Turistické cíle v okolí obce Náklo

Sousoší slovanských věrozvěstů a hlavních patronů Moravy sv. Cyrila a Metoděje bylo postaveno v roce 1885 a opraveno roku 1991.

Sousoší sv. Jana Nepomuckého vystavěno v r. 1737. Ústřední postava světce bez biretu, s rozepjatýma rukama. Na boku umístěna figura starce. Na pravém koleni nahé sedící děcko. Na protější straně stojící postava anděla. U jeho nohou leží postava ďábla. V seznamu kulturních památek od r. 1964.

Barokní sochařská práce z dílny Filipa Jakuba Sattlera z roku 1735. Sousoší s Ukřižovaným Kristem a plačící sv. Máří Magdalenou. Umístěno ve středu cestní sítě hřbitova. Významná pohledová dominanta s druhotnou funkcí centrálního kříže v prostoru hřbitova. Prohlášeno za kulturní památku v r. 2019.

Barokní špitál sv. Norberta s kaplí byl postaven premonstráty v letech 1696-1698. Špitál zanikl spolu s klášterem a převorstvím v době josefínských reforem r. 1784. Později byl objekt v majetku rodu Saint-Genois a Lichtenštejnů. V současnosti budova zvaná „lesovna“ patří Lesům ČR.

Nejstarším údajem o špitálu je zřejmě příběh, který je kladen do r. 1637. Jediným pozůstatkem špitálu je fragment ohradní zdi, u něhož stojí socha sv. Barbory z r. 1715 od Johanna Sturmera. Socha byla vztyčena 25. května 1715 a dne 10. září 1715 ji slavnostně posvětil hradiský opat Benedikt Bönisch.

Sporé terénní pozůstatky tvrze Arkleba ze Stařechovic z poloviny 14. století, r. 1398 již uváděna jako pustá. Dochován pouze nevýrazný pahorek jádra a stopy po okružním příkopu.

Vodní mlýn poprvé zmiňovaný v roce 1437 v souvislosti se změnou majitele. Posledními známými mlynáři byli pan Kadlec, následoval pan Solař. Zrušen kolem roku 1970 a postupně devastován. Dnes výletní hospůdka a obytný dům.

Významné paleontologické naleziště, součást tzv. čelechovického devonu, výskyt několika druhů trilobitů. V minulosti zde působil i Joachim Barrande.

Zřejmě příležitostně využívaná opevněná lokalita, chráněná mohutným valem a příkopem, snad sloužila jako raně středověký hrad či kultovní místo. Nálezy jej datují do období od 2. pol. 10. stol. až do 12. stol.

Romanticky upravený gotický hrad s vestavěným renesančním zámkem. Poničen za husitských válek, za třicetileté války a požárem roku 1578. Opraven a přestavěn roku 1886 za Jana ll. z Lichtenštejna. Dnes hrad spravuje Vlastivědné muzeum v Olomouci.

Nejstarší zprávu o hradu představuje přídomek purkrabího na Veveří Ctibora z Grunbergu z r.1288. Po době ho získala cholinská větev rozrodu Bludovců. Asi byl dobyt při husitských válkách. Z hradu se prakticky nezachovalo žádné zdivo.

Budova střelnice spolku ostrostřelců, první zmínka z r. 1788. R. 1799 přestavěna na kamennou stavbu, dále pak upravována. Do 20.let 20. stol. kulturní centrum města. R. 1927 radikálně přestavěna do dnešní podoby. Dnes spolu s okolím slouží jako kulturní a oddechové centrum.