Carrigafoyle

Věžové domy byly v Irsku velmi populární v období let 1350-1640. Byly jen lehce opevněné, oproti starším hradním donjonům měly vstup přímo v přízemí. Jejich celkový počet je dnes odhadován na 3000. Šlo o univerzální druh stavby. Ve věžových domech žily všechny movitější vrstvy irské společnosti od statkářů a obchodníků přes nižší šlechtu až k vyšší šlechtě. Jediný rozdíl mohl být ve velikosti a kvalitě provedené stavby. Ve věžových domech žili i církevní hodnostáři, občas i faráři, v tom případě šlo o fary. Carrigafoyle patří mezi nejlepší ukázky tohoto druhu stavby. O'Connorové Kerry byli zámožní stavebníci. V sousedství věžových domů bylo mnohdy jen hospodářské zázemí, Carrigafoyle měl ale díky vnějšímu opevnění a obranné poloze silně pevnostní charakter. Více o věžových domech a Irsku v době jejich stavby viz https://www.hrady.cz/clanky/irsko-mezi-dvema-anglickymi-kolonizacemi-na-konci-stredoveku-a-v-ranem-novoveku. Tvrz byla postavena přímo na plochém dně zátoky. Během přílivu je proto 0,5-1,5 m pod vodou. Čtyřpatrový obdélný věžový dům stojí na nízké skalní základně, která ale není vně stavby vůbec patrná. Delší osa domu je orientovaná ve směru ZJZ-VSV. Vnější rozměry jsou 17,8 x 9,5 m, výška 24,4 m. Síla zdí přesahuje 2 m. Vstupní portály jsou v přízemí obou kratších průčelí domu. Jsou umístěny vysoko nad zemí, aby do domu natekla voda. Hrotitý portál na východní straně umožňoval vstup do domu z lodí. Přístup mohlo poskytovat dřevěné molo. Portál na západní straně s plochým překladem nadpraží není celý původní. Důsledkem dělostřelby se při obléhání v roce 1580 zřítila celá horní polovina krátkého západního průčelí domu a na vnější straně také střední část spodní poloviny průčelí. Chybějící spodní část průčelí včetně portálu byla dostavěna při opravách. Nároží domu jsou armovaná. V obou delších průčelích je mnoho úzkých štěrbinových oken. V nejvyšším čtvrtém patře jsou o něco širší dvoudílná okna velkého sálu. Střecha byla sedlová, po jejím obvodu se nacházel ochoz s cimbuřím. V jihovýchodním rohu domu je široké točité schodiště, které spojuje všechna podlaží. V každém podlaží je jedna veliká místnost. V severovýchodním rohu je vždy navíc jedna malá místnost. Přízemí bylo plochostropé. První patro mělo valenou hrotitou klenbu, která se zřítila při pádu zdiva horních podlaží. Ve druhém plochostropém patře byla hlavní soukromá místnost s krbem. Další soukromá místnost s krbem a vysokou hrotitou klenbou byla ve třetím patře. Východní polovina klenby se dochovala. Ve čtvrtém patře byl velký sál. Krb mohl být ve zničené západní části sálu. Podle dobového vyobrazení byl věžový dům ze všech stran obehnán hradbou s drobnými rohovými kruhovými baštami. Toto opevnění zcela zaniklo. Na severní, západní a jižní straně domu stála další parkánová hradba s baštami. Z tohoto opevnění se dochoval 21 m dlouhý západní úsek hradby se třemi štěrbinovými střílnami (síla zdi 2 m). Na severu hradba navazuje na jedinou dochovanou rohovou baštu s půdorysem rovnoramenného lichoběžníku. V přízemí bašty je místnost s valenou hrotitou klenbou a střílnami. V době míru místnost sloužila jako holubník. Pod klenbou je řada kamenných kapes pro holuby. Široký parkán mezi oběma hradbami sloužil jako mělký přístav pro malé lodě. Při odlivu byl přístav bez vody..

Carrigafoyle nechal na samém konci 15. století postavit Connor Liath O'Connor Kerry. O'Connorové Kerry odtud vyplouvali do ústí řeky Shannom, kde vybírali poplatky od námořních lodí. V roce 1573 vyženil tvrz Jakub FitzMaurice sňatkem s Honor O'Brien, vdovou po jednom O’Conoru Kerry. Jakub FitzMaurice byl členem vedlejší větve mocného anglonormanského šlechtického rodu FitzGeraldů, pánů z Desmondu, který přišel do Irska během první středověké anglické kolonizace Irska (viz historie hradu Maynooth). V roce 1574 si Jakub FitzMaurice půjčil peníze od svého bohatého bratrance Geralda FitzGeralda (žil 1533-1583), čtrnáctého hraběte z Desmondu. Zástavou půjčky byly tvrze Glancarbery, Tarbert a Carrigafoyle. Během 16. století probíhala druhá anglická kolonizace Irska a spolu s ní anglikánská reformace církve. FitzGeraldové se odmítli podřídit vůli anglické královny Alžběty I. (1558-1603). Jejich první Desmondská rebelie v letech 1569–1573 skončila příměřím. Druhá Desmondská rebelie (1579–1583) začala tzv. Papežskou invazí, vyloděním nevelkého katolického vojska v Irsku. S podporou papeže dali Irové v Evropě dohromady invazní vojsko složené z Irů, Italů a Španělů (dohromady šest lodí). Po vylodění v Irsku prohlásili anglickou královnu za kacířku. O Velikonocích 1580 proto oblehlo tvrz Carrigafoyle anglické královské vojsko (600 vojáků) pod vedením Viléma Pelham. V ústí do zálivu navíc zakotvily tři anglické válečné lodě pod vedením kapitána Viléma Winter. Šlo o největší anglické vojsko v historii západního Irska. Angličané zaujali výšinu s kostelem 100 m západně od tvrze. Z lodí sem dotáhli tři děla a další větší palné zbraně. Tvrz bránilo padesát Irů a Angloirů (poirštěných Anglonormanů) a šestnáct Španělů. Angličané na tvrz pálili dva dny, každý den celkem šest hodin. Na tvrz pálily z dálky i lodě, účinek jejich dělostřelby mohl být ale spíš zastrašující. Během prvního dne (velikonoční neděle) provedli Angličané neúspěšný útok ztečí se žebříky. Druhý den se zřítila horní část západní zdi donjonu. Tvrz byla obsazena ztečí. Někteří obránci utekli mělčinami, zajatci byli popraveni. Ukázka anglické palebné síly a rychlost obsazení tvrze přiměly Iry a jejich spojence k opuštění dalších hradů a tvrzí a útěku do hor, odkud pak vedli proti Angličanům partyzánskou válku. Rebelie byla postupně krvavě potlačena, pánům z Desmondu byl konec. Jejich rozsáhlé hrabství bylo rozděleno anglickým novousedlíkům. O'Connorové Kerry drželi pobořenou tvrz s přestávkami až do poloviny 17. století. Během Irské konfederační války (1641-1653) se v ní Irové znovu opevnili. Vnější opevnění tvrze mohlo být zničeno vítězným anglickým parlamentním vojskem. Dnes je tvrz majetek státu. Zdivo je zakonzervováno..