biskupský palác

Na severozápadní straně stojí pod svahem pozůstatky pomocného křídla. Zbylá severovýchodní strana nádvoří je uzavřena jednoduchou zdí se čtverhrannou branskou věží. Všechna křídla mají v přízemí klenuté skladovací místnosti. Obě hlavní palácová křídla mají velký sál a kapli. Jihovýchodní křídlo navíc obsahuje soukromé pokoje biskupa a kuchyni. Biskupský palác v Saint Davids je tedy dvojpalác. Zatímco jihovýchodní křídlo bylo soukromým palácem biskupa, jihozápadní křídlo bylo určeno pro významné hosty a veřejné hostiny. Zaniklé sedlové střechy obou paláců byly zapuštěné uvnitř zdiva za obloukovou atikou, zdobenou na vnější straně šachovnicí z bílého a fialového kamene. Dešťová voda ze střech odtékala otevřenými oblouky v atice. Na koruně atiky byl ochoz s cimbuřím. Za povolení ke stavbě cimbuří bylo třeba od krále koupit opevňovací licenci (licence to crenellate). Ta držitele opravňovala ke stavbě cimbuří. Šlo o prestižní záležitost, biskup cimbuří na paláci nepotřeboval. Církevní okrsek, ve kterém palác stojí, byl navíc od konce 13. století obehnán hradbou. Jihovýchodní palác je obdélná jednopatrová stavba s obydlím biskupa v prvním patře. V přízemí je dohromady deset klenutých skladovacích místností. Palác byl postaven ve dvou stavebních fázích během působení biskupa Jindřicha z Goweru (1328-1347). V první fázi byla postavena většina paláce s bočním křídlem na východní straně, směrem k potoku. Místnost v prvním patře tohoto bočního křídla byla hlavní soukromou místností biskupa. Na jejím konci je v prvním patře latrína se zděnou žumpou v přízemí. Žumpa byla opatřena ventilační šachtou v podobě komína. Ve druhé stavební fázi byla na jižním konci paláce v prvním patře postavena nová kuchyně čtvercového půdorysu. Nad celou kuchyní byly čtyři kamenné dymníky, které ústily do komínů. Dymníky spočívaly na centrálním kamenném pilíři. Kuchyně měla navíc jeden malý krb ve zdi se samostatným kouřovodem, pec v síle zdi a odpadový kanál. Sloužila potřebám obou paláců. K severnímu konci paláce byla ve druhé stavební fázi přistavěna obdélná budova se soukromou kaplí biskupa v prvním patře. Hned vedle kuchyně je velký sál, ve kterém biskup stoloval s celou svou domácností, tedy s veškerým personálem s výjimkou těch, kteří byli ve službě. V případě potřeby zde mohl mít biskup hostinu pro menší soukromou skupinu pozvaných hostů. Biskup stoloval na horním urozeném konci sálu, v tomto případě na severním konci. Jeho soukromé pokoje tak byly hned za jeho zády v severním konci paláce. Ostatní seděli v sále podle svého společenského postavení, služebnictvo sedělo na dolním, v tomto případě jižním konci sálu. Dolní konec byl vždy ten, kudy služebnictvo přinášelo pokrmy a nápoje. Hlava anglické domácnosti ve středověku vždy stolovala se všemi členy domácnosti, šlo o projev moci. Pokud hlava domácnosti nebyla přítomna, jeho místo zaujala další nejdůležitější přítomná osoba, třeba správce paláce. Jihozápadní palác byl celý postaven v jedné stavební fázi během působení biskupa Jindřicha z Goweru. Tato stavební fáze leží časově mezi oběma stavebními fázemi jihovýchodního paláce. V přízemí je dohromady osm klenutých skladovacích místností. Většinu prvního patra zaujímá rozměrný velký sál, který je mnohem větší než ten v jihovýchodním paláci. Horní severní konec sálu sousedí se soukromým pokojem, který byl určen pro pohodlí nejurozenějšího biskupova hosta. S tímto pokojem sousedí boční obdélné křídlo s latrínou. K severovýchodnímu rohu paláce zde na straně nádvoří přiléhá obdélná budova s kaplí v prvním patře. Severozápadní pomocné křídlo je nejstarší dochovalou stavbou paláce. Pochází již ze 13. století. Během přestavby v době biskupa Jindřicha z Goweru byla do jeho přízemí vložena dvojice podélných klenutých skladovacích místností. Zdi byly na vnitřní straně kvůli klenbě zesíleny. V prvním patře byly dormitáře pro služebnictvo urozených hostů a pro biskupovo služebnictvo. Na obou stranách příčky v prvním patře jsou zbytky krbů. Ohradní zeď na severovýchodní straně nádvoří se čtverhrannou branskou věží pochází někdy z konce 13. století. Spolu se severozápadním křídlem je pozůstatkem staršího biskupského sídla..

Světcova sláva vedla k přejmenování Glyn Rhosyn na Tyddewi (Davidův dům). Biskupové diecéze Mynyw zde určitě měli od začátku své sídlo, o jeho poloze a podobě v raném středověku ale nic nevíme. V roce 1093 obsadili Saint Davids Normané, kteří od roku 1066 vládli celé Anglii. V roce 1115 se proto stal hlavou diecéze Mynyw první normanský biskup Bernard (1115-1148). Biskup Peter de Leia (1176-1198) zahájil v roce 1181 stavbu dnešní katedrály na místě staršího kostela. První písemná zmínka o biskupském dvoru v Saint Davids je v kronice Brut y Tywysogyon (Kronika princů). V září 1171 sem dorazil na pouť král Jindřich II. Anglický (1154-1189). Biskup David fitz Gerald (1148-1176) jej pozval na hostinu na svém dvoře. Král se zdráhal, věděl totiž že taková hostina bude pro biskupa velikou finanční zátěží. Hostina se nicméně v biskupově velkém sálu uskutečnila. Král byl na cestě do Irska, na velikonoční pondělí následujícího roku se tudy z Irska vracel. I při této návštěvě došlo na hostinu u biskupa. Stavbu dnešního biskupského paláce zahájil biskup Jindřich z Goweru (1328-1347), který byl vášnivým stavebníkem. Stavba proběhla ve třech fázích a byla dokončena během jeho působení. Palác se stal jeho hlavním sídlem. Diecéze Mynyw zabírala celý jihozápadní cíp Walesu. Byla největší a nejbohatší ve Walesu, ve srovnání s anglickými diecézemi byla ale i tak chudá. Jindřich z Goweru zvládl postavit honosný palác s ročním příjmem pouhých 350 liber. Význam paláce po smrti Jindřicha z Goweru rychle upadal. Jeho nástupci dávali přednost jiným palácům v diecézi, především v Lamphey. Saint Davids bylo rušné poutní místo, palác byl proto využíván urozenými poutníky. Palác v Lamphey mohl nabídnout biskupům více klidu v ústraní. V Saint Davids se biskupové zdržovali jen při významných svátcích. 8. září 1398 proběhla v paláci Saint Davids hostina při příležitosti inaugurace nového biskupa Guy z Mone (1397-1407). Toho dne šel biskup bosky 2,5 km do katedrály, kde byl usazen na trůn. Po mši začala hostina v paláci. Konečný úpadek nastal během náboženské reformace v 1. polovině 16. století. Příchod anglikánské církve znamenal konec poutí do Saint Davids. První anglikánský biskup Vilém Barlow (1536-1548) byl později v 16. století obviňován z loupeže olova ze střech paláce. Z olova byly vyrobeny odtokové žlaby a těsnění střech. Podle tehdejších povídaček tak udělal proto, aby měl peníze na věna svých pěti dcer. Ty v té době ale nebyly ještě zplozeny. Sídlo diecéze bylo za jeho působení přemístěno do Abergwili, kde je dodnes. Ne celý palác v Saint Davids byl ale pustý, některé jeho části biskupové využívali i nadále. V roce 1616 požádal biskup Milbourne (1615-1621) arcibiskupa Abbotta o schválení demoličního výměru. Arcibiskup žádosti vyhověl, demolice se ale neuskutečnila. Biskup Vilém Laud (1621-1627) patrně pobyl v paláci 24. a 25. července 1622. Naposledy se zde 27. července 1633 zúčastnil jednání biskup Theophilus Field (1627-1635). V roce 1678 byl schválen další demoliční výměr, k demolici ale opět nedošlo. V paláci pak žila již jen chudina. Od roku 1932 se o něj stará úřad velšské státní památkové péče CADW, který provedl kompletní konzervaci zdiva..