Turistické cíle v okolí obce Jamolice

Hodnotná barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého znázorňuje světce v nadživotní velikosti a s obvyklými atributy, avšak nezvykle v pokleku. Pochází z r. 1714 a erb Marie Alžběty Říkovské z Dobrčic označuje donátorku. Památkově chráněna od r. 1958.

Barokní socha v zámeckém parku u přístupové cesty. Kvalitní sochařská práce z 20. let 18. století. Na hranolovém profilovaném soklu umístěná socha světce v životní velikosti v klasickém postoji a odění; u hlavy svatozář s pěti hvězdami. Na podstavci na přední a zadní straně chronogramní nápisy.

Socha ze 3. čtvrtiny 18. stol. od neznámého autora. Světec v životní velikosti stojí na čtyřbokém podstavci, v dolní části rozšířeném. Oblečen je v poutnickém šatě, v ruce drží poutnickou hůl a na zádech mu visí poutnický klobouk. U nohou má psa s chlebem v mordě. Památkově chráněná od roku 1958.

Postava světce v životní velikosti z 2. čtvrtiny 18. stol., z éry Rodenů z Hirzenau. Autorem je Kaspar Ober, který na Moravě působil od roku 1730. Sochu sv. Vendelína, královského syna a poustevníka, patrona rolníků a pastýřů doplňují jeho atributy – pastýřská hůl, kniha, královská koruna a ovce.

Trojice kamenných křížů v kované ohrádce představuje pašijovou scénu ukřižovaného Krista mezi dvojicí lotrů. Detailně propracované pískovcové kříže na žulových soklech vytvořil roku 1898 neznámý sochař na zakázku hrotovického mlynáře Františka Otoupala. Kalvárie je památkově chráněna od září 2020.

Barokní sousoší z roku 1715 od brněnského sochaře Antonína Rigy nechala jako poděkování za odvrácení moru vytvořit Marie Isabella rozená Lamberková, manželka majitele náměšťského panství hraběte Jana Filipa z Werdenbergu. Do roku 1947 bylo sousoší obehnáno kovanou mříží. Kovová holubice je novodobá.

Barokní špitál s kaplí sv. Anny a dvěma obytnými budovami po stranách vybudovala vrchnost hrabata Kufštejnové v l. 1743–45. Rozšířen byl za Haugwitzů v l. 1758 a 1770. Špitálníci zde žili do r. 1945. Po r. 1948 byl upraven na městské muzeum, poté sídlo Svazarmu, dnes slouží jako kulturní středisko.

Gotický měšťanský dům byl na radnici upraven v r. 1645 v pozdně renesančním slohu. Na fasádě se dochovala sgrafita, restaurovaná při opravách ve 30. letech 20. století. Dnes sídlo městského muzea se stálými expozicemi – síní fotografa Ondřeje Knolla a Papírníkovu tiskárnu a prostorem pro výstavy.

Mlýn se poprvé připomíná r. 1536, ale je prokazatelně starší. V l. 1661–1776 centrem statku moravskokrumlovských paulánů. V r. 1910 zrekonstruován a doplněn o vodní turbínu. Nyní galerie a kavárna. Na starší části mlýna deska s erby z r. 1578.

První ivančická synagoga byla postavena před rokem 1417. Znovu zmiňována roku 1618. Dnešní pozdně empírová budova je z let 1850–53 podle projektu vídeňského architekta Lorenze Wagnera. Svému účelu sloužila do r. 1941, poté sloužila jako sklad.

Barokní synagoga, postavena v letech 1652–1656 po zničení staré synagogy švédskými vojsky za třicetileté války. Bohoslužby zde probíhaly do 40. let 20. století. Po válce sloužila budova jako sklad podniku Fruta Modřice. V r. 1991 byla vrácena ŽNO v Brně, slouží jako výstavní a koncertní síň.

Sýpka na návrší byla zbudována počátkem 19. stol., kdy ves patřila hrabatům z rodu Daunů. V r. 1949 se stala součástí nově vzniklého JZD. Dnes patří dědicům Ing. B. Letovského, posledního majitele velké části skalického velkostatku.