© Marek Zárychta 06/2023
Město Kotor se nachází v jihozápadní části Černé Hory. Pevnost - hrad sv. Jana je součástí opevnění města, jež patří k nejzachovalejším středověkým opevněným městům. Celková délka hradeb města je 4 kilometry. Staré město s celým systémem opevnění bylo v roce 1979 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Komplex opevnění vznikl postupně v průběhu staletí od ilyrského opevněného sídla (castellum) na kopci Svatý Jan (Sveti Ivan, též nazývaný místně Sandjovani) až do nové části ze 17. a 18. století.
Výstup k hradu je hlavně v letních měsících značně namáhavý. Cesta je velmi strmá a nepříliš udržovaná. Nachází se totiž ve výšce 280 metrů a proto sem příliš turistů nemíří. Výstup ale stojí za námahu. Z hradu, na němž vlaje černohorská vlajka, je krásný výhled.
Vrchol hory byl opevněn již v ilyrských dobách. V 6. století nechal pevnost opravit východořímský císař Justinián I. (482-565). ...Od 7. století byl Kotor důležitou pevností Byzantské říše až do roku 1185. V letech 1186-1371 byl autonomním městem pod vládou Srbska, později Chorvatska (1371–1384) a poté bosenských králů (1384–1391). V letech 1391–1420 byl Kotor samostatnou republikou. Roku 1420 město ovládla Benátská republika, pod kterou spadalo jako součást tzv. Albánie Veneta, až do jejího pádu v roce 1797. V tomto období byla pevnost dvakrát poškozena zemětřesením, dvakrát obléhána Turky a získala také svou dnešní podobu. Poté přešel Kotor pod vládu Rakouska jako součást Dalmácie. V roce 1805 město obsadila napoleonská vojska a stalo se součástí francouzského impéria. V prosinci roku 1813 připlul britský námořní kapitán William Hoste, který za použití kladkostroje nechal vytáhnout děla svých lodí na pozice nad pevností a začal ji ostřelovat. Po deseti dnech obležení, 5. ledna 1814, se francouzská posádka vzdala. Poté bylo město opět vráceno Rakousku. Od roku 1918 se stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, jež se od roku 1929 začalo nazývat Jugoslávie..
|
Přihlášení |
