Clonmacnoise

Anglonormané stavěli hrady, kde je chtěli, ne kde jim to diktoval terén. Hrad stál u dřevěného mostu přes řeku. Kontroloval provoz na mostě, lodní dopravu na řece a dění v sousedním keltském klášteře. V době vzniku na začátku 13. století navíc omezoval vojenské výpady vzpurného irského krále Cormaca Mac Art Ó Maoilsheachlainn, jehož území leželo dále na jih. Kvůli významné poloze u mostu přes největší irskou řeku je nutno počítat s opevněním již ve 12. století. V roce 1135 byl vypálen zdejší hrad Liseenabbey, jeho poloha ale není známa. Podobná situace byla v nedalekém městě Athlone. Tamní hrad u mostu přes řeku byl založen Iry dlouho před začátkem anglonormanské okupace Irska v roce 1169. Dnes je uváděn jako ukázka irského hradu z doby před anglonormanskou okupací. Od okolního terénu byl hrad oddělen hlubokým obvodovým příkopem. Před ním byl na zranitelné jihovýchodní straně navršen vysoký čelní val, půdorysně prohnutý do půlkruhu. Příkopem vymezený hradní pahorek má obdélný tvar s půlkruhovým krátkým čelem na jihovýchodní straně, na straně stoupajícího terénu a čelního valu. Opačný krátký severozápadní konec pahorku s pravoúhlými rohy je na břehu řeky. Druhý vnitřní val byl navršen na hradním pahorku po celém jeho obvodu. Na něm stála dřevěná palisáda. Mezera ve vnitřním valu na říční straně opevnění může být pozůstatkem brány. Hrad měl určitě na řece vlastní dřevěné přístavní molo s přímým vstupem do brány. Shannon je i dnes divoká nespoutaná řeka, která každý rok zaplavuje rozsáhlé plochy na obou březích. Především brzy zjara zaplavuje obě boční strany hradního příkopu. Snad jen ve vyšším jihovýchodním čele hradu zůstává dno příkopu bez vody. Na boční jihozápadní straně hradu bylo mezi hradem a řekou úzké předhradí. Na zranitelné jihovýchodní straně je chránil krátký mírně prohnutý příkop a vnitřní val. Čelní val hradního jádra končí před příkopem předhradí, obě části opevnění se navzájem flankovaly (poskytovaly vzájemný boční ostřel). Mezera ve valu předhradí může naznačovat polohu první hradní brány. Příjezdová cesta odtud mohla pokračovat napříč předhradím k řece, kde zahnula k molu a ke druhé hradní bráně do jádra hradu. V roce 1214 Cormac Mac Art Ó Maoilsheachlainn hrad vypálil. Královský místodržící pak nechal na pahorku postavit malý kamenný hrad obdélného půdorysu o rozměrech 29,75 x 19 m. Hrad zaujal jihovýchodní konec hradního pahorku, aniž by se snažil kopírovat jeho obvod. Zbylá plocha pahorku se stala druhým předhradím, i nadále s dřevěným opevněním. V jihovýchodním čele kamenného hradu stál dvoupatrový obdélný palác. U něj bylo na severozápadní straně hradní nádvoří, uzavřené kamennou hradbou. V západním rohu stojí mírně vysunutá dvoupatrová obdélná branská věž s třetí bránou. Hrad je možno označit za typ, kde byl palác hlavní obrannou a obytnou stavbou. Podobných hradů je v Irsku celá řada, například Ballyderown v hrabství Cork a Grennan v hrabství Kilkenny. Palác měl rozměry 19 x 11,3 m, sílu zdiva 2,2 m. Nároží zpevňovaly rohové pilastry. Vstup do paláce byl v prvním patře dochovaným portálem v severozápadním nádvorním průčelí. Vstupní portál chránil zděný obdélný přístavek, jehož podlomené zdivo se dnes opírá o průčelí paláce. Do přístavku se vstupovalo z ochozu jihozápadní hradby. K portálu se šlo po padacím můstku, který se sklápěl uvnitř přístavku. Můstek se sklápěl podél průčelí paláce bočně k portálu, tedy jinak než je běžné. Ovládací mechanizmus musel být v nejvyšší části přístavku a přístupný z paláce. V prvním patře paláce byl velký sál, druhé patro mohlo být podkrovní, přízemí sloužilo jako skladiště. Z prvního patra bylo možno jít dolů nebo nahoru po točitém schodišti v západním nároží paláce. Dosud stojí většina nádvorního severozápadního průčelí paláce, část jihozápadního průčelí a západní nároží se schodištěm. Jižní nároží bylo při demolici hradu patrně v polovině 17. století podlomeno. Jeho trosky se dnes opírají o zbytek paláce, jen zázrakem se nezřítily do příkopu. Ostatní části paláce byly při demolici zcela zničeny, některé urvané kusy zdiva leží v příkopu. Nádvoří mělo rozměry 16 x 17,4 m. Hradba má sílu zdiva 1,05 m. Poměrně dobře je dochována branská věž s portálem třetí brány v přízemí. Zděná přepážka dělila branský průjezd od odpadové šachty latríny, která byla v prvním patře věže. Nejvyšší druhé patro bylo podkrovní. Věž měla sedlovou střechu mezi dvěma zděnými střešními štíty. Jihozápadní střešní štít dosud stojí..

Královský místodržící Jan de Gray uznal v roce 1210 Ira Cathala Croibhdhearg Ó Conchobhair králem Connachtu poté, co se Cathal formálně podřídil vládě anglického krále. Provincie Connacht leží na západě Irska. Začíná na pravém břehu řeky Shannon naproti Clonmacnoise. Místní irský král království Mide, Cormac Mac Art Ó Maoilsheachlainn, nebyl s Cathalovým podlézáním Angličanům spokojen. V letech 1212 a 1213 proto pustošil teritoria obou stran. Anglonormané Cormaca v roce 1213 porazili. Cormac se stáhl na své území v dnešním hrabství Offaly jižně od Clonmacnoise. Anglonormané proti němu postavili v Clonmacnoise dřevěný hrad. Stavba hradu v blízkosti zdejšího významného kláštera navíc umožňovala bezprostřední kontrolu významného společenského centra. Ze stejného důvodu byl postaven například hrad v Kildare. Neméně důležitá byla kontrola dřevěného mostu přes řeku, který byl od začátku 9. století významnou spojnicí mezi východem a západem Irska. Na místě hradu byl na břehu řeky ovocný sad, který patřil opatovi kláštera Clonmacnoise. Anglonormané jej při stavbě hradu zničili. V roce 1214 Cormac Mac Art Ó Maoilsheachlainn hrad vypálil. Kronika Loch Cé doslova uvádí, že Cormac ukořistil krávy z Cluain (Clonmacnoise) a porazil tamní cizince na hradě. Některý z královských místodržících pak nechal na místě zničeného hradu postavit kamenný hrad. V roce 1215 dostali Ralph de Derevaus a Walter Reboth příkaz předat hrad Geoffrey de Marisco. Královský místodržící, arcibiskup Jindřich z Londýna, v roce 1216 uhradil opatovi kláštera Clonmacnoise škody vzniklé při stavbě hradu. Prostřednictvím královských místodržících zůstal hrad v první polovině 13. století v královských rukou. Například v roce 1233 se Richard de Burgh opozdil několik měsíců s předáním hradu svému nástupci. Anglická vláda nad Irskem během 13. století postupně slábla. Od začátku 14. století byl proto hrad v irských rukou a zpustl. Zdejší klášter také postupně upadal. Anglonormané urychlili reformu irské církve, která měla od 12. století nové diecézní uspořádání. Po anglonormanské okupaci Irska, zahájené roku 1169, přestaly být staré keltské kláštery centry diecézí. Navíc byly postupně nahrazeny novými řádovými kláštery. Spolu s hradem a klášterem zanikl i most přes řeku. Lidé se přesunuli do města Athlone severně od Clonmacnoise, kde byl taktéž hrad a most přes řeku. Zdá se, že hrad Clonmacnoise potkal stejný osud jako hrad Dunamase v hrabství Laois. Tento hrad také zpustl během 14. století. Během Irské konfederační války (1641-53) byl znovu využit jako vojenský opěrný bod, v důsledku čehož byl zničen. Dnešní vážné škody na zdivu hradu Clonmacnoise odpovídají úmyslné destrukci, provedené nejspíše v polovině 17. století. Dnes hrad patří státu..