Koules

Do pevnosti vedly tři vchody, na západní, severní a jihozápadní straně. Hlavní brána byla na západě. Do vnějších zdí byly zasazeny plakety, nápisy a erby zdobené reliéfy. Nejlepší jsou mramorové reliéfy zobrazující okřídleného lva svatého Marka, symbol Benátské republiky, umístěné nad každým vchodem. Dva z nich se zachovaly dodnes, i když jsou zřetelně zvětralé neustálým působením mořského vzduchu. V přízemí pevnosti se původně nacházelo pět kasemat (speciálních prostor pro děla). Brzy se však zjistilo, že použití děl v uzavřených prostorách je problematické kvůli omezenému zornému poli skrz úzké střílny a dusivému kouři produkovanému při střelbě. Proto byla děla přesunuta na otevřené plošiny v horním patře. V přízemí se rovněž nacházela věznice a skladovací prostory pro potraviny a munici. Na severní straně horního patra, které tvořilo prostorné náměstí, stála věž majáku. Byly zde také místnosti pro vojáky, důstojníky a guvernéra. V období turecké nadvlády nebyly provedeny žádné větší úpravy, kromě vniku střílen a kamenného cimbuří pro muškety. Turci sice na pevninské straně postavili menší pevnost, známou jako Malý Koules, naproti samotné pevnosti, která však byla zbořena spolu s částí benátských loděnic při rozvoji města v roce 1936..

Ve druhém byzantském období stála na místě obranná věž známá jako Castellum Comunis. V roce 1204 město získala Benátská republika, která jej přejmenovala na Candia (dnes Heráklion, též Iraklion) a vytvořila z něj centrum zámořské kolonie tzv. Kandijského království. V roce 1303 byla věž zničena při zemětřesení, ale byla obnovena. Nejstarší náčrt věže pochází z roku 1429. V roce 1462 schválil benátský senát zlepšení opevnění Candie. V roce 1523 byla věž zbořena a místo ní se začala stavět nová pevnost "Castello a Mare". Původní skalní výběžek na tomto místě přístavu byl značně rozšířen navezením kamenů, aby vznikla základna pro budoucí pevnost zabírající 3 600 m2. Toto rozšíření bylo provedeno zajímavým způsobem: staré lodě byly naplněny kameny z ostrova Dia a potopeny u severní strany mola, čímž se vytvořil vlnolam a zvětšil se stavební prostor. Stavba samotné pevnosti byla dokončena v roce 1540. V dobách Benátské okupace ostrova byla pevnost známa jako „Rocca al Mare“ což v italštině znamená "pevnost na moři". Pevnost měla mnoho slabých míst, protože byla postavena v období, kdy byla pevnostní architektura ještě ve fázi experimentu. V roce 1630 byla pevnost vyzbrojena 18 děly v přízemí a dalších 25 děl se nacházelo v horní části. V pevnosti se nacházela kasárna, věznice, sklady, vodojem, kostel, mlýn a pekárna. V roce 1669, po více než dvě desetiletí dlouhém obléhání, město dobyli Osmané. Pevnost Koules však během obléhání města (1646-1669) nehrála hlavní roli, protože strategicky umístěné turecké baterie dokázaly poměrně brzy neutralizovat její palebnou sílu. Během osmanské nadvlády na pevnosti neproběhly žádné větší úpravy. Dnes je pevnost po rekonstrukci..