Thoor Ballylee

Tento druh tvrze se stavěl od 15. do 17. stol. Angličtina nemá slovo pro tvrz a tak jsou všechny tyto stavby označovány jako hrady. Věžové domy zpravidla stály v ohrazení, někdy kamenném, označovaném slovem ‘bawn’. Mohly ale stát i volně bez vnějšího opevnění. Konzervativní odhad celkového počtu věžových domů v Irsku je 2000. Věžový dům Ballylee je čtvercový třípatrový donjon. Stojí přímo na břehu říčky Streamstown. Přízemí je valeně klenuté, v době básníka Yeatse mohlo sloužit jako jídelna. Točité schodiště umožňuje výstup do vyšších pater a na ochoz donjonu. Místnost v prvním patře má dnes zvláštní modrý nátěr a budí dojem obývacího pokoje. Místnost v druhém patře je zařízena jako básníkova ložnice. Jedině místnost v nejvyšším třetím patře dnes není omítnutá a neobsahuje žádný nábytek. Toto byla v 16. stol. hlavní obytná místnost. Její úzká vysoká okna jsou původní, jsou rozdělena do čtyř polí a ukončená oslím obloukem. Oslí oblouky (ogee heads) jsou pozdně středověkým a raně novověkým architektonickým prvkem. Tvarově odpovídají českým oslím obloukům pozdní (vladislavské) gotiky. V Irsku byl tento druh oblouku používán od začátku 14. stol. do konce 16. stol. (T. O’Keeffe, Medieval Irish Buildings 1100-1600, Four Courts Press, 2015, str.71). Na úrovni ochozu měla věž na všech stranách ve středové části průčelí podsebití vysazené na kamenných konzolách. Jedině podsebití v jihozápadním průčelí nebylo ve středu, bylo totiž strategicky umístěno nad vstupním portálem k jeho obraně. Dvě podsebití se zachovala, po dalších dvou zbyly konzoly. Vstupní portál je přímo v přízemí. Dnes se do něj vstupuje ze sousední přízemní chalupy se slaměnou střechou. Ta slouží jako návštěvní centrum..

Majitelem byl v té době Eduard Ulick de Burgo. Rod Burke byl silně poirštěný anglonormanský rod, který přišel do Irska v době normanské okupace ke konci 12. stol. Jako katolíci byli v 17. stol. anglické koruně stejně nepohodlní jako Irové. Během reformace v 17. stol. tak o své majetky přišli ve prospěch protestantských novousedlíků, rodiny Gregory. Někdy kolem roku 1825 byl přímo u tvrze postaven dnešní kamenný most přes řeku Streamstown. V roce 1837 měla tvrz v pronájmu rodina Carrig. V roce 1857 byl nájemníkem Patrik Carrick. Tehdejším majitelem tvrze byl Vilém Jindřich Gregory. V roce 1899 měli tvrz v pronájmu rodiny Carrick a Spelman. V tomto roce navštívil Ballylee slavný irský básník Vilém Butler Yeats. Vilém tehdy napsal: „je tam starý čtverhranný hrad, Ballylee, v němž žije farmář se svou ženou, a chalupa, kde bydlí jejich dcera se zetěm, a malý mlýn se starým mlynářem a starý jasan, který vrhá stín na říčku a na balvany k jejímu překročení.”

Vilém Butler Yeats pak v roce 1916 hledal místo ke koupi, kde by mohl žít se svou nastávající ženou Gregory. Chtěl žít někde poblíž zámku Coole. Majitelka zámku, paní Augusta Gregory, byla Vilémovou literární přítelkyní. Její zámek se tehdy stal centrem irské literární obrody. Tvrz Ballylee původně patřila rodině Gregory, v roce 1916 byla ale již nájemníky opuštěna a v majetku místní veřejné správy. Vilém ji v roce 1916 za 35 liber koupil a prohlásil za svůj symbol. Doslova řekl: „Prohlašuji tuto věž za svůj symbol.” Za použití místních řemeslníků a materiálu ji pak spolu se sousední chalupou opravil. Yeatsové tu pak trávili letní období až do roku 1929. Vilémova žena George rybařila v řece přímo z okna v přízemí tvrze. Po roce 1929 tvrz opět pustla. Vzhledem k odkazu velkého básníka se ale časem stala majetkem státní památkové péče OPW (Office of Public Works). Místní spolek Kiltartan Society se postaral o její opravu a otevření veřejnosti v roce 1965, při stém výročí básníkova narození. Dnes se o ni stará spolek Yeats Thoor Ballylee Society..

Jako protestant vyrůstal v době, kdy irští katolíci postupně obnovovali kontrolu nad svou zemí. Vilém i jeho rodina plně podporovali národní obrodu Irska. To ale zároveň znamenalo ztrátu dominantní pozice protestantské menšiny. Irský nacionalismus byl naštěstí založen na principu jedné země dvou národů (katolíků a protestantů). Jeho první básně byly zveřejněny v roce 1889. V roce 1923 získal Nobelovu cenu za literaturu. Později se stal senátorem svobodného Irského státu. Zemřel v roce 1939 ve Francii, kde byl také pochován. V roce 1948 byly jeho pozůstatky uloženy do hrobu v Drumcliffu v hrabství Sligo na severozápadě Irska. Mezi jeho díla patří například „Ossianovo bloudění a jiné básně“ (The Wanderings of Oisin and Other Poems, 1889), „Růže“ (The Rose, 1893), „Vítr v rákosí“ (The Wind among the Reeds, 1899), „V sedmilesí“ (In the Seven Woods, 1904), „Zodpovědnost“ (Responsibilities, 1914), „Divoké labutě v Coole“ (The Wild Swans at Coole, 1919), „Věž“ (The Tower, 1928), „Slova snad pro hudbu“ (Words for Music Perhaps), k jeho lyrických dramatům patří „Hraběnka Cathleen“ (The Countess Cathleen), „Země touhy“ (The Land of Heart’s Desire) nebo „Deirdre“..