
Přestože o dějinách hradu v Mirówie a jeho majitelích víme poměrně dost, jeho stavební vývoj je díky doposud nedostatečnému archeologickému výzkumu značně nejasný.
Většina badatelů soudí, že byl Mirów postaven kolem poloviny 14. století Kazimírem Velikým jako jeden z hradů, které měly bránit západní hranici Malopolska a v té době i celého polského království. Poprvé je hrad spolu se svým purkrabím Sasinou výslovně zmiňován až v listině z roku 1405. Téměř celé 15. století hrad držela rodina Kozielgowskich erbu Lis, na jeho konci jej převzala rodina Myszkowskich erbu Jastrzębiec a roku 1651 jej koupila rodina Męcińskich. O čtyři roky později byl hrad zničen Švédy.
Majitelé jej opravili jen částečně a v průběhu 18. století jej definitivně opustili. Během 19. století se hrad pomalu ale jistě měnil zříceninu, zdivo bylo rozebíráno okolním obyvatelstvem. Teprve roku 1961 byla zahájena konzervace jeho zdiva.
Centrální skálu obklopuje dolním hradem přibližně kapkovitého půdorysu s hrotem směřujícím k jihozápadu. V jihovýchodní hradbě je vetknuto torzo obdélné vstupní brány, v severním cípu pak čtverhranná bašta zesílená v nároží ještě polookrouhlou baštičkou. Na východě se k hornímu hradu přimykala mohutná téměř čtvercová obytná věž o pěti patrech se schodištěm v severovýchodním nároží. V jejím zdivu se dochovaly četné zbytky ostění portálů a oken.