Turistické cíle v okolí obce Žádlovice

Barokní socha z r. 1759. Na hranolovém podstavci stojí střední volutový sokl. Nad římsou socha sv. Norberta. Zahalen do kněžského roucha, přes ramena mu spadá plášť. V pravé ruce drží pozlacenou monstranci, levou se opírá o patriarchální kříž. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Secesní vila z roku 1913 postavená pro tehdejšího litovelského starostu Sochu. Tehdy zde bylo umístěno i městské museum, na budovu byly osazeny historické kamenické prvky. Po roce 1945 budova připadla policejním složkám.

Pískovcové sousoší z r. 1866 nese mohutná profilovaná římsa. Vepředu mramorová deska s nápisem. Vlevo stojí Metoděj v biskupském rouchu, s pravou rukou žehnající a levou opřenou o štít s reliéfem sv. Jana Křtitele. Vpravo Cyril v mnišském šatu s kápí, s knihou opřenou o levý bok a s poutnickou holí v pravici.

U kapličky Panny Marie stojí kříž Kalvárie. Vznikla v roce 1840. Tvoří ji dvoustupňový hranol. Na čelní straně podstavce reliéf Nejsvětější Trojice. Boční sochy Panny Marie a sv. Jana. Hranolová podstava kříže s reliéfem sv. Máří Magdaleny.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1273. Sousoší Kalvárie pochází z roku 1840. Původně stálo na jiném místě obce. Bylo přemístěno ke kostelu. Sousoší bylo v seznamu kulturních památek, ale v r. 2011 vyňato.

Sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1820. Příklad kvalitní empírové kamenické práce. Výška asi 5,5 m. V přední části reliéf Immaculaty. Vlastní sousoší představuje sedícího Boha Otce s žezlem v levé ruce vpravo a vlevo Krista, který drží v náručí pravou rukou kříž. Materiál sousoší je pískovec. Sousoší zapsáno do seznamu kulturních památek r. 1964.

Sloup se sousoším nechali postavit místní manželé r. 1892. Autorem je Josef Kubitsek. R. 1894 sousoší posvěceno, restaurováno v letech 1999–2000 a r. 2020. Sloup zakončen akantovou hlavicí s římsou, na kterou nasedá sousoší Nejsvětější Trojice. Na sloup se sousoším použit miletínský pískovec. R. 2003 prohlášeno kulturní památkou.

Sousoší Panny Marie, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého pochází z r. 1676. Některé prameny sousoší označují za soubor až z pol. 18. stol. Ve středu sousoší stojí P. Marie, po levici socha sv. Jana Nepomuckého, po pravici sv. Florián. Na římse sedí dva andílci. Chráněná kulturní památka od r. 1964.

Nejstarším údajem o špitálu je zřejmě příběh, který je kladen do r. 1637. Jediným pozůstatkem špitálu je fragment ohradní zdi, u něhož stojí socha sv. Barbory z r. 1715 od Johanna Sturmera. Socha byla vztyčena 25. května 1715 a dne 10. září 1715 ji slavnostně posvětil hradiský opat Benedikt Bönisch.

Zříceniny hradu z poč. 14. stol. Založen před r. 1313 Dětřichem ze Spran, od r. 1358 v zeměpanských rukách, r. 1398 již pustý. Na vysokém skalním suku dochovány zbytky mohutných hradeb a paláce.

Panský dům s dvorem r. 1455 prodal Jan Tunkl z Brníčka zábřežským ke zřízení radnice. Ta byla přestavěna renesančně (po požáru r. 1546), barokně (po požáru r. 1734) a klasicistně (r. 1794 a 1817). Patrová budova s hranolovou hodinovou věží byla radnicí do r. 1991, dnes sídlem Galerie Tunkův dvorec.

Zřejmě příležitostně využívaná opevněná lokalita, chráněná mohutným valem a příkopem, snad sloužila jako raně středověký hrad či kultovní místo. Nálezy jej datují do období od 2. pol. 10. stol. až do 12. stol.