Monmouth

Na jižní a východní straně hradu byl příkop. Zbylé dvě strany chránil strmý svah nad řekou. V severní části hradu stál válcový donjon z 1. poloviny 13. století, zbořený v roce 1647. Válcové hradní donjony mají na souostroví Irska a Británie největší zastoupení právě ve Walesu. Pro seznam válcových donjonů ve Walesu viz tabulka ve foto-souboru hradu Dundrum. Na západním okraji hradního jádra stojí nad řekou trosky obdélného hradního paláce z poloviny 12. století. Na jihu k němu přiléhají obvodové zdi přízemního velkého sálu z doby kolem roku 1270. Novověké terénní úpravy změnily areál hradu k nepoznání. Jednopatrový palác měl vnější rozměry přibližně 24 x 14 m. Jeho delší osa byla orientovaná severojižním směrem. Delší západní strana paláce stála na okraji svahu nad řekou, byla proto součástí vnějšího obvodu jádra hradu. Západní zeď paláce byla proto výrazně silnější. Palác byl vysunutý před hradbu, umožňoval tak její flankování. Tři dochované rohy paláce zesilují ozdobné čtverhranné věžice, které jen velmi nepatrně vystupují ven z palácových průčelí. Jejich nároží jsou armovaná. V jihovýchodní věžici je točité schodiště, které spojovalo přízemí, první patro a ochoz paláce. Jak bylo v anglické hradní architektuře zvykem, střecha byla zapuštěná pod korunou obvodového zdiva s ochozem a cimbuřím. Věžice určitě ochoz převyšovaly, poskytovaly tak další vyvýšená obranná stanoviště. Základy paláce chránil nízký skarp. Přízemí bylo plochostropé, sloužilo jako skladiště. Bylo osvětleno úzkými románskými okny, z nichž tři se dochovaly ve východním průčelí. V prvním patře byl ve 12. století velký sál, otevřený do krovu střechy. Vstupní portál byl v prvním patře. Severovýchodní roh paláce zanikl při stavbě novověkého parazitního domu. Většina západního průčelí také zanikla. Zbyla jen celá jižní část paláce, jižní polovina východního průčelí a izolovaný severozápadní roh. Interiér paláce dnes slouží jako dvorek parazitního domu. Ve 13. století již velký sál v prvním patře paláce nevyhovoval tehdejším požadavkům. V době kolem roku 1270 byl proto hned vedle postaven přízemní velký sál o vnitřním rozměru 18,5 x 10,5 m. Podobnou situaci se dvěma velkými sály můžeme vidět i na irském hradě Adare. Delší osa nového sálu je orientovaná ve směru VSV-ZJZ. Kratší západní zeď sálu je ve skutečnosti jediná dochovaná část obvodové hradby, ke které byl sál přistavěn. Hradba zde navazuje na jižní průčelí paláce. Severozápadní roh přízemního velkého sálu přiléhal k jižní zdi paláce. Obě stavby spojoval úzký vstupní portál v přízemí paláce. Hlavní vstup byl ale vysokým portálem v prvním patře paláce dolů po schodech. Tudy vstupoval do sálu majitel hradu s rodinou a nejvýznamnějšími hosty. Všichni ostatní do něj vstupovali přímo z nádvoří na opačném východním konci sálu..

Mocní majitelé těchto panství se zvláštními výsadami bojovali proti Velšanům a postupně zabírali jejich území. V roce 1067 svěřil první normanský král Anglie Vilém Dobyvatel (1066-1087) Vilému FitzOsbern anglické hrabství Herefort na hranici s Walesem. Odtud pak Vilém FitzOsbern dobýval jihovýchodní část Walesu. V rámci této kampaně založil hrad Monmouth ve strategické poloze na kopci poblíž soutoku řek Monnow a Wye. Obě řeky byly významnými dopravními tepnami. U hradu postupně vzniklo město. V roce 1075 Vilém Dobyvatel zkonfiskoval majetky Vilémova syna Rogera Fitz Osbern. Novým majitelem hradu se stal Bretaněc Wilhenoc. Kolem roku 1086 byl majitelem jeho syn Vilém FitzBaderon. Na začátku 12. století byl Monmouth přestavěn na kamenný hrad. Potomci rodu FitzBaderon, páni z Monmouth, vlastnili hrad do poloviny 13. století. Kolem roku 1236 byl na hradě postaven válcový donjon. V roce 1256 získal hrad princ Eduard, budoucí král Eduard I. (1272-1307). V roce 1264 se během vzpoury proti anglickému králi zmocnil hradu Šimon z Montfortu. Ten pak krále Jindřicha III. (1216-1272) na hradě krátce věznil. V následujícím roce byla ale vzpoura potlačena. V roce 1267 získal hrad další králův syn Edmund Crouchback, první hrabě z Lancasteru. Monmouth se stal v této oblasti jeho hlavním sídlem, kolem roku 1270 proto nechal na hradě postavit velký sál. V 1. polovině 14. století proběhly další úpravy hradu, patrně na příkaz Jindřicha z Grosmontu, prvního vévody z Lancasteru. Hrad byl propojen s opevněním města. V roce 1326 byl na hradě krátce vězněn anglický král Eduard II. (1307-1327). Monmouth se stal oblíbeným sídlem Jindřicha Bolinbroke, pozdějšího anglického krále Jindřicha IV. (1399-1413). V roce 1386 se zde narodil jeho syn, anglický král Jindřich V. (1413-1422). Velšská vzpoura v letech 1400-1415 pod vedením Owaina Glyndŵr Monmouth nepostihla. Hrad byl spolu s městem velmi dobře opevněný, Velšané proto raději dobývali slabší hrady v okolí. V novověku hrad postupně přišel o svůj vojenský a sídelní význam. Monmouth se stal v roce 1536 správním centrem nového hrabství Monmouthsire. Hrad proto začal plnit roli administrativního a soudního centra hrabství. Během Anglické občanské války (1642-1651) se o něj přetahovaly obě válčící strany. V říjnu 1645 jej nakonec obsadilo parlamentní vojsko. 1. března 1647 přikázal parlament zbořit opevnění hradu a města. 30. března toho roku začala demolice válcového hradního donjonu. 22. prosince 1647 se tato věž zřítila. Zbylé části hradu pak zpustly. V roce 1673 byl na místě zbořené válcové věže postaven panský dům Great Castle House. Ten je od roku 1853 velitelstvím rezervního regimentu Royal Monmouthshire Royal Engineers. Před domem byla postavena terasa a prostor hradu byl zarovnán. Při této terénní úpravě byly odstraněny mnohé pozůstatky hradu. Prostranství pak sloužilo jako cvičiště. Zříceniny obdélného hradního paláce a velkého sálu byly ušetřeny. O tyto poslední zbytky hradu pečuje velšská státní památková péče CADW, která na nich provedla konzervaci zdiva. Hrabství Monmouthshire bylo v roce 1972 zrušeno. Od tohoto roku je zároveň legálně součástí Walesu. Od 16. století totiž nebylo jasné, jestli Monmouthshire patří Walesu nebo Anglii. V bočním křídle domu Great Castle House je od roku 1989 vojenské muzeum Monmouth Regimental Museum, které na cvičišti vystavuje vojenskou techniku..