Výsledky hledání míst

K původní toleranční modlitebně z r. 1788 byla r. 1861 přistavěna věž s hodinami. Kostel slouží sboru Českobratrské církve evangelické ve Sněžném a konají se v něm pravidelné bohoslužby. Stavba je od r. 1958 památkově chráněna.

Toleranční evangelický kostel v Proseči je empírová stavba z let 1834-1838. K plánované dostavbě věže po zrušení josefinských omezení nedošlo. Kostel je využíván místním sborem Českobratrské církve evangelické a konají se v něm pravidelné bohoslužby. Od r. 2017 je kulturní památkou.

Dřevěný toleranční kostel z r. 1783 sloužící dodnes svému účelu v původní podobě jakou protestantským kostelům určil patent císaře Josefa II. z r. 1781. V l. 1875–95 zde jako farář působil Jan Karafiát, autor Broučků.

Jediný dochovaný evangelický hřbitov založený po vyhlášení tolerančního patentu (tzv. toleranční hřbitov) na území Prahy. Vznikl v roce 1784, v roce 1788 byl obehnán zdí. Poslední pohřeb se na něm uskutečnil v květnu 1945.

Toleranční modlitebna z roku 1788, interiér upraven v roce 1881. Kolem je hřbitov, založený zároveň s modlitebnou, s několika zajímavými náhrobky z počátku 19. století V r. 1991 opravena.

Barokní toleranční modlitebna z r. 1785. Od pol. 19. stol. sloužila jako pohřební síň, po vzniku sboru Církve československé husitské do r. 1961 sloužila této církvi, do 70. let 20. stol. opět pohřební síň obou protestantských církví.

Evangelická toleranční modlitebna z roku 1785. Musela být postavena na okraji vsi, s vchodem mimo hlavní cestu, bez věže a zvonů. Roku 1876 byla k původní budově přistavěna věž dle návrhu Štěpána Walsera z Čížkova. Opravena v letech 1958-1968, kdy byly odkryty původní toleranční nápisy na stěnách.

Na místě zvaném Tři kříže nebo U Červeného kříže připomínají tři kříže dávnou vraždu tří francouzských dívek v závěru roku 1741, na počátku válek o dědictví rakouské, kdy do Čech vtrhli Bavoři společně s Francouzi. Tutéž událost připomínají tři shodné kapličky na okrajích Cerhonic.

Na nároží dnešních ulic Kosořické a Tyršovy, u někdejšího jižního okraje městečka, byl roku 1694 postaven trojiční sloup, opravený 1726. Jednoduchý válcový sloup na čtvercovém podstavci nese sousoší zjevně lidové provenience.

Torzo trojičního sloupu (tedy sloupu s plastikou Nejsvětější Trojice) pochází dle těžko čitelné datace asi z 18. století. Stojí na travnatém prostranství v severovýchodním konci náměstí. Sloup není památkově chráněn, uveden je ale v Památkovém katalogu.

Sloup ukrytý v houští tisů jižně od kostela sv. Filipa a Jakuba na Staroměstském nám. v Litovli. Zřízen poč. 18. stol., kromě titulní plastiky na vrcholu je zdoben reliéfy Archanděla Michaela na dříku sloupu a Bolesté Panny Marie na jeho podstavci.

Velký trojiční sloup v jižní části tepelského náměstí z roku 1721. Architektonický návrh W. Braunbock, sochy O. J. Wenda. Rekonstrukce v 90. letech 20. století.

Bohatě zdobený sloup postavili v tehdejším Šumburku roku 1772 pražský sochař Josef Leder a kameník Godefrid Lawacz (Hlaváč) nákladem zdejšího "zázračného doktora" Johanna Kittela. Dnes je nejzachovalejším objektem Kittelovska.

Trojiční sloup uprostřed loketského náměstí byl postaven roku 1719 snad podle návrhu žlutického O. J. Wendy. Sochařské práce provedli J. K. Stilp a J. J. Grobisch, kamenické otec a syn Lambachovi.

Klasicistní obdélná kaple z druhé pol. 18. století. Před r. 1945 patřila k usedlosti č. p. 5 Antona Kliebera, zvaného Tuchta. Po válce chátrala a zařízení bylo rozkradeno. V r. 1991 začala její oprava, kterou realizovali němečtí rodáci z Verušic ve spolupráci s obyvateli a vedením města Žlutic.