
Z nejstaršího dřevohlinitého sídla se dochoval nevysoký pahorek uprostřed luk, na jehož temeni literatura předpokládá existenci dřevěné obytné věže.
Mladší kamenné sídlo bylo postaveno z místního kamene a cihel a z větší části bylo zřejmě rozebráno při stavbě renesanční tvrze. Přesto byly údajně ještě v 19. století a před druhou světovou válkou patrné zbytky hradní věže. Návrší se zbytky hradu bylo údajně srovnáno se zemí německým wehrmachtem při budování obranné linie na řece Pilici v roce 1944.
Renesanční tvrz je stavba poměrně složitého půdorysu a stavebního vývoje. Na starší opevněná síla upomíná silné zdivo a zejména nárožní bašta. Hlavní obytnou stavbou byla na západní straně nevelkého nádvoří mírně lichoběžná budova o rozměrech 13,5 x 15,5 m. K jeho severní stěně přiléhá hranolový rizalit se schodištěm. Vstupní brána byla umístěna v hranolové budově předstupující před východní stranu nádvoří. V patře nad průjezdem brány byla údajně kaple.
Nejzajímavější a také nejlépe dochovanou stavbou tvrze je bašta či spíše věž přistavěná k severozápadnímu nároží obytné stavby. V duchu oblíbené polské tradice mění ve vyšších úrovních svůj půdorys a to dokonce dvakrát – v přízemí je válcová, v prvním patře devítiboká a ve druhém pětiboká. Pevnostní charakter objektu sugerují klíčové střílny v jeho zdech, ty jsou však pouze v obou spodních podlažích. Celkový pevnostní dojem kazí velká renesanční okna ve zřejmě obytném druhém patře věže a především skutečnost, že do věže se vchází portálem vedoucím k severu mimo areál tvrze.
V pozdější stavební fázi zaplnila volný prostor při severní straně nádvoří podsklepená přízemní stavba neznámého účelu. V 17. století byla tři volná nároží obdélného sídla vzepřena mohutnými opěráky ze smíšeného zdiva.
Dnes je tvrz již jen malebnou zříceninou, v plné výši se dochovala především nárožní věž, výrazný střep dveřní zdi schodišťového rizalitu, opěrné pilíře a zdivo při nárožích. Rovné stěny mezi nimi oslabené rozměrnými otvory původních renesančních oken podlehly destrukci jako první. Z obytné stavby dnes stojí již jen rozměrné místnosti suterénu.
V návaznosti na kronikáře Dlugosze bývá některými badateli považován za sídlo Floriána Szareho, jednoho z rytířů krále Vladislava Lokýtka. Tato spojitost však nebyla prokázána, pravděpodobnější je vznik sídla někdy v průběhu 14. či až 15. století. Před polovinou 16. století bylo již toto sídlo neobydleno a pravděpodobně i zničeno. Na jižním okraji obce proto Majkowští postavili novou renesanční tvrzí, kterou díky použití některých fortifikačních prvků část badatelů označují za hrad. Tyto prvky však mají spíše dekorativní funkci a proto bylo sídlo W. Pugetem trefně označeno za produkt nostalgie stavebníka ze středně zámožné šlechty a jeho snahy připodobnit tvrz prestižním hradním stavbám. Ve vlastnictví Majkowských byla tvrz až do počátku 17. století, dnes zde stojí již jen malebná zřícenina.