mauzoleum J. A. Komenského

Od svých šesti let navštěvoval školu Jednoty bratrské v Uherském Brodě. V roce 1604 osiřel a byl svěřen do péče své tety, která žila ve Strážnici. Od roku 1608 studoval na gymnáziu v Přerově a poté na kalvinské akademii v nasavském Herbornu v letech 1611 - 1613. V této době Komenský poprvé navštívil Amsterdam a pravděpodobně také Rotterdam a Haag. Poté, na jaře roku 1614 putoval pěšky z Holandska zpátky domů. Po svém návratu učil v Přerově a stal se knězem Jednoty bratrské. V roce 1616 vyšla v Praze jeho první jazyková učebnice. Od roku 1618 působil ve Fulneku. V roce 1622 byl na Komenského vydán zatykač v rámci rekatolizace po prohrané bitvě na Bílé hoře (1620). Jeho žena a děti umřeli na mor v Přerově a jeho knihovna byla v roce 1623 ve Fulneku veřejně spálena. Komenský se v té době uchýlil pod ochranu Karla staršího ze Žerotína v Brandýse nad Orlicí, kde sepsal své nejznámější dílo Labyrint světa a ráj srdce. Komenský se tu také podruhé oženil. V letech 1626 a 1627 bydlel Komenský se svou rodinou v bezpečnější Bílé Třemešné v Podkrkonoší. V roce 1626 byl podruhé v Nizozemí, kde byla vydána jeho mapa Moravy. Po vydání Obnoveného zřízení zemského roku 1627 musel Komenský spolu s ostatními exulanty definitivně opustit české země. Dne 8.2.1628 dorazil se svou rodinou do polské obce Lešno, kde se usadil. Učil tu na střední škole a vydal dvě proslulé příručky Dveře jazyků otevřené a Předsíň dveří jazyků. Obě vyšly v mnoha zemích a proslavily jméno Comenius po celé Evropě. Roku 1632 se Komenský stal jedním ze seniorů (biskupů) Jednoty bratrské. V roce 1638 dokončil v Lešně své další dílo, Velkou didaktiku. Na přelomu let 1641 a 1642 strávil Komenský devět měsíců v Londýně. Jeho učení tu mělo v té době veliký ohlas. Cílem jeho cesty bylo zřídit v Londýně první vědeckou akademii. Začátek občanské války v Anglii však tento záměr zhatil. O Janovo učení projevilo zájem několik zemí, dokonce i katolická Francie. Jan se však rozhodl odejít do luteránského Švédska na žádost zbrojaře Ludvíka de Geer. Zde pracoval na reformě školství po dobu šesti let. Reforma byla ale nakonec zadána uppsalské univerzitě a Komenského dílo se tak uplatnění nedočkalo. V roce 1648 zemřela jeho druhá žena. J. A. Komenský se pak roku 1650 odstěhoval do sedmihradského Sarospataku (dnešní Maďarsko), kde sepsal Orbis Pictus. Roku 1654 se Komenský vrátil do polského Lešna. Polsko roku 1655 vyhlásilo Švédsku válku. Švédsko pak obsadilo většinu Polska a Lešno bylo při bojích vypáleno. Při požáru byl zničen také Komenského majetek a jeho rukopisy. Po této pohromě se Jan opět přestěhoval, tentokrát do Amsterdamu. Zde pak uveřejnil 62 z celkového počtu svých 135 děl. Tady také zemřel 15. listopadu 1670 a byl pochován v kapli valonské církve v Naardenu. Pastor kostela J. L. Grouwels, člen rodiny De Geerů, která Komenského v Amsterdamu podporovala, zaplatil za jeho pohřeb 8 zlatých. Místo posledního odpočinku J. A. Komenského upadlo poté v zapomnění až do 19. století, kdy byl odkaz J. A. Komenského znovu oživen v souvislosti s bojem za nezávislost v Čechách..

Kaple z 15 stol. byla původně součástí kláštera a později sirotčince. Roku 1819 byla zrušena a Komenského hrob s pořadovým číslem 8 upadl v zapomnění. Hrob byl pak vypátrán roku 1871, kdy naardenský notář J. P. de Roeper objevil v pohřebním rejstříku valonské církve místo hrobu J. A. Komenského. Až roku 1929 byl hrob prozkoumán, a bylo potvrzeno, že je skutečně posledním místem odpočinku Učitele národů. Roku 1933 nizozemská vláda převedla kapli do pronájmu Československu za symbolickou cenu jednoho guldenu ročně, Čechoslováci se tak mohli postarat o výzdobu interiéru kaple. V letech 1933 - 1937 byla kaple zrekonstruována a zařízena jako mauzoleum podle návrhu arch. Ladislava Machoně, který návrh vypracoval společně s dalšími významnými českými umělci Jaroslavem Bendou (skleněné panely s rytými a leptanými scénami ze života J. A. Komenského), Jaroslavem Horejcem (mříž se sousošími a svícen) a Karlem Štiplem (vyřezávaná mříž). Hrob byl překryt novou deskou z černého mramoru. Ve výklenku na severní straně je pamětní deska královny Wilhelminy s heslem Viléma Oranžského „Tandem fit surculus arbor“ (Tak bude z větvičky strom). Ve výklenku na protější straně je pamětní deska s výrokem Komenského, převzatým T. G. Masarykem, prvním československým prezidentem: „Věřímť i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu vláda věcí tvých k tobě se navrátí, ó lide český!“ T. G. M. použil tento citát ve svém prvním projevu, po návratu do vlasti, na Václavském náměstí v Praze. Mauzoleum bylo slavnostně otevřeno 13. 5. 1937. V souvislosti s invazí Němců do Čech byl pronájem kaple nizozemskou vládou zrušen (proto, aby si Němci nemohli činit na mauzoleum žádné nároky). Roku 1992 bylo vedle mauzolea do části bývalého kláštera přestěhováno Muzeum Komenského (Comenius Museum Naarden), které vzniklo již roku 1892. Muzeum je současně také vstupní branou do mauzolea. V letech 2007 - 2010 byla důkladně obnovena venkovní okna mauzolea, skleněné panely a řezbářské práce. V muzeu je každoročně pořádán pietní akt za přítomnosti velvyslanců z České a Slovenské republiky. Informace jsou v muzeu dostupné v různých jazycích vč. češtiny.