Warkworth

Vrchol motty tak umožňoval výhled nejen na řeku a na městečko, ale také na nedaleké pobřeží Severního moře. Na jih od motty se nachází předhradí, původně stejně jako opevnění motty pouze ze dřeva a hlíny. Dále na jih od hradu je rozlehlý plochý terén, od kterého je předhradí odděleno hlubokým šíjovým příkopem. Robert fitz Eustace, šerif Northumbrie, postavil první kamenné opevnění na začátku 13. stol. Z této doby pochází celá obvodová hradba předhradí spolu s branskou věží v jižní části nad příkopem a nárožní věží Carrickfergus. Jak je v Anglii běžné, všechny věže předhradí umožňovaly flankování (boční ostřelování hradby). Na vrcholu motty byl určitě postaven kamenný čtverhranný donjon (obytná věž). Není o něm ale žádná historická zmínka a jeho možné pozůstatky jsou překryty pozdějším donjonem ze 14. stol. K dalším stavebním úpravám došlo na konci 13. stol. Ve východním úseku hradby byla při úpatí motty postavena polygonální věž "Gray Mare’s Tail Tower". Rozbor dřeva prokázal její původ ze samého konce 13. stol. V té době začala vleklá válka se Skotskem a král Eduard I. Anglický opevňoval všechny hrady v Northumbrii včetně hradů soukromých. Dalším významným mezníkem ve vývoji hradu byla výstavba velkolepého donjonu na vrcholu motty ke konci 14. stol. Jindřich Percy se stal hrabětem z Northumbrie a nový donjon byl projevem jeho nového společenského postavení. Donjon má půdorys řeckého kříže. Svým půdorysem se tak podobá donjonu na hradě Trim v Irsku, který je ale o dvě stě let starší. Ze středu všech čtyř průčelí čtverhranného donjonu vystupují polygonální věže. Severní věž donjonu přivrácená k městu má ve svém průčelí velkého lva rodu Percy. Na všech nárožích jsou navíc kamenní andělé s erby. Vše bylo ve své době barevně vymalováno a celý donjon svítil do dálky bílou vápennou barvou. Ve srovnání se staršími donjony ze 12. stol. je u tohoto donjonu zřejmý důraz na vyšší pohodlí. Ve druhém patře jsou velká okna, interiéry mají latríny s odpadovými šachtami v síle zdi. Některé z nich bylo možné splachovat dešťovou vodou. Samozřejmostí jsou krby a v samém středu donjonu je světlík, svislá čtverhranná šachta. Světlík poskytoval denní světlo ve středu donjonu, navíc do něj byla sváděna dešťová voda, která pak buďto splachovala latríny a nebo končila v cisterně v přízemí. Nad střechou pak světlík přechází ve čtverhrannou strážní věž, která dosud stojí v plné výši. Vstup do donjonu je z předhradí portálem v přízemí jižní věže. Valené klenuté místnosti přízemí sloužily jako skladiště jídla a vína. V prvním patře se nachází kuchyně se dvěma rozměrnými krby a výdejním pultem. Dále je tu kaple a velký sál. Velký sál spolu s kuchyní prostupují svou výškou do druhého patra. U středověkých kuchyní sloužila výška k odvodu horkého vzduchu z prostoru. Druhé patro pak obsahuje soukromé pokoje majitele hradu. Interiéry donjonu mají bohatá kamenná ostění portálů a oken. K jihozápadu i jihovýchodu nároží donjonu se přimyká původní obvodová hradba předhradí ze začátku 13. stol, která stoupá po svahu motty. Donjon je dnes považován za jednu z nejvýznamnějších ukázek středověké hradní architektury v Anglii. Vývoj hradu pak pokračoval i v 15. stol. V předhradí vznikla kamenná kuchyně u západní části obvodové hradby hned vedle velkého sálu, pro jehož účely sloužila. Čtvrtý hrabě z Northumbrie nechal ke konci 15. stol. přestavět velký sál v předhradí. Východní nádvorní zeď sálu pochází z této doby, zachovaly se ale jenom Lví věž a malá schodišťová věž. Lví věž sloužila jako vstupní vestibul velkého sálu z nadvoří předhradí. Její jméno je odvozeno od velkého kamenného lva, jehož pozůstatky jsou dosud k vidění v jejím průčelí nad vstupním portálem. Malá schodišťová věž stojí u jižního nároží velkého sálu a sloužila také jako vstupní vestibul, tentokrát do soukromého pokoje hradního pána v prvním patře při jižním konci velkého sálu. Čtvrtý hrabě z Northumbrie začal také stavět nový kostel napříč severního konce předhradí poblíž úpatí motty. K jeho dostavbě však nikdy nedošlo a po zavraždění hraběte roku 1489 byl částečně rozebrán. Zachovala se jen krypta a sklepení v přízemí kostela spolu s průchozí chodbou, která poskytovala přístup k donjonu z nádvoří. K jihovýchodnímu nároží předhradí byla v 15. stol. zvenčí přistavěna čtverhranná věž Montagu. Na konci 15. stol. byl stavební vývoj hradu ukončen a v pozdějších staletích probíhaly již jen drobné stavební úpravy. Návštěvník dnes přijede nebo přijde nejprve na parkoviště na ploše před šíjovým příkopem předhradí. Hned naproti přes příkop stojí dvouvěžový branský dům předhradí ze začátku 13. stol. Portál brány je sevřený mezi dvěma flankovacími polygonálními věžemi a nahoře v úrovni ochozu je patrné podsebití. Dvouvěžový branský dům je ale poněkud skromný ve srovnání s mnoha podobnými stavbami na jiných hradech. Nalevo od branského domu v jihozápadním nároží předhradí stojí trosky věže Carrickfergus, také ze začátku 13. stol. Její západní průčelí se zřítilo, východní část věže naopak stojí v plné výši a tak je možné obdivovat její interiéry zvenčí přes příkop. Její interiér je dnes přístupný pouze zvenčí, původní vstup z předhradí je zablokován kvůli kontrole vstupu do hradu..

Jindřich byl synem skotského krále Davida I. a Northumbrii získal po dohodě z Durhamu podepsané roku 1139. V Anglii v té době probíhala občanská válka, čehož Skotové využili ke svému obohacení na severu Anglie. Hrad byl v té době mottou (uměle navršeným hradním kopcem) s opevněným předhradím ze dřeva a hlíny. Byl postaven na šíji říční smyčky jižně od starobylého anglosaského městečka Werceworde. Dosud stojící farní kostel byl založen v 1. pol. 8. stol. anglosaským králem Ceolwulfem. Hrad tak chránil městečko od jihu a navíc kontroloval říční dopravu. Pobřeží je odtud vzdáleno jen 1 míli, takže doprava na řece byla také námořní dopravou. První písemná zmínka o hradu pochází z pol. 12. stol. Král Jindřich II. Anglický jej daroval Rogeru fitz Eustace. Jindřich II. zabral Northumbrii zpátky pod svou kontrolu v roce 1157. Roger se o Warkworth moc nezajímal. Hrad byl v té době jen slabě opevněný. Během skotské invaze v roce 1173 se ani nepokusil Warkworth ubránit a stáhnul se do Newcastlu. V roce 1174 byl Warkworth přepaden hrabětem z Fife a obyvatelstvo údajně zmasakrováno. Roger zemřel roku 1178 a panství zdědil jeho tehdy nezletilý syn Robert. Ten se stal roku 1203 vládcem Northumbie a v roce 1213 hostil na hradě krále Jana. Právě v této době byly položeny základy dnešního kamenného hradu. V podstatě celá obvodová hradba předhradí včetně branské věže a věže Carrickfergus jsou jeho dílem. Po Robertovi zdědil panství roku 1214 jeho syn Jan a po něm roku 1240 jeho nezletilý syn Roger. Ten zemřel roku 1249 tragicky při turnajovém klání. Rogerův syn Robert byl v té době pouze batole a tak se správy panství ujal Vilém de Valence, poloviční bratr krále Jindřicha III. Hrad je v této době popsán jako velice ušlechtilé panské sídlo. Na přelomu 13. a 14. stol. byl Northumbrland vtažen do vleklé války mezi Anglií a Skotskem. Robert, majitel hradu, byl spolu se svým synem Janem roku 1297 zajat po prohrané bitvě u Styrlingu. Robertův syn Jan z Claveringu převzal hrad roku 1310, byl však těžce zadlužený a tak převedl dědictví celého svého panství na krále. Válka se Skotskem byla v plném proudu a tak král Eduard II. financoval opevňovací práce hradů na severu Anglie, včetně Warkworthu. Hrad byl neúspěšně obležen Skoty v roce 1327 a městečko bylo vypleněno v roce 1341. Jan z Claveringu zemřel roku 1332. Po jeho smrti ale hrad nepřešel do královského majetku. Král Eduard III. Anglický jej již roku 1328 převedl na Jindřicha Percyho, druhého hraběte Percy. Rod Percy zakoupil hrabství a hrad Alnwick v Northumberlandu roku 1309 a hrad Alnwick je dodnes v jeho držení. Rod Percy učinil z hradu Warkworth architektonickou perlu. Jindřich Percy (1341-1408) se stal prvním hrabětem z Northumberlandu. Hrad Warkworth nyní musel odrážet Jindřichovo nové společenské postavení. Původní donjon, který určitě stál na vrcholu motty, byl do základu zbourán a na jeho místě byl ke konci 14. stol. postaven donjon nový. Jindřich Percy a jeho syn Harry Hotspur se v roce 1399 aktivně podíleli na sesazení anglického krále Richarda II. Nový král Jindřich IV., kterému dopomohli k trůnu, se jim ale zakrátko také přestal líbit a tak se proti němu vzbouřili. Hotspur byl roku 1403 zabit v bitvě u Shrewsbury. Jeho otec Jindřich mu táhl na pomoc, když se ale dozvěděl o smrti svého syna, tak se otočil a utekl na svůj hrad Warkworth. Král jej nechal zatknout a jeho majetek přikázal zkonfiskovat. Jindřich IV. sice přikázal majetek zkonfiskovat, ale ke konfiskaci nedošlo ani přes opakovaná nařízení. Hrad Warkworth obsadil tehdy čtrnáctiletý syn Jindřicha Percy a prohlásil se věrným služebníkem krále. Konfiskační četě oznámil, že by hrad králi rád odevzdal, ale že mu k tomu chybí oficiální ceremoniální oblečení. I přes tuto absurdní výmluvu se mu podařilo králův hněv otupit. Král Jindřich IV. měl navíc spoustu dalších potíží a tak Jindřichu Percy jeho majetek v roce 1404 formálně vrátil. Jindřich Percy se králi odměnil novou zradou hned příští rok. Tentokrát ale král jednal rozhodněji, vzpouru potlačil a táhl se svým vojskem na sever do Northumberlandu. Jindřich utekl do Skotska. Jeho hrady sice kladly odpor, ale nakonec je král získal pod svou kontrolu. Posádka Warkworthu se nejprve odmítla vzdát, ke změně názoru ji král přiměl sedmi výstřely z děl. Hrad se tak na krátkou dobu stal královským. Král Jindřich V. jej roku 1416 vrátil s veškerým rodovým majetkem synu Harryho Hotspura, Jindřichu Percy. Jindřich zemřel roku 1455 v bitvě u St. Albans a jeho syn Jindřich pro změnu v bitvě u Towtonu v roce 1461. K oběma bitvám došlo ve Válce růží mezi dvěma královskými rody v Anglii. Hrad Warkworth byl obsazen vojskem Yorkistů v roce 1462 a sloužil jako velitelství při obléhání dalších hradů v Northumberlandu, které byly v rukou přívrženců královského rodu z Lancasteru. Čtvrtý hrabě z Northumberlandu se roku 1485 odmítl účastnit bitvy u Bosworthu. Tímto aktem dopomohl k tomu, že Richard III. Anglický přišel o trůn ve prospěch nového krále Jindřicha VII. Tudora. Za to jej pak lidé neměli rádi a v roce 1489 byl davem zavražděn. V roce 1550 byl hrad ve špatném technickém stavu. Krátce nato v roce 1567 je uváděn pro změnu jako dobře udržovaný. V roce 1569 byl rod Percy opět zapleten do vzpoury a hrad s celým hrabstvím jim byl zabaven královnou Alžbětou I. Ta jej ale nakonec vrátila Jindřichu Percy v roce 1585. Hrad byl v té době značně zdevastován, jen několik pokojů bylo obyvatelných. V roce 1605 byl devátý hrabě z Northumberlandu obviněn z účasti na pokusu o vyhození parlamentu v Londýně do vzduchu. Ve sklepeních byly na poslední chvíli objeveny připravené nálože střelného prachu. Hrabě dostal velikou pokutu 30 000 liber a 17 let vězení v londýnském Toweru. Měsíc před rozsudkem dal hrabě hrad Warkworth do pronájmu siru Ralfu Grayovi. Ten se o hrad nestaral a tak se z něj postupně stala zřícenina. Král Jakub I. navštívil Warkworth v květnu 1617 cestou do Skotska. Podle svědectví správce hradu si hradní zříceniny pozorně prohlédl a jeho družina komentovala, v jak špatném stavu hrad je. Hradní budovy se staly domovem ovcí a koz. Hrabě si pak z vězení stěžoval v dopise siru Ralfovi, co mu z hradu udělal. V době občanské války v Anglii (1642-1651) byl hrad opevněn ve jménu krále. Skotské invazní vojsko jej však obsadilo v roce 1644. Parlamentní vojsko obsadilo hrad v roce 1648, při odchodu jej částečně pobořilo. Vdova po Jocelynu Percy dala v roce 1672 svolení k tomu, aby byl donjon hradu použit na stavební materiál. Jen o 26 let později se pro změnu uvažovalo o totální rekonstrukci donjonu, čímž by ztratil svou historickou hodnotu. Naštěstí nedošlo ani k demolici ani k rekonstrukci. Od konce 18. stol. rod Percy vyvinul úsilí k záchraně hradních zřícenin a tento trend pak pokračoval i v 19. stol. V letech 1853-1858 byly opraveny a zastřešeny dva pokoje v nejvyšším patře donjonu pro občasné návštěvy majitelů hradu. Na začátku 20. stol. bydlel správce hradu s rodinou v branském domě v předhradí a pásl ovce v okolí hradu, za což platil nájem. Majitelé hradu přijížděli s hosty v létě z Alnwicku na piknik, přičemž využívali ony dva opravené pokoje. V roce 1922 přešel hrad do vlastnictví státu s výjimkou oněch dvou pokojů. V roce 1940 stát odsouhlasil využití donjonu jako protiletadlového krytu. Státní památková péče "English Heritage" získala hrad roku 1984 a pokoje rodu Percy v donjonu v roce 1987. Hrad od té doby prošel kompletní konzervací zdiva..