Liscarroll

V jižní kratší kurtině stojí obdélná dvoupatrová branská věž. Obdélná flankovací věž je také na protější severní straně. Flankovací věže byly u většiny hradů v Irsku, Walesu a Anglii, obytné. V případě Liscarrollu jsou ale velmi strohé. Navenek mají jen štěrbinové střílny. Zdá se že u nich převládala vojenská funkce. Branský průjezd je dlouhý 10,4 m a široký 2,8 m. Má vysokou valenou klenbu. Chránila jej dvojice vrat a jeden hřeben s dosud patrnými drážkami. Hřeben procházel klenbou do prvního patra věže. Vnitřní konec průjezdu byl někdy v 15. a nebo 16. stol zazděn. Byl ponechán pouze vstup pro pěší a dvojice štěrbinových oken k osvětlení průjezdu (průchodu). Horní dvě patra branské věže jsou z 15. stol. Nejvyšší druhé patro nemá plnou délku věže, je mnohem kratší a vytváří věžovou nástavbu na přístupové jižní straně. První patro proto mělo sedlovou střechu s dosud zřetelným kamenným lemem na severní zdi věžové nástavby. Obě patra byla obytná. Vnitřní plocha hradu nevykazuje známky zástavby. Obytná a užitková stavení mohla být lehké konstrukce z hrázděného zdiva. Na severní straně hradu je patrný ve skále vylámaný příkop. Na kresbách z 18. stol. je hrad vyobrazen s vodním příkopem. Kresby ale vznikly dlouho po zániku hradu. Jihovýchodní věž jako jediná zcela zanikla. Za válek v pol. 17. stol. byla vystavena dělostřelbě. Vyvýšený terén jihovýchodně a jihozápadně od hradu byl k útoku ideální. Anglonormani často stavěli své hrady ve velmi nevýrazných místech někde u vody nebo přímo s vodním opevněním. Vyšší terén mnohdy ignorovali, v případě Liscarrollu postavili hrad přímo pod návrším..

13. stol. Jeho děd Vilém de Barry dostal v roce 1206 od krále Jana Bezzemka potvrzení o lenním držení panství s osadami Castlelyons, Barryscourt a Buttevant. De Barryové vlastnili hrad až do roku 1625. Od krále Karla I. Anglického jej pak získal Filip Perceval. Nový majitel výrazně zesílil vnější opevnění. Obranou hradu pověřil Tomáše Raymonda. V létě 1642, na začátku Irské konfederační války (1641-1653), obsadilo hrad irské konfederační vojsko pod vedením Garreta Barry. Držením hradu se snažili izolovat proanglické vojsko lorda Inchiquinna v Corku. To ale vytáhlo proti hradu a 3. září 1642 v bitvě u Liscarrollu konfederační vojsko porazilo. Irové hrad obsadili podruhé v roce 1645. V roce 1650 do něj střílelo děly anglické vojsko pod vedením sira Hardresse Wallera. Od té doby je hrad pustý. Potomci Filipa Percevala, hrabata z Egmontu, jej nadále vlastnili až do 20. stol. Během irské války za nezávislost (1919-1921) sídlila ve zřícenině hradu britská vojenská posádka. IRA (Irská republikánská armáda) je odtud v roce 1921 vyhnala. Od roku 1936 patří hrad státu. Někdy v sedmdesátých letech proběhla rozsáhlá konzervace zdiva..