kruhová věž

Jde o ryze irský druh stavby, proto jsou tyto věže vnímány jako neformální symbol země. Hrstka je jich k vidění také v Británii, jde ale o přímé irské založení irskými mnichy, kteří působili v tamních klášterech. K vidění jsou také novověké napodobeniny, jako například věž na hřbitově Glasnevin v Dublinu. Věž v Antrimu je předrománská, oproti mnoha ostatním věžím zcela postrádá půlkruhové románské oblouky oken a dveří. Patří proto do staršího vývojového horizontu. Mírně kónická věž je vysoká 28 m. U země má průměr 4,8 m. Je zakončena původní kamennou kuželovou helmicí. Zdivo je provedeno z lomového bazaltu. U země je dvakrát odstupňovaný sokl. Obdélný vstupní portál je na severní straně věže 2,3 m nad zemí. Směrem k nadpraží se mírně sužuje. Nad překladovým kamenem nadpraží je další veliký kámen s reliéfem keltského kříže. Ostění portálu je provedeno ze žulových kvádrů. Nevelká okna věže jsou taktéž obdélná. Pod helmicí jsou čtyři okna, otočená na hlavní světové strany. Tento detail je u mnoha věží společný. Okolní terén byl při parkové úpravě v roce 1819 srovnán. Věž od té doby stojí na 1 m vysokém kruhovém pahorku, který vznikl odstraněním okolního terénu. Původně byl v okolí věže hřbitov, jak je tomu u ostatních kruhových věží. Kostel stál patrně severně od věže. Vstupní portály těchto věží byly obvykle otočené k původnímu klášternímu kostelu..

Stejně jako u všech ostatních irských věží tohoto druhu byla součástí tzv. keltského kláštera. Jde o druh kláštera z doby před příchodem klasických řádových klášterů do Irska ve 12. stol. Keltský klášter sestával z volně stojícího kostela, nejdříve dřevěného a později kamenného. V jeho okolí žili mniši v kruhových chýších. Celek byl obehnán kruhovou nebo oválnou palisádou a příkopem. Některé kláštery, jako právě Antrim, se zmohly na stavbu volně stojící kamenné věže. Přesný účel těchto věží dnes není znám. Jsou občas považovány za archivní věže, mohly totiž sloužit k uložení cenných písemností. Alespoň občas posloužily jako poslední útočiště. Věž v Kells byla zapálena v roce 1076 a v ní schovaní lidé uhořeli. Snad nejčastěji jsou dnes ale popsány jako zvonice. Význam keltských klášterů začal během 13. století postupně upadat. Anglonormané po okupaci Irska, zahájené roku 1169, reformovali irskou církev podle latinské liturgie. S tím spojené klasické řádové kláštery postupně vytlačily keltské kláštery do pozadí. Ty ale zůstaly i nadále významnými poutními místy. I tomu ale učinila konec anglikánská reformace v 16. století a hlavně přísné protikatolické zákony (Penal Laws), uvalené na Iry anglickou vládou v 17. a 18. století. Zdejší klášter mohl být založen v 5. nebo 6. století. Jeho zakladatelem mohl být svatý Aedh nebo svatý Comgall z Bangoru. Staré irské jméno kláštera Aontreibh mohlo v překladu znamenat jedno obydlí nebo jeden kmen. Později bylo jméno pozměněno na Aontroim (jeden terénní hřbet), z čehož povstalo dnešní jméno Antrim. Klášter byl vypleněn v roce 1018 a vypálen v roce 1147. Zbytky klášterního kostela byly odstraněny při parkové úpravě v roce 1819. Věž byla naštěstí ponechána. V tom samém roce ji zasáhl blesk, načež musela být opravena její kamenná kuželová helmice..