
Hrad Alnwick [Anek] stojí na severním okraji stejnojmenného města v hrabství Northumberland na severu Anglie. Ve městě žije přes 8000 obyvatel. Hrad je přístupný během návštěvní doby. Je sídlem vévody z Northumberlandu, který je hlavou šlechtického rodu Percy. Hrad je směsí gotiky a novogotiky, interiéry jsou vesměs zámecké ve stylu neorenesance. Vstupné je vysoké, návštěvu je ale i tak možno doporučit. Vstupenky je možno koupit online, v tom případě jsou automaticky platné pro opětovné návštěvy po dobu jednoho roku. Vstupenky koupené v pokladně je v den návštěvy možno na místě bezplatně prodloužit na jeden rok, jinak propadnou.
Po královském Windsoru je Alnwick druhým největším obydleným hradem v Británii. Televizní diváci jej znají z filmů a seriálů. Na koštěti se zde proletěl Harry Potter, objevil se také krátce v seriálu Panství Downton. Hrad se ve filmech často jen krátce mihne, není proto vždy snadné jej poznat. Návštěva hradu nám s jeho rozpoznáním určitě pomůže. Jihovýchodně od hradu je v zámeckém parku zahrada, do které se platí samostatné vstupné. Do Alnwicku jedou autobusy na pobřežní lince X18 Newcastle upon Tyne - Alnwick - Berwick upon Tweed.
Kromě údolního svahu na severní straně poskytovala určitou ochranu i mělká rokle na jižní a východní straně návrší. Pouze na západní straně je před hradem rovina. Hradní motta byla ze všech stran obehnaná kruhovým příkopem. Ve formě mírného návrší je dosud patrná pod kamenným jádrem hradu. I příkop je stále patrný, především na východní straně. Mottu ze všech stran obklopilo rozlehlé předhradí, které již ve 12. století zabralo celé návrší. Hrad byl tedy koncentrický, motta byla ze všech stran chráněna předhradím. Na západní straně předhradí byl vyhlouben dlouhý a téměř přímý čelní příkop. Na této straně je první hradní brána. Cesta k ní vedla po mostě přes příkop. Na začátku 12. století začala výstavba kamenného hradu. Na vrcholu motty bylo postaveno plášťové jádro hradu (pravděpodobně polygonální) s jednoduchou hradbou. Brána do jádra hradu (dnešní třetí brána) je na jihovýchodní straně. Portál původní kulisové brány s románským půlkruhovým obloukem stále stojí na vnitřním konci branského průjezdu. Zdobí jej zubaté ševrony, typický ozdobný prvek normanské románské architektury. Portál je dnes jediný románský prvek, který na hradě uvidíme. Průjezd z poloviny 14. století je k románskému portálu přistavěn na spáru. Původní jednoduché jádro hradu bylo na začátku 14. století rozšířeno do stran na úkor motty. Ve svahu motty byly postaveny půlkruhové věže, které jádro hradu na všech stranách flankovaly (poskytovaly boční ostřelování hradby). Zaoblený půdorys jádra hradu vytvářel slepé úhly ve flankování, bylo proto zapotřebí veliké množství flankovacích věží. Před kulisovou bránou jádra hradu byl v polovině 14. století postaven dvouvěžový branský dům (twin-towered gatehouse) s průjezdem v přízemí. V čele domu stojí dvojice polygonálních věží, které bránu flankují. Pod podlahou branského domu je temná klenutá hladomorna o stranách 2,7 x 2,4 m, přístupná jedině úzkým otvorem ve stropu. K věžím a hradbě byly postupně zevnitř do kruhu postaveny nové paláce, které ponechaly místo pro stísněné nádvoří. Alnwick je mezi anglickými kamennými hrady s mottou unikátní v tom, že jádro hradu zůstalo na mottě. Jádra hradů se totiž často přesunula do předhradí (např. Windsor nebo Warwick). Motty byly příliš malé, nemohly proto uspokojit prostorové nároky hradních paláců. Původní gotické interiéry Alnvicku byly v 18. a znovu v 19. století nahrazeny interiéry zámeckými. Na severozápadní straně byla v 19. století k jádru hradu zvenčí přistavěná nová čtverhranná věž Prudhoe se třemi obdélnými rizality. Její nároží jsou okosená. Na západní straně vystupuje z jádra hradu kaple s trojbokým závěrem, taktéž z 19. století. Základové zdivo jádra hradu chrání skarpy. Neomítnutá průčelí mají lícování z pískovcových kvádrů. Okna jsou novogotická. Střechy jsou zapuštěné, což je pravidlem anglické hradní architektury. Cimbuří hradního jádra zdobí kamenné sochy vojáků. Některé jsou původní ze 14. století, většina ale pochází z období novověké obnovy hradu. Nepravidelně sedmiboké předhradí uzavírá kamenná hradba s přibližně třinácti flankovacími věžemi. Některé věže jsou čtverhranné, jiné půlkruhové. Některé pocházejí ze 14. nebo 15. století, jiné mohou být novověké. Ke středověkým věžím patří čtverhranná branská věž s první bránou v západním čele hradu. Mladší obdélné předbraní této brány přepažilo hradní příkop. Bylo dokončeno v roce 1475. Předhradí bylo vnitřní hradbou rozděleno na západní vstupní polovinu a zadní východní polovinu, s jádrem hradu mezi nimi. Průchod ze západní do východní poloviny předhradí je druhou hradní bránou v přízemí čtverhranného branského domu. Tento středověký dům zároveň flankoval jižní hradbu předhradí. Teprve za touto druhou bránou vede cesta ke třetí bráně do jádra hradu. V rozměrném vnitřním prostoru předhradí stály různé hospodářské budovy, ve východní části stála ve středověku hradní kaple. Její trosky byly odstraněny při novověké přestavbě hradu. Mezi středověké flankovací věže patří Abbott’s Tower (čtverhranná) v severozápadním rohu předhradí, Postern Tower (čtverhranná) s výpadní brankou v severním úseku hradby, Constable’s Tower (půlkruhová), taktéž v severní hradbě, půlkruhová věž Ravine (Propast), která stojí nad propastí ve východním rohu opevnění, výše zmíněný branský dům druhé brány a Auditor’s Tower (půlkruhová) v jižní hradbě. Teprve v 19. století byly na jižní a jihozápadní straně předhradí zvenčí přistavěny dnešní stáje, jízdárna, kuchyně a kanceláře. Podzemní tunel spojuje kuchyni s jádrem hradu, tudy se nosilo jídlo. Zadní východní část předhradí dostala na jižní straně novou bránu (Warden’s Tower). Do té doby byl vstup do hradu jedině první bránou na západě. Bezprostřední okolí východně a severně od hradu bylo v 18. a 19. století upraveno na anglický park. Voda v řece byla zvýšena jezem, aby se mohlo hradní panstvo vozit na lodičkách a kochat odrazem hradu na klidné hladině řeky..
Na konci tohoto století jej vlastnil baron Ivo de Vescy, který pocházel z Vassy v Normandii. Jeho dcera a jediná dědička se provdala za Eustacha fitz John. Jejich syn a dědic Vilém ale převzal matčino příjmení, čímž rod de Vescy pokračoval. Hrad je zmiňován v roce 1136, kdy jej dobyl skotský král David I. (1124-1153). V letech 1172 a 1174 jej obléhal skotský král Vilém I. Lev (1164-1214). V bitvě u Alnwicku byl ale 13. července 1174 zajat. Byl pak převezen do Normandie a předveden před anglického krále na hradě Falaise. Tam byl donucen podepsat potupné příměří, kterým předal některé skotské hrady a v podstatě také svou moc do rukou Angličanů. V roce 1212 byl majitel hradu Eustach de Vescy obviněn z přípravy vzpoury proti velmi nepopulárnímu anglickému králi Janu Bezzemkovi (1199-1216). Eustach proto utekl do Skotska. Král jeho majetky zkonfiskoval, na přímluvu papeže mu ale v následujícím roce vše vrátil. Z pomsty zároveň přikázal hrad zbořit, k tomu ale nedošlo. Eustach se přidal ke vzpouře proti králi v roce 1215. Při obléhání hradu Barnard byl v roce 1216 zabit šípem do hlavy. Rod de Vescy vymřel po meči někdy v letech 1296-1297. Hrad pak získal Antony Bek, biskup z Durhamu, který jej v roce 1309 prodal rodu Percy. Hrad koupil Jindřich Percy (1273-1314), který se stal prvním baronem z Alnwicku. Jindřich zahájil rozsáhlou přestavbu dosud skromného hradu, ve které pokračoval jeho syn, taktéž Jindřich (1301-1352), druhý baron z Alnwicku. Čtvrtý baron Jindřich (1341-1408) se stal v roce 1377 prvním hrabětem z Northumberlandu. V roce 1399 se spolu se svým synem přidal ke vzpouře proti anglickému králi Richardu II. (1377-1399). Povstání bylo úspěšné, na trůn nastoupil nový král Jindřich IV. (1399-1413). Král jej odměnil vysokým státním úřadem, Jindřich Percy se mu ale od roku 1403 stavěl na odpor. Hrad Alnwick byl v tomto roce obsazen královským vojskem. Jindřich Percy v roce 1405 utekl do Skotska, jeho majetky byly zkonfiskovány. V roce 1408 vtrhl s vojskem ze Skotska do Anglie, byl ale poražen a zabit v bitvě v Bramham Moore. Jeho hlava byla nabodnuta na kůl nad mostem v Londýně. Po konfiskaci v roce 1403 se stal Alnwick královským majetkem. Král Jindřich V. (1413-1422) jej ale vrátil druhému hraběti z Northumberlandu. Třetí hrabě z Northumberlandu zemřel během Války růží (1455-1487) v roce 1461 v bitvě u Towtonu. V letech 1461-1463 byl hrad centrem bojů spolu s hrady Bamburgh a Dunstanburgh. V roce 1461 jej drželo vojsko dosavadního krále Jindřicha VI. (1422-1461, 1470-1471) z královského rodu Lancasterů. Vojsko nastávajícího krále Eduarda IV. (1461-1470, 1471-1483) z královského rodu Yorků jej muselo obsazovat natřikrát. Nový král zkonfiskoval majetky rodu Percy. Nezletilý čtvrtý hrabě z Northumberlandu byl uvězněn. Z vězení byl propuštěn v roce 1469 po složení přísahy věrnosti králi Eduardu IV. Svůj titul a majetky dostal zpátky v roce 1473. V 16. století byl hrad postupně opuštěn. Během Anglické občanské války (1642-1651) z něj parlamentní vojsko udělalo po bitvě u Dunbaru v roce 1650 vojenské vězení. V roce 1766 se stal Hugo Percy prvním vévodou z Northumberlandu. Spolu se svou ženou Alžbětou zahájil rozsáhlou novogotickou přestavbu hradu na pohodlný zámek. Tato přestavba se stala inspirací pro přestavbu královského Windsoru. Algernon Percy, čtvrtý vévoda z Northumberlandu, nechal v letech 1854-1865 interiéry přestavět v novorenesančním slohu. Alnwick je i dnes sídlem rodu Percy, při prohlídce zámeckých interiéru proto uvidíme spoustu moderních rodinných fotografií. V knihovně nechybí televizor, pohovka a minibar..