Turistické cíle v okolí obce Zlonín

Větrný mlýn holandského typu z r. 1722, jeden z nejstarších u nás, patřící břevnovskému klášteru benediktinů. Za jeho stavitele je považován K. Dientzenhofer. V r. 1900 k mlýnu přistavěna novorenesanční obytná budova. Po r. 1990 opraven a přeměněn na penzion.

Pseudogotická Vila Karola mělnického okresního tajemníka Františka Vinklera. Postavená v romantickém stylu anglické gotiky. R. 1876 postaven dům čp. 41, o deset let později ve stejném slohu vystavěn dům čp. 40 a oba propojeny. Stavbu provedl podle projektu A. Filcíka mělnický stavitel D. Klusáček.

Viniční sloup z tvrdého žehrovického pískovce s hranolovitým podstavcem a korintskou hlavicí, se sochou sv. Václava z r. 1676 od barokního sochaře Jana Jiřího Bendla. Původně stál před Staroměstskou mosteckou věží, přesunut byl v r. 1778 a 1847.

Barokní zámek byl postaven v letech 1719–24 stavitelem F. M. Kaňkou pro Františka Josefa Černína. V l. 1919–20 provedl architekt V. Vondráček rozsáhlou rekonstrukci. V současné době je v zámku sídlo státní správy a je veřejnosti nepřístupný.

Opevněné sídliště nebo hradiště stávalo na pískovcové ostrožně. Bylo osídleno od mladší doby kamenné až do doby halštatské. Od východu bylo chráněno příkopem. Ostrožna je z pískovce a její většina je dnes odtěžena a mnoho z ní nezbylo.

Vinořské hradiště bylo pravděpodobně vybudováno v 11. a 12. století na cestě z Prahy do Staré Boleslavi. Povrchový sběr odhalil keramiku z této doby, ale také halštatskou keramiku. Hradiště tvořily dvě nestejně velké části s vlastním opevněním.

Manýristická kruhová kaple postavena v letech 1590–1600 sloužila příslušníkům italské komunity v Praze. Pravoúhlý portikus před portálem kaple je dílem F. M. Kaňky.

Špitál byl založen v roce 1602. Pozdně renesanční stavba vznikala postupně během 1. pol. 17. století a upravena byla v baroku. Špitál byl zrušen koncem 18. stol. Střed křídla při Vlašské ulici tvoří barokní kaple Panny Marie a sv. Karla Boromejského.

Poměrně nízká hranolová věž, postavená severně od zámku v Obříství, jehož zásobování vodou zajišťovala zřejmě do provedení labské regulace počátkem 20. stol. Absence slohových znaků neumožňuje její datování, nezmiňuje ji žádná relevantní literatura.

Vodárenská věž o výšce 45 m stojí v areálu psychiatrické nemocnice. Autorem vodojemu je arch. Václav Roštlapil. Od r. 1908 zásobuje věž areál pitnou vodou. R. 1972 byl vodojem po napojení ústavu na veřejný vodovod odstaven. R. 1996 provedena oprava fasády věže.

Vodárenská věž holešovických jatek byla postavena r. 1895. V l. 1910–1922 prováděny různé přístavby (chladírna, spalovna atp.). Po r. 1920 areál připojen na veřejný vodovod. R. 1983 jatka zanikla, vzniká tržnice. R. 1993 areál prohlášen kulturní památkou. R. 1998 proběhla rekonstrukce věže.

Jez, most, plavební komory a vodní elektrárna postavené ve dvou etapách v letech 1900–04 a 1928–30 na dolním úseku Vltavy mezi Veltrusy (na pravém břehu) a Miřejovicemi (na levém břehu).