Turistické cíle v okolí obce Kaňkov

Pozůstalý podstavec zmizelé sochy sv. Jana Nepomuckého stojí jižně od zdevastovaného kostelního areálu. Na bocích se dochovaly reliéfy s obrazy svatých Floriána, Josefa a Matěje. Titulní plastika zmizela neznámo kdy a kam. V sousedství stojí památný strom.

Socha sv. Jana Nepomuckého v Poleradech stávala původně u cesty vedoucí do dnes zaniklé vsi Židovice. Původní socha pocházela snad z počátku 19. století, ale dnešní podoba je kopií sochy světce ze zámku v Korozlukách. Podstavec je původní.

Jezdecká socha patrona obou Jiřetínů byla postavena roku 1691 u dolnojiřetínského kostela. Při likvidaci města počátkem 80. let 20. století byla přemístěna do Litvínova, počátkem 90. let do Horního Jiřetína.

Těžce poškozená barokní socha u rozcestí jihozápadně od Milešova, datována nápisem na soklu do roku 1755. Původně součást rozsáhlého souboru soch v okolí obce, vztyčených v průběhu 18. století. Poškozena po roce 1945.

Barokní socha sv. Václava pochází z roku 1746. Od roku 1958 patří mezi chráněné nemovité památky ČR. Socha je vyrobena z pískovce.

Barokní socha svatého Vavřince na vysokém členěném podstavci pochází pravděpodobně z roku 1762. Je umístěna v jižní části parčíku u bývalé spořitelny v centru města, poblíž jezdecké sochy patrona obou Jiřetínů (viz heslo).

Sousoší svatých Jana Nepomuckého a Antonína Paduánského bylo na místo východně od kostela v Českých Zlatníkách přemístěno ze zaniklé vsi Dolní Jiřetín. Zde stávalo u silnice a pochází z roku 1739.

Vrch Špičák se tyčí do výšky 399 metrů nad mořem, severovýchodně nad Mostem. Jedná se o třetihorní vulkán, přičemž stáří zdejší znělcové horniny odhadují geologové na 32 milionů let. Od středověku zde byl lom.

Vrch Srdov je výrazný nefelinitový vrch v Českém středohoří, s nadmořskou výškou 482 metrů. Patří k dominantní trojici solitérních vrcholů spolu s Brníkem a Oblíkem. Místní mu říkají Dědek, vedlejšímu Brníku zase Bába. Je součástí chráněné krajinné oblasti s teplomilnými rostlinami a živočichy.

Stará litvínovská radnice byla postavena v letech 1767–69 na místě původního hraběcího sirotčince východně od kostelního areálu. Několikrát přestavěna v 19. století, sídlem městské správy do roku 1938. V letech 1947–64 museum, od té doby různá kulturně-společenská využití.

Budova starší bílinské radnice sestává ze dvou částí: renesanční z počátku 17. století, přestavěné v polovině 19. století a novorenesanční z let 1881–2. Po stavbě nové radnice zde sídlila škola a okresní úřad, dnes kulturní instituce.

Štěpánovská hora nad vesnicemi Hrobčice a Štěpánov nese na jihozápadním úbočí přírodní památku a zbytky výrazných valů s příkopy pravěkého hradiště. Bylo obývané lidmi štítarské kultury, žijícími necelých tisíc let před Kristem.