Turistické cíle v okolí obce Mirošovice

Renesančně upravená tvrz, v 18. stol. ji František Klebesberg přestavěl na barokní zámek, 1837 zbořen a postaven klasicistní. Ulrika Brosige-Lewetzow, Goetheova láska, zdědila zámek a 1899 zde zemřela, ze zámku dětská ozdravovna,1920 škola.

Lovecký zámeček nechal postavit roku 1821 hrabě August Ledebour-Wicheln. Po roce 1918 byl zámek pronajat Českému abstinenčnímu svazu v Praze. Dnes je v zámku dětský domov.

Zaniklá gotická tvrz stávala na severovýchodě obce. Polovina vsi (a později i celá ves) Velemín patřila Kaplířům ze Sulevic, kteří ji i s tvrzí prodali až ke konci 15. století. Druhá polovina vsi patřila nejdříve klášteru sv. Jiří na Pražském hradě.

Takzvaný zámek ve Velemíně byl pravděpodobně spíše vrchnostenským dvorem s velkou obytnou budovou pro jeho správce. V současné podobě pochází z 18. století, některé detaily možná zachovány ze starší stavby. Po roce 1990 zpustl, v posledních letech proběhly některé zajišťovací práce.

Dvůr Velvěty je poprvé uveden roku 1333, samotná tvrz však je poprvé zmíněna až r. 1546. Sídlo existovalo ještě za Aldringenů r. 1652. V místě tvrze byl r. 1744 postaven barokní Panský dvůr. Dnes je v rekonstruovaném dvoře restaurace a kanceláře.

Ostrožné hradiště bylo osídlené již v pozdní době kamenné, střední době bronzové a hlavně v raném středověku, zaniklo v 10. století. Bylo opevněno po celém obvodu, od severu a východu dřevozemní hradbou s čelní kamennou plentou. Vnitřní plochu rozdělovaly dva valy na tři části.

Zděná hranolová věž bez slohových znaků, postavená v 18. století pro zásobování duchcovských lázní Valdštejnů léčivou vodou z lahošťského Obřího pramene. V Obřím prameni byl r. 1882 nalezen tzv. Duchcovský poklad, depot bronzových keltských výrobků.

Vodní nádrž Všechlapy z let 1958-1961 byla vybudována na potoce Bouřlivec k zajištění odběru vody pro nedalekou tepelnou elektrárnu Ledvice a společnost AGC Flat Glass Czech. Vedlejším účelem je výroba elektrické energie v malé vodní elektrárně. Hráz vytváří jezero o rozloze 35 ha.

Věžový vodojem sklárny Weinmann Werke, postavený v letech 1915–16, který zásoboval sklárnu technologickou vodou z řeky Bíliny. V r. 1945 byl vodojem napojen na přivaděč labské vody ze Zálezel. Je 43 m vysoký, ve výšce 30 m jsou nádrže o objemu 150 m3. V r. 1999 byl prohlášen kulturní památkou.

Zchátralý barokní hospodářský dvůr pražských arcibiskupů ze 17. století snad na místě areálu někdejší tvrze, doložené v 15. a 16. století. Nejpozoruhodnější částí je raně barokní špýchar, v jehož štítě je vložen erb stavebníka, s obytnou budovou.

Velký dům na jihozápadním rohu teplického Zámeckého náměstí vznikl v letech 1810–1811 jako sídlo vrchnostenských úřadů. Postaven na místě objektů poškozených velkým požárem města r. 1793. Po r. 1945 postupně zchátral, od r. 1990 předmět majetkové spekulace. Ještě r. 2016 prázdný nabízen k prodeji.

Kamenná vyhlídková věž v romantickém slohu na vrcholu Hněvína pochází z r. 1900. Stojí na místě gotického hradu, který byl v 17. století zbořen. Roku 1906 doplněna restaurací. Věž celoročně přístupná.