Výsledky hledání míst

Socha sv. Metoděje se nachází na terase před kostelem Navštívení Panny Marie. V pořadí 4. ze 7 soch svatých od budovy bývalé školy. Pochází z 50. let 20. století od sochaře Jana Tomáše Fischera. Postava světce v ornátu se štolou kolem krku a s nízkou mitrou na hlavě. V levé ruce drží relikviář.

Barokní hodnotná pískovcová světecká socha datovaná chronogramem do r. 1715. Hranolový podstavec a na něm volutový sokl. Socha světce v řádovém hábitu. Postava zobrazena v mírném kontrapostu, z drapérie hladce vystupuje pravé koleno. V levé ruce drží pozlacenou lilii. U levé nohy sedí andílek.

Barokní socha z r. 1759. Na hranolovém podstavci stojí střední volutový sokl. Nad římsou socha sv. Norberta. Zahalen do kněžského roucha, přes ramena mu spadá plášť. V pravé ruce drží pozlacenou monstranci, levou se opírá o patriarchální kříž. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Vrcholně barokní socha sv. Norberta, zakladatele premonstrátského řádu, z r. 1704. Autorství je připisováno J. K. Süssnerovi či J. Wirknerovi z Ostrova nad Ohří. Socha prošla necitlivým restaurátorským zásahem, při kterém zanikly některé barokní detaily. Znovu restaurována r. 1975.

Pískovcová socha z r. 1708 původně stála v klášteru Hradisko u Olomouce. Roku 1797 přenesena nad Tážaly. Socha světce v mírně nadživotní velikosti. Sv. Norbert je oděn do liturgického roucha, rochety a štólou kolem krku. U jeho nohou leží nestvůra složená napůl z těla heretika Tanchelma a napůl ďáblova dračího ocasu. Socha zapsána do seznamu památek r. 1964.

Barokní sochařská práce před průčelím kostela sv. Jana Křtitele. Pochází z 30. let 18. stol; připisovaná je O. Zahnerovi. Socha světce na masivním tvarovaném podstavci; vlastní socha představuje stojícího světce v nařasených a rozevlátých šatech, pravicí se opírá o meč a zároveň přidržuje knihu.

Barokní sochařská práce před průčelím kostela sv. Jana Křtitele. Pochází z 30. let 18. stol.; připisovaná je O. Zahnerovi. Socha světce na masivním tvarovaném podstavci; vlastní socha představuje stojícího světce v nařasených a rozevlátých šatech, v pravé ruce držícího knihu a v levé původně klíče.

V Družci a jeho okolí stávaly čtyři sochy světců. Socha sv. Petra z Alkantary jako jediná přežila do dnešních dnů. Stojí u nového hřbitova. V r. 2016 byla restaurována, bohužel již jen jako torzo.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Prokopa vznikla v poslední třetině 18. století, dle chronogramu v roce 1774. Postava světce je v mírně podživotní velikosti, u nohy má drobnou sochu ďábla. Celková výška památky je cca 3,25 metru. Na podstavci je erb s nápisem. Památkově chráněna je od roku 1958.

Vrcholně barokní socha zemského patrona sv. Prokopa, osazená na netypickém podstavci imitujícím skálu. Datace zezadu sochy nad lemem roucha do roku 1730. Ukázka vrcholně barokní sochařské práce v regionu. Je umístěna po levé vnitřní straně hlavního vstupu do zámeckého areálu. Památkově chráněna.

Dílo neznámého autora z doby kolem roku 1750 ohraničuje spolu s dalšími třemi sochami (Panna Maria, svatá Anna, svatý Jan Nepomucký) symbolický ochranný kříž, jehož ramena se protínají v prostoru někdejšího kláštera v Klášterní Skalici. Pozůstatek krátkého období barokní obnovy proboštství.

Těžce poškozená barokní socha u rozcestí jihozápadně od Milešova, datována nápisem na soklu do roku 1755. Původně součást rozsáhlého souboru soch v okolí obce, vztyčených v průběhu 18. století. Poškozena po roce 1945.

Pozdně barokní socha sv. Prokopa z r. 1781. Světec znázorněn v obvyklém barokním pojetí v biskupském rouchu s mitrou na hlavě a s levou nohou spočívající na ležícím ďáblu. Socha patří k významným dokladům místní sochařské produkce. Oprava sochy v r. 2017. V seznamu kulturních památek od r. 2013.

Pískovcová socha světce vznikla nákladem Marie Terezie Savojské a Tomáše Emanuela Savojsko-Carignanského mezi lety 1725-30. Jejím autorem je významný regionální barokní sochař Jan Jiří Šlanzovský (její autorství bylo mylně připisováno dílně M. B. Brauna) Upravena byla r. 1795, restaurována 2014.

Součástí někdejší bohaté barokní sochařské výzdoby obce a jejího okolí je i socha svatého Prokopa, umístěná u zdi bývalé farské zahrady. Pochází z poloviny 18. století. Vzhledem k použitému pískovci a chybějící péči již světec i jím pokořený ďábel ztratili prakticky veškeré rysy.