Turistické cíle v okolí obce Želechovice

Senička roku 1995 vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Před starou obecní váhou se tyčí hodnotná socha sv. Jana Nepomuckého, pocházející z roku 1823.

Torzo sochy sv. Jana Nepomuckého je součástí zámecké zahrady. Chronogram na soše určuje rok vzniku 1708. Autor sochy olomoucký David Zirna. Na dříku socha světce. V současnosti je socha v dezolátním stavu. Má uražené obě ruce a světci chybí hlava.

Kamenosochařská práce sakrálního charakteru z 30. let 18. stol. Materiál sochy pískovec. Na kamenném nízkém soklu socha sv. Jiljí v poustevnickém rouchu s laní. Kvalitní sochařská práce. Socha památkově chráněna od r. 1981.

Kamenná barokní socha stojí v poutní aleji. Kvalitní barokní sochařská práce. Střední římsa překryta mohutnými volutami, nad nimi hlavy andílků s křídly. Světec je oblečen do dlouhých nařasených šatů. V pravé ruce drží obrázek hlavy Krista. Památkově je chráněno od r. 1964.

Secesní vila z roku 1913 postavená pro tehdejšího litovelského starostu Sochu. Tehdy zde bylo umístěno i městské museum, na budovu byly osazeny historické kamenické prvky. Po roce 1945 budova připadla policejním složkám.

U kapličky Panny Marie stojí kříž Kalvárie. Vznikla v roce 1840. Tvoří ji dvoustupňový hranol. Na čelní straně podstavce reliéf Nejsvětější Trojice. Boční sochy Panny Marie a sv. Jana. Hranolová podstava kříže s reliéfem sv. Máří Magdaleny.

Sousoší Panny Marie, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého pochází z r. 1676. Některé prameny sousoší označují za soubor až z pol. 18. stol. Ve středu sousoší stojí P. Marie, po levici socha sv. Jana Nepomuckého, po pravici sv. Florián. Na římse sedí dva andílci. Chráněná kulturní památka od r. 1964.

Rozsáhlá hradní pevnost se složitým stavebním vývojem od 14. do 17. stol. Majetkem řádu německých rytířů od r. 1642.

Barokní špitál sv. Norberta s kaplí byl postaven premonstráty v letech 1696-1698. Špitál zanikl spolu s klášterem a převorstvím v době josefínských reforem r. 1784. Později byl objekt v majetku rodu Saint-Genois a Lichtenštejnů. V současnosti budova zvaná „lesovna“ patří Lesům ČR.

Nejstarším údajem o špitálu je zřejmě příběh, který je kladen do r. 1637. Jediným pozůstatkem špitálu je fragment ohradní zdi, u něhož stojí socha sv. Barbory z r. 1715 od Johanna Sturmera. Socha byla vztyčena 25. května 1715 a dne 10. září 1715 ji slavnostně posvětil hradiský opat Benedikt Bönisch.

Vodní mlýn poprvé zmiňovaný v roce 1437 v souvislosti se změnou majitele. Posledními známými mlynáři byli pan Kadlec, následoval pan Solař. Zrušen kolem roku 1970 a postupně devastován. Dnes výletní hospůdka a obytný dům.

Zřejmě příležitostně využívaná opevněná lokalita, chráněná mohutným valem a příkopem, snad sloužila jako raně středověký hrad či kultovní místo. Nálezy jej datují do období od 2. pol. 10. stol. až do 12. stol.