
Nejstarší hrad zabral pouze plochu centrálního skaliska, v jehož nejvyšší severní části stála okrouhlá snad obytná věž. V jižní části stál palác se zaobleným čelem. Snad během 15. století byla obrana jádra posílena polookrouhlými baštami. Jižní polovinu jádra podkovovitě obklopovalo předhradí ohrazené hradbou a suchým příkopem. Vstup byl veden od východu obdélnou dnes nově rekonstruovanou bránou s padacím mostem.
Během 16 století byla snesena okrouhlá věž a získaný prostor byl využit pro rozšíření obytných prostor jádra.
Roku 1470 ho Ludvík Uherský při své korunovaci daroval knížeti Vladislavu opolskému jako odměnu za to, že se vzdal svých dynastických plánů. Kníže Vladislav jej brzy předal do rukou uherského šlechtice Ondřeje Sahony z Barlabas. Již roku 1391 (nebo 1396) byl hrad opět v královských rukou Vladislava Jagelonského. Do konce 15. století se v držení hradu vystřídal větší počet majitelů. Kdy byl hrad opuštěn a začal se měnit ve zříceninu je nejisté, definitivní příčinou zkázy bylo jeho dvojí dobytí a poboření. Nejprve to byla vojska uchazeče o uvolněný polský trůn rakouského arcivévody Maximiliána roku 1587, podruhé pak Švédové roku 1657. Když kolem roku 1683 táhl král Jan Sobieski, neriskoval raději nocleh v hroutícím se paláci a raději ulehl ve stanu. Přesto byl hrad ještě nějakou dobu alespoň částečně využíván a definitivně opuštěn byl až koncem 18. století. Dnes hrad patří rodině Laseckich, která se ho snaží povznést k jeho původní slávě.