Turistické cíle v okolí obce Jinočany

Zmínka o vsi z r.1328, tvrz snad ve 14. stol., doložena v 15. stol., v 16. stol. Zďárských ze Zďáru. Po třicetileté válce hosp. budova, panské sídlo znovu v r. 1692, v 18. stol. sýpka. Část zdiva snad dochována ve zdech barokní budovy býval. polesí.

Renesanční míčovna architektů Bonifáce Wohlmutha a Ulrica Aostalliho de Sala z l. 1567–1569. Budovu zdobí sgrafita 20 alegorií. V r. 1945 vyhořela, po válce obnovena Pavlem Janákem. Sgrafita obnovena v r. 1952 prof. Josefem Wagnerem.

Zaniklá tvrz, která stávala v místech dnešního rybníka. Patřívala vladykům z Přítočna. Byla zničena za třicetileté války. Pozůstatky tvrze bývaly za nižšího stavu vody vidět, při nedávné regulaci byly však i poslední zbytky tvrze odstraněny.

Mlýn byl postaven ve 13. stol., r. 1400 byl v majetku johanitského konventu. Za husitských válek zabaven a prodán do soukr. majetku. V l. 1597–98 byla budova mlýna renesančně upravena. R. 1711 získán zpět johanity a vlastněn do r. 1807. Mlýn přestál povodeň r. 1890, požár r. 1938 a povodeň r. 2002.

Palác je součástí areálu maltézských rytířů, raně barokně upraven C.Luragem, přestavěn r. 1725 B. Scottim. Na přestavbě se podílel M. F. Kaňka, sochařská výzdoba je z dílny M. B. Brauna.

Palác vznikl na konci 16. stol. renesanční přestavbou ze dvou středověkých domů, zmiň. r. 1414. R. 1697 přestavěn barokně podle projektu J.B. Matheye. Klasicistní přestavba dle projektu F. a F. Hegerových. V l. 1998–2001 upraven do dnešní podoby.

Vesnická památková rezervace Dobrovíz byla vyhlášena r. 1995. Zahrnuje soubor usedlostí vesměs v podobě z 19. století soustředěných kolem návsi s barokní kaplí. Její součástí je i osamocený, tzv. Žákův mlýn na soutoku dvou potoků asi 1 km od centra obce.

Větrný mlýn holandského typu z r. 1722, jeden z nejstarších u nás, patřící břevnovskému klášteru benediktinů. Za jeho stavitele je považován K. Dientzenhofer. V r. 1900 k mlýnu přistavěna novorenesanční obytná budova. Po r. 1990 opraven a přeměněn na penzion.

Novogotická vila na místě barokní usedlosti, zachycené na Huberově plánu Prahy z r. 1769. Usedlost koupil r. 1853 Václav rytíř Bělský a v 60. letech 19. stol. ji dal přestavět . Za 2. sv. války vilu užívalo gestapo. Po válce zde bylo Mexické velvyslanectví a poté rezidence Britského velvyslanectví.

Vila ve stylu alpské roubenky z r. 1921 podle projektu Maxmiliána Duchoslava. R. 1922 ji koupil podnikatel Richard Dubský. Za války ubytovna Hitlerjugend. Po válce kolej pro prominentní zahraniční studenty, poté sídlo Prognostického ústavu a VŠE. Dnes soukromá. Památkově chráněná od r. 1993.

Vila Libochvíle postavena roku 1900 v historizujícím slohu. V r. 1930 byla přistavěna garáž a jedna místnost. V rohovém výklenku se dříve nacházela pískovcová soška sv. Václava. Vpravo od arkýře novorománské okno. V poslední době byla vila sídlem advokátní kanceláře.

Vilu pojmenovanou po nedalekém zaniklém pivovaru si nechal postavit v letech 1912-1913 MUDr. Vojtěch Mrázek. Architekt Emil Králíček ji navrhl ve stylu klasicizující secese s kubistickými prvky. V interiéru schodiště ve stylu geometrické secese. Na výzdobě spolupracoval sochař Antonín Waigant.