katedrála sv. Davida

Byla postavena po roce 1220, kdy se zřítila původní románská věž. Trojlodí pokračuje do chóru. Obě boční části chóru jsou spojeny chórovým ochozem. Z plochého závěru chóru vystupuje dál k východu obdélná kaple Panny Marie. Na obou bočních stranách vystupují z katedrály transepty příčné lodi. Na severní straně přiléhá k trojlodí a transeptu bývalá kapitula z 15. století s rajským dvorem. V ní žili kanovníci, kteří obstarávali bohoslužby v katedrále. Dnes je zde občerstvení pro návštěvníky. Trojlodí má původní románské arkády a triforium hlavní lodi. Boční zdi postranních lodí byly zvýšeny ve 14. století, kdy dostaly nová rozměrná gotická okna. Podloží katedrály v bývalém řečišti je velmi nestabilní. Katedrála proto s výjimkou bočních kaplí nedostala kamenné klenby. Trojlodí má dřevěné kazetové stropy z let 1538-1539 z irského dubu. Velmi neobvyklý je sklon podlahy k západu, v celé délce katedrály činí její výškový rozdíl čtyři metry. Pokud se v trojlodí rychle rozejdeme k západu, začneme ztrácet rovnováhu. Západní průčelí katedrály se začalo po rekonstrukci v roce 1793 povážlivě vychylovat k západu. V 2. polovině 19. století proto musel Jiří Gilbert Scott zajistit jeho základy a odstranit jeho horní polovinu. U spodní poloviny odstranil vnější lícování zdiva. Následně znovu postavil horní polovinu průčelí a celé vnější lícování v novorománském slohu, čímž zamaskoval vychýlení zdiva. Původní románský portál se tedy dochoval jen na vnitřní straně, kde má půlkruhový slepý oblouk a segmentové nadpraží. Na východním konci trojlodí stojí honosné kamenné lektorium (chórová přepážka) z 1. poloviny 14. století. Na něm jsou umístěny varhany z roku 1883 od Jindřicha Willise. Za lektoriem je 38 m vysoká hlavní centrální věž ze 13. století. Ze starší zřícené románské věže se dochoval pouze západní půlkruhový oblouk. Ostatní tři oblouky pod věží jsou gotické. Věž byla zvýšena ve 14. století a znovu v 16. století. Západní románský oblouk byl ale váhou věže přetížen. Prvořadým úkolem záchranných prací v letech 1862-1878 proto bylo zajistit základy tohoto oblouku a celé věže. Vysoko ve věži je malovaný dřevěný vějířový strop. Chór byl původně na začátku 13. století ukončen plochým závěrem bez chórového ochozu. Z této doby dosud stojí obě arkády chóru a závěr se třemi zazděnými gotickými okny. Bohatě malovaný dřevěný strop je z 15. století. Chórový ochoz byl postaven na konci 13. století. Kvůli oknům původního chórového závěru byl ale mezi ním a závěrem ponechán malý dvorek (světlík) k osvětlení oken v závěru. Ve dvorku se ale hromadil nepořádek, na začátku 16. století byl proto přeměněn na kapli Nejsvětější Trojice. Tato přestavba si vyžádala zazdění gotických oken původního závěru. K chórovému ochozu byla na východní straně někdy na přelomu 13. a 14. století přistavěna obdélná kaple Panny Marie..

Světcova sláva vedla k přejmenování Glyn Rhosyn na Tyddewi (Davidův dům). Kolem roku 885 pozval anglosaský král Alfred Veliký (871-899) zdejšího mnicha Assera, coby znamenitého učence, na svůj královský dvůr. Klášter se stal významným poutním místem. V 10. a 11. století na něj několikrát zaútočili Vikingové. Při útocích zahynuli dva zdejší biskupové, v roce 999 biskup Morgeneu a v roce 1080 biskup Abraham. V roce 1081 zde nad Davidovým hrobem uzavřeli spojenectví dva velšští králové, Rhys ap Tewdwr a Gruffudd ap Cynan, ve společném boji proti prvnímu anglickému normanskému králi Vilému I. Dobyvateli (1066-1087). Vilém I. Dobyvatel se zde v tomto roce také ukázal. Oficiálně sem dorazil jako poutník, prováděl ale zároveň průzkum Walesu, který se mu s výjimkou jižní části dobýt nepodařilo. V tom samém roce byl v bitvě u Mynydd Carn severně od Saint Davids oběma velšskými krály poražen. Normané ale nakonec v roce 1093 Saint Davids stejně obsadili. Svatý David byl kanonizován roku 1123, což dále zesílilo poutní význam místa. V roce 1171 sem dorazil na pouť král Jindřich II. Anglický (1154-1189) a v roce 1284 král Eduard I. Anglický (1272-1307) s královnou Eleanor. Stavba katedrály byla zahájena v roce 1181, z té doby pochází trojlodí. Biskup Peter de Leia a arciděkan z Brecon Gerald Velšský (Giraldus Cambrensis, 1146-1223) dostali omluvenky, aby se nemuseli s dalšími duchovními zúčastnit třetí křížové výpravy (1189-1192). Měli raději zůstat ve Walesu a dohlížet na stavbu katedrály. Gerald Velšský je významný kronikář, který popsal anglonormanskou invazi do Irska v letech 1169-1170. Jeho kronika je dnes hlavním zdrojem informací o této události. Byl pochován ve zdejší katedrále. V roce 1220 se zřítila hlavní centrální věž katedrály, která byla následně znovu postavena v gotickém slohu. V 1. polovině 14. století proběhla rozsáhlá rekonstrukce katedrály pod vedením biskupa Jindřicha z Goweru (1328-1347). Od náboženské reformace v 1. polovině 16. století patří anglikánské církvi. Během Anglické občanské války (1642-1651) ji v roce 1648 vyrabovalo parlamentní vojsko. Odstraněním olova ze střech začala katedrála pustnout. Z olova byly vyrobeny odtokové žlaby a těsnění střech. Situace se nezlepšila ani v následujících dvou stoletích, ve východní části chyběly některé střechy. Podlaha směrem k západu hodně klesá, během průtrží se tak katedrála proměnila ve vodní tobogán. Západní dveře bylo třeba nechat otevřené, aby se uvnitř netvořil bazén. V letech 1862-1878 byla provedena záchranná rekonstrukce katedrály a nestabilní centrální věže. Přestavbu provedl sir Jiří Gilbert Scott. Zřícení věže sice od té doby nehrozí, nové zvony byly ale v roce 1931 raději zavěšeny v nedaleké branské věži Porth-y-Twr. Královna Alžběta II. se zde jako hlava anglikánské církve zúčastnila bohoslužeb v letech 1955, 1982, 1995 a 2001. Při návštěvě v roce 1995 vrátila Saint Davids status města. Denní náklady na provoz a údržbu katedrály dnes činí 2700 liber..