
Zříceniny kláštera Fountains se nachází v anglickém hrabství Severní Yorkshire, asi 6 km jihozápadně od městečka Ripon nad řekou Skell. Leží 40 km severně od Leedsu, 50 km severozápadně od města York a 345 km severně od Londýna. Klášter je součástí královského parku Studley. Je pojmenován podle mnoha vodních pramenů, které v místě vyvěrají a byly svedeny do soustavy potoků a jezírek.
Teprve stavební úpravy z konce 14. století vedly ke zmírnění přísné řehole a k zavedení komfortu bydlení včetně vytápění. Dále směrem k jihovýchodu vede spojovací chodba do nemocnice, jež byla pro případ přenosných nemocí izolována od ostatního areálu. Stranou za ní směrem k jihovýchodu je patrová budova opatského domu. Na západní straně při bráně hlavního vstupu jsou dvě samostatná stavení. První byla hlavní fortna se stavením pro hosty. Druhá, rozlohou větší byla samostatná hospodářská jednotka, zahrnující obydlí, obilnou sýpku a mlýn. Na jihozápadní straně stojí budova někdejší pekárny, dále je zde přádelna vlny s ovčínem a dílny k výrobě vlněné plsti. Klášter je na seznamu světového dědictví UNESCO a součástí Národního trustu britských památek National Trust..
Roku 1132 si vystavěli provizorní dřevěné stavby. Komplex 17 budov vybudovali podle stejných stavebních plánů jako Clairvaux, nejméně ve třech stavebních etapách rané gotiky. Opatství utrpělo za stoleté války a morové epidemie z let 1349–1350, při které zemřela asi třetina mnichů. Při poslední stavební etapě opatství kolem roku 1500 byla přistavěna několikapatrová věž. To ale řeholní pravidla sv. Bernarda zakazovala. Poslední mniši opatství opustili v listopadu roku 1539, když král Jindřich VIII. po sporu s papežem nařídil zrušení všech anglických klášterů. Roku 1540 byly stavby prodány a proměněny na hospodářské objekty. Vystřídali se zde různí vlastníci a správci, z nichž nejvýznamnější byl královský úředník Sir John Mallorie, za jehož správy se panství poprvé nazývá Studley Royal. Roku 1660 panství získal lord Georg Aislabie, který ponechal klášterní komplex v troskách, ale vystavěl si na severní straně pozemků nové sídlo, dvoupatrový zámek, upravil krajinu výsadbou několika stovek stromů, chovem vysoké zvěře a založením rybníků a jezírek. Teprve období romantismu vedlo k novému rozkvětu velkého klášterního panství. Lord William Aislabie panství koupil a začal se stavebními proměnami. Dal postavit čínský pavilon, kapli devíti oltářů, domek pro bankety, můstky, pergoly, dva kamenné antikizující chrámy Piety a Fámy, altánky a antikizující sochy. Po jeho smrti se střídali další vlastníci. Roku 1946 některé objekty vyhořely a správu spolu s ochranou památek a přírody převzal stát..