aragonské straně hranice. Katarský biskup Benoît z Termes na hradě pobýval a zemřel roku 1241. V roce 1244 Imbert ze Salles přiznal inkvizici, že katarský děkan z Fenouilledes, Pierre Paraire, a dva prefekti, Raymond z Narbonne a Guillaume z Bugarach, na hradě pobývali roku 1242. V této době svěřil Pierre z Fenouillet obranu hradu Chabartu z Barbairy. Pierre z Fenouillet zemřel roku 1242 a panství zdědil jeho syn. Francouzský král Ludvík IX. přikázal roku 1255 Pierru z Auteuil hrad dobýt. Na začátku května toho roku byl hrad již v obležení a v srpnu stejného roku zde již byla francouzská posádka o síle dvaceti mužů. Dohoda z Corbeil pak roku 1258 potvrdila Quéribus coby francouzský hrad na nové jižní hranici Francie. Patnáct let se tak obě znepřátelené strany, Francouzi na hradě Peyrepertuse a kataři na hradě Quéribus, v rozmezí let 1240–1255 na sebe dívaly přes údolí ve vzdušné vzdálenosti 6 km. Francouzům přitom potírání kacířů příhodně posloužilo jako záminka k územní expanzi. V roce 1473 do země vtrhlo vojsko Jana II. Aragonského za účelem osvobození Perpignanu a Rousillonu, které držel Ludvík XI. Francouzský. Aragonské vojsko dobylo Quéribus, Francouzi jej však o dva roky později znovu obsadili. Osudovou ranou byla pro hrad Pyrenejská smlouva podepsaná roku 1659. Ta posunula francouzskou hranici dále na jih. Hrad tím pozbyl na významu a postupně chátral. Zdivo zříceniny hradu bylo v nedávné době zakonzervováno..