Athlone

Jádro hradu zaujalo vrchol motty, která pochází z 12. století. Motta může patřit původnímu irskému hradu z roku 1129, případně mohla být navršena na irském opevnění Anglonormany na konci 12. století. Hrad sloužil k obraně dřevěného mostu, který zde překračoval řeku. Západní konec mostu stál přímo u jihovýchodní paty motty. Okolní terén je rovinatý, kromě řeky neměl hrad žádnou přírodní ochranu. Západně od něj se navíc táhne od jihu na sever esker. Irské slovo eiscir je dnes ve své anglické formě esker celosvětově používaný geologický termín, označující terénní hřbet vzniklý nánosem štěrku, písku a kamení během tání ledovců v době ledové. Na eskeru dnes stojí část západního města, které je tak alespoň zčásti chráněno před povodněmi. Esker znemožňoval pohled k západu, potenciálně mohl poskytnout nepříteli vyvýšenou polohu k útoku. V roce 1210 zahájil královský místodržící Jan de Gray stavbu kamenného hradu. V té době byl na vrcholu motty postaven polygonální donjon (obranná a obytná věž). Z jeho ochozu bylo možno kontrolovat dění na eskeru. V roce 1211 se na hradě zřítila věž. Tato událost je dnes připisována příliš chvatné výstavbě kamenného hradu na mottě, jejíž zemina ještě nemusela být dostatečně usedlá. Není ale známo, o kterou věž šlo. Kromě donjonu měl hrad také flankovací hranolové věže v obvodové hradbě, která kopírovala obvod motty. Stejně jako donjon byla hradba polygonální. Brána do jádra hradu byla na severní straně, na místě dnešního vstupu. Na severní a východní straně stálo pod jádrem hradu předhradí. To začínalo na jižní straně přímo u mostu. Zde je možno předpokládat jednu ze dvou bran předhradí s přímým vstupem na most a obchodní cestu. Ve východním opevnění jádra hradu byla výpadní branka, která umožňovala rychlý přístup k mostu a bráně z jádra hradu. Východní část předhradí zabírala prostor dnešního nábřeží. Na severní straně stál dvouvěžový branský dům (twin-towered gatehouse), který byl znám jako věž Connacht. Byla to obdélná stavba s dvojicí válcových flankovacích věží v severním vstupním průčelí. Ty mezi sebou svíraly portál brány. Jde o typický prvek anglické hradní architektury 13. a 14. století. Z předhradí dnes nezbylo vůbec nic. Bylo zničeno dělostřelbou v roce 1691. Dobové zdroje uvádějí, že věž Connacht vzdorovala nejdéle. Spolu s předhradím byla zničena také východní strana jádra hradu, především renesanční palác ze 16. století. Výbuch střelného prachu v roce 1697 zničil hradní donjon. Na jeho základech dnes stojí desetiboká polygonální věž z doby přestavby hradu na protinapoleonskou pevnost (1793-1812). Věž je široká 14,5 m, je mnohem nižší než ta původní. Na všech stranách má arkýře se střílnami. Pouze nesourodé nadzemní zdivo patří původnímu donjonu, který byl o něco málo širší. Ze středověkého hradu dnes stojí jedině západní úsek obvodové hradby jádra hradu s vysokým skarpem. Při přestavbě na protinapoleonskou pevnost byly dostavěny chybějící úseky hradby na severní a východní straně jádra hradu. Na jižní straně byla postavena kasárenská budova. Na východní straně jsou dnes dvě válcové flankovací bašty. Jižní bašta je ze 16. století, ta severní je pozdější. Ve čtyřicátých letech 19. století byl postaven dnešní most přes řeku. Ve srovnání s původním mostem stojí několik desítek metrů proti proudu řeky na opačné severní straně hradu. Západní konec mostu se silnicí zabírá severní část bývalého předhradí..

Někdy v polovině 8. století vznikl na východní straně řeky klášter. V 9. a 10. století využívali řeku Vikingové k nájezdům do vnitrozemí. Jednu dobu měli na jezeře Lee severně od Athlone základnu. První písemná zmínka o Athlone se vztahuje k bitvě, která se zde odehrála v roce 899. Království Meath (Mide) v ní porazilo Connacht. Tato dvě království stála proti sobě na opačných březích řeky, Meath na východě, Connacht na západě. Kolem roku 1000 společně postavili první dřevěný most. Ten byl následně bořen a obnovován podle momentálních vztahů obou království. Ke spolupráci je většinou nutily útoky O’Brianů z Munsteru (od jihozápadu). V roce 1087 vyslali O’Brianové loupežné loďstvo na sever proti proudu řeky. Rory O’Conor z Connachtu ale zablokoval řeku tak, aby se nemohli vrátit. Museli se proto v Athlone vzdát. Irský velekrál Turlough Mór O’Connor (1120-1156) sídlil v Connachtu. V roce 1120 nechal postavit nový dřevěný most. Používal jej k nájezdům do království Meath. Lidem na východní straně řeky se to ale nelíbilo, takže boření a obnovování mostu pokračovalo i nadále. Turlough nechal v roce 1129 na své západní straně řeky postavit první dřevěný hrad ke kontrole mostu. V roce 1131 hrad vyhořel po zásahu bleskem. V letech 1133, 1153 a 1155 byl zničen při útoku. V roce 1146 most neudržel váhu ustupujícího vojska Connachtu, na které zezadu útočilo vojsko království Meath. Mnoho vojáků v řece utonulo. Po zahájení okupace Irska Anglonormany získal v roce 1172 bývalé království Meath Hugo deLacy. Anglonorman Geoffrey de Costentin obsadil západní stranu řeky v Athlone teprve na konci 12. století. Na místě irského hradu mohl vybudovat hradní mottu. V roce 1210 nechal královský místodržící Jan de Gray, biskup z Norvichu, přestavět dřevěný hrad na kamenný. V roce 1211 se na hradě zřítila věž, zahynulo přitom devět lidí. V roce 1214 přikázal král Jan Bezzemek (1199-1216) náhradu škod, které stavba hradu způsobila na majetku zdejšího opatství sv. Petra a Pavla. Správcem královského hradu se stal Geoffrey de Costentin, předchozí majitel dřevěného hradu. Geoffrey dostal od krále náhradou jiné panství. V roce 1221 udělil král Jindřich III. Anglický (1216-1272) tržní práva městu, které vzniklo u hradu. Hrad se stal bránou do Connachtu. Provincie byla v roce 1215 udělena Richardu de Burgh. Ke skutečnému dobývání a okupaci ale došlo až ve dvacátých a třicátých letech 13. století. Athlone zůstal pevně v královských rukou. Aedh O’Conor (1224-1228), král Connachtu, v roce 1227 zabil správce hradu a vypálil město. V roce 1251 byl hrad opraven. Anglická královská vláda v Irsku ale postupně slábla. V irském Středozemí zůstal nakonec Angličanům jen hrad Athlone. Do poloviny 16. století se na hradě střídali Irové s královskými správci. Teprve od roku 1547 museli být správci hradu rodilí Angličané. V té době nechal královský místodržící Vilém Brabazon na hradě postavit nový renesanční palác. V letech 1566-1567 nechal královský místodržící Jindřich Sydney postavit nový kamenný most. Anglická vláda postupně obnovila kontrolu nad většinou Irska. Hrad Athlone se stal sídlem guvernéra Connachtu. Město se od středověku rozrůstalo na obou březích řeky. Kvůli útokům Irů bylo v první polovině 17. století opevněno východní město. Obranu západního města zajišťoval i nadále hrad. Během Irské konfederační války (1641-1653) byly v letech 1642-1646 obě poloviny města v rukou vzájemných nepřátel. Hrad a západní město nadále kontroloval guvernér věrný anglickému králi. Východní město drželo irské konfederační vojsko. Dokonce proti sobě stáli dva příbuzní, Tomáš Dillon na straně krále a jeho strýc Jakub Dillon na straně rebelů. V letech 1646-1651 bylo celé město v rukou irského konfederačního vojska, které se nakonec postavilo na stranu anglického krále proti anglickému parlamentu. V této době totiž zároveň probíhala Anglická občanská válka (1642-1651) mezi příznivci anglického krále (royalisty) a anglickým parlamentem. Provincie Connacht nakonec držela jako poslední ve jménu krále proti parlamentnímu vojsku. Řeka Shannon dělila obě znepřátelená vojska, k bojům proto došlo u klíčových mostů v Athlone a Limericku. Athlone padl v červnu 1651. Parlamentní vojsko poté opevnilo obě poloviny města impozantním bastionovým opevněním (půdorys viz foto soubor). Hrad stál ve středu opevnění západního města. Nové opevnění bylo testováno během Jakobitské války v roce 1691. V roce 1690 v Irsku bojovali o anglický trůn dva angličtí králové, dosavadní král Jakub II. (1685-1688) a nastávající král Vilém III. Oranžský (1689-1702). Jakub II. byl katolík, což se anglikánské Anglii nelíbilo. Vilém III. Oranžský, Jakubův synovec a zeť, byl holandský princ a protestant. Na pozvání vtrhl v roce 1688 do Anglie, načež Jakub II. utekl do Francie. V březnu 1690 se Jakub II. vylodil v Irsku v doprovodu francouzského vojska. V červnu toho roku připlul do Irska také Vilém III. Oranžský. Jakub II. byl poražen 1. července 1690 v bitvě u řeky Boyne, načež utekl do Francie. Severoirští protestanti to dodnes každoročně slaví jako veliké vítězství nad katolíky (viz turistický článek k radnici v Belfastu) i přesto, že válka zdaleka neměla čistě náboženské důvody. Po prohrané bitvě se jakobitské vojsko stáhlo do provincie Connacht na západní straně řeky Shannon. Došlo tedy k podobné situaci jako během Irské konfederační války. Řeka znovu dělila dvě nepřátelská vojska. V létě 1690 proto došlo k bojům u klíčových mostů v Athlone a Limericku. Jakobité na obou místech útok vilemitů odrazili. Boje byly obnoveny v červnu 1691. Během jediného dne obsadili vilemité východní část Athlone. Jakobité se stáhli přes most do západního města a část mostu při ústupu zničili. Vilemité zahájili nepřetržitou týdenní dělostřelbu přes řeku na hrad a západní město, měli k tomu 38 děl. Východní strana hradu byla zničena. Po neúspěšném pokusu o provizorní opravu a překročení mostu se vilemité přebrodili jižně od města a jakobity porazili. Zbylé části hradu sloužily jako skladiště střelného prachu. Brzy ráno 27. října 1697 udeřil do hradu blesk, načež vybuchlo 260 sudů střelného prachu a 1000 ručních granátů. Spolu s roztrhaným hradním zdivem byly do okolí rozmetány také uskladněné muškety, kulky, sekery, lopaty a hřebíky. Tehdejší zdroje uvedly šest obětí na životech, spoustu zraněných a 64 domů srovnaných se zemí. V západním městě musely být zbořeny všechny domy. Během 18. století byl hrad zříceninou, britská armáda si ve městě postavila kasárna. Teprve začátek války s Francií v roce 1793 vyžadoval zajištění hradu tak, aby jej nepřítel nemohl využít v případě útoku na město. Hrad byl přestavěn na protinapoleonskou pevnost. Během napoleonských válek byly stavěny pevnosti ve všech částech Irska a Británie. Irská armáda převzala veškeré opevnění města v roce 1922 při vzniku nezávislé Irské republiky. Armáda opustila hrad v šedesátých letech 20. století. V roce 1967 městská rada schválila jeho úplné odstranění za účelem moderní výstavby. To se naštěstí setkalo se silným odporem obyvatel města. Dnes patří státu, konkrétně hrabství Westmeath, které provedlo opravy a zřídilo na hradě muzeum..