Walhalla

Zasloužil se o to bavorský král Ludvík I., který zemi vládl v letech 1825 až 1848. Jako velký obdivovatel antického Řecka a italské renesance inicioval v zemi vznik mnoha neoklasicistních budov a právě Walhalla představuje vrchol jeho stavitelského zápalu. Mladý Ludvík začal o důstojném uctění památky velkých Němců uvažovat v době, kdy byla země rozdrobená do mnoha státečků a musela snášet ponižující porážky od Napoleonových armád. Walhalla, pojmenovaná podle sídla nejudatnějších padlých bojovníků v germánské mytologii, měla posílit národní vědomí Němců a pocit jejich sounáležitosti. Stavba budovy, jejímž vzorem byl aténský Pantheon, trvala pod vedením architekta Lea von Klenze dlouhých 12 let a byla slavnostně otevřena 18. října 1842. V jejích zdech se od té doby nacházejí busty a pamětní desky významných osobností, především z německy mluvících zemí. V nepravidelných intervalech jsou podle došlých a schválených návrhů doplňovány o nové. Práce byly dokončeny v letech 1830 až 1842. Najdeme zde busty třeba státníků jako je Otto von Bismarck, vědců jako Albert Einstein a Carl Friedrich Gauss, hudebníků, např. Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta, Richarda Strausse, Ludwiga van Beethovena, Johannese Brahmse a Richarda Wagnera, básníků např. Johanna Wolfganga von Goetha nebo Heinricha Heine, malířů, jako Hanse Holbeina, ale i Martina Luthera, Immanuela Kanta nebo i Josefa Radeckého, nebo prvního poválečného kancléře Konrada Adenauera. Ale mnoho dalších a dalších. Z architektonického hlediska je památník tvořen chrámem v dórském stylu, inspirovaným Parthenonem a umístěným na silné základně, ke které se přistupuje po širokých schodech..