
Vagharšapat je město ležící asi 20 km východně od arménského hlavního města Jerevanu a 10 km západně od jerevanského letiště. Ve městě je sídlo hlavy Arménské apoštolské církve. Ečmiadzinskou katedrálu najdeme asi 250 m severovýchodně od centra města a 400 m severně od chrámu sv. Gajané.
Dnes je katedrála duchovním centrem všech Arménů a rovněž nejnavštěvovanějším místem v Arménii. Ečmiadzinská katedrála je de facto součástí klášterního komplexu, v němž se nachází i několik dalších chrámů a budov. Dnešní Ečmiadzinská katedrála má křížový půdorys s centrální kupolí se čtyřmi volně stojícími pilíři a čtyřmi apsidami, které jsou v interiéru polokruhové a v exteriéru polygonální. Centrální křížový pilíř rozděluje vnitřek chrámu na devět stejných částí. Současná podoba v mnohém odráží práci arménských malířů, kteří v 18. a 19. století na stěnách vyobrazili scény ze Starého zákon a arménské světce. Dřevěné dveře do katedrály byly vyřezány v Tbilisi roku 1888. Kamenná podlaha chrámu byla v 50. letech 20. století vyměněna za mramorovou. Ačkoliv má exteriér katedrály spíše asketický či střídmý ráz, najdeme na něm několik dekorativních prvků, mj. reliéfy sv. Pavla a sv. Thekla či kříž s řeckými nápisy. Katedrála byla roku 2000 zanesena do seznamu světového dědictví UNESCO. Městu Vagharšapat se také přezdívá arménský Vatikán. Město dříve neslo název Ečmiadzin..
Původní byl chrám postaven počátkem 4. století, již v letech 301‒303 n.l. Mělo se tak stát díky úsilí arménského světce Řehoře Osvětitele, kdy Arménie jako první stát na světě v roce 301 přijala křesťanství jako státní náboženství. Jádro současných budov pochází z let 483 – 484 n. l., kdy byl chrám přebudován po několika pustošivých perských nájezdech. I když nikdy neztratil na významu, díky dějinným peripetiím jeho role v některých stoletích kolísala a byla zanedbávána. S obnovou katholikosátu v roce 1441 však její role jako náboženského centra opět vzrostla a zůstala takovou do dnešních dnů. Katedrála se dočkala několika renovací. Zvonice byla k chrámu připojena v polovině 17. století, v roce 1868 přibyla ve východní části sakristie..