Muiderslot

V jihovýchodní kurtině (hradbě mezi dvěma věžemi) je navíc před hradbu vystupující čtverhranná branská věž. Hrad je ze všech stran obehnán vodním příkopem. K padacímu mostu brány vede cihelný most. Palác stojí podél severozápadní kurtiny a menší obytné křídlo zaujímá prostor podél kurtiny severovýchodní. Ve zbylém prostoru se nachází nádvoří se studnou. Středověký hrad se dnes nachází uprostřed dělostřelecké zemní pevnosti z konce 17 stol. Ta je taktéž ze všech stran obehnána vodou s výjimkou úzké přístupové šíje na jižní straně. Řeka Vecht ústí do Markermeer přímo u hradu. Lze tak odtud sledovat čilý provoz jachet.

Díky tomu si šlechtu znepřátelil. Dne 23. června 1296 byl svou šlechtou unesen a uvězněn na hradě Muiderslot, kde byl držen po dobu pěti dnů. Pak ale hrozilo obležení hradu jeho stoupenci. Únosci proto raději hrad opustili a Florise vzali sebou. V místě zvaném Muidenberg ale došlo k potyčce mezi oběma stranami a Floris byl únosci zavražděn. Do jeho vraždy byl zapletený i král Eduard I. Anglický spolu s Guy de Dampierre, flanderským hrabětem. Holandská šlechta u nich našla oporu poté, co Floris vyměnil své dosavadní spojenectví s Anglií za nové svazky s Francií. Bezvládí, které po Florisově vraždě nastalo, využil utrechtský biskup Willem Berthout van Mechelen k napadení Muiderslotu. Hrad byl dobyt a rozbořen. Hradní zřícenina pak zůstala majetkem holandských vévodů. Dnešní hrad byl znovu postaven na základech toho původního kolem roku 1370 vévodou Albrechtem. Holandští vévodové na hradě nikdy nesídlili, sloužil pouze jako správní středisko jejich statků a vězení. V roce 1428 přešel titul holandského hraběte na Philipse de Goede Burgundského. V letech 1477 až 1513 byl hrad spravován městem Amsterdam jako součást městské obranné linie. V letech 1609 až 1647 na hradě žil spisovatel, básník a historik Pieter Cornelisz Hooft. Ten si sem zval spoustu dalších umělců na návštěvy a celá tato skupina pak byla známa jako Muidenský kruh. Na konci 17. století bylo okolí hradu přestavěno na dělostřeleckou bastionovou pevnost se starým hradem uprostřed. V této podobě pak byly hrad a pevnost součástí staré a poté i nové holandské obranné vodní linie. V roce 1795 byl hrad využit jako kasárna francouzskou armádou během batavské revoluce. Poté byl Francouzi využíván jako skladiště. Na osobní příkaz Napoleona Bonaparte v něm bylo uloženo velké množství vojenského materiálu. Nadměrná váha zatížila zdi hradu. V roce 1823 byl hrad v havarijním stavu a v roce následujícím byl prodán ministerstvem války státní správě nemovitostí, tzv. Domeinen. Nový majitel navrhnul demolici hradu, proti tomu se však postavili obyvatelé Amsterdamu, Muidenu, Naardenu a Weespu. Mnozí byli připraveni hrad koupit a zachránit jako památník P. C. Hoofta. Král Willem I. se nakonec nechal těmito protesty ovlivnit a demolici zakázal. Rekonstrukce hradu ale začala teprve v roce 1881. Jejím cílem bylo uvést hrad do podoby, ve které byl v 17. století za P. C. Hoofta. Plány na interiéry hradu vypracoval slavný architekt P. J. H. Cuypers. Exteriéry hradu byly upraveny architektem J. H. W. Berdenem na základě jeho představ o podobě ideálního středověkého hradu. V letech 1956-1972 proběhla druhá rekonstrukce hradu, tentokrát v realističtějším pojetí. Některé „výtvory“ první rekonstrukce byly odstraněny. Exteriér hradu je však stále v podobě, kterou mu dal J. H. W. Berden. Zahrada před hradem byla do roku 2007 taktéž uvedena do podoby za P. C. Hoofta.