Turistické cíle v okolí obce Batelov

Barokní žulová boží muka byla postavena roku 1718. Sokl mají hranolový, zdobený diamantovou bosáží a je na něm nápis: letha panie / 1718 / tyto nowy Bozy muka / dal wystawety Martin / Vita ke cti a chwale / Bozy a nejswetejsí / rodicky Bozy panni / Marye dne 28. Oktob. / Opravila obec / 1942.

Kamenná boží muka z roku 1727 představují hodnotnou ukázku barokní kamenické práce, typickou pro tuto oblast Vysočiny. Na soklu je dnes již téměř nečitelný nápis „1727/ TITO BOŽÍ/ MUKI DAL PO/STAWIT PA/VEL FATINA/ NA PAMÁTKU/ UMUČENÍ PÁNA“. Dřík je hladký, lehce vydutý, lucerna má tři mělké niky.

Barokní žulová boží muka z roku 1774 s třemi podmalbami na skle v nikách kapličky. Malby představují Vítězného Krista, Pannu Marii s Dítětem a sv. Václava. Boží muka jsou udržovaná a památkově chráněná.

Žulová barokní boží muka z 17. či 18. století. Mají netypické zpracování – sokl je hranolový a oproti kaplici je výrazně velký, dřík je oktogonální, krychlová kaplice je oproti jiným částem netypicky malá, je bez výklenku, zdobená pouze rytými rámy. Památkově chráněná jsou od roku 1958.

Kamenná barokní boží muka z roku 1709. Vysoký čtyřboký podstavec s psaníčkovou bosáží pokračuje sloupem s entazí a čtyřbokou kapličkou. Ta je zdobena mělkými nikami s novodobými biblickými obrázky, koulí a kovovým křížem. Na zadní straně kapličky je čtyřřádkový nečitelný nápis s letopočtem 1709.

Žulová boží muka z roku 1668, skládající se ze zdobeného podstavce, osmibokého dříku a čtyřboké lucernou s mělkými nikami, původně pravděpodobně vyplněné obrázky svatých. Kovový křížek na vrcholu lucerny je novodobý, původní se nedochoval. Do roku 2008 byla v dolní části zasypána pod úroveň terénu.

Jediná dochovaná brána jihlavského opevnění je pozůstatkem složitějšího fortifikačního bodu, vytvořeného v I. polovině 16. století. Předbraní zaniklo v 19. století, vlastní věžová brána se dochovala a stala se symbolem města.

Pozdně barokní dvoupatrová řadová budova děkanství postavená v letech 1783-1785 na místě středověkého domu, sloužícího do roku 1782 jako provizorní fara. Fasádu má členěnou mělkým středním rizalitem završeným tvarovaným štítem, podloubí má pět arkád. Jako sídlo farního úřadu budova slouží dodnes.

Farní budova vznikla roku 1634 sjednocením několika starších budov. Zachovala se zde pozdně gotická světnice, zaklenutá křížovou klenbou a rozlehlé prostory s renesančními klenbami. V ohradní zdi je druhotně zazděna konzola z druhé pol. 13. století.

Na místě současných barokních budov stával po roce 1400 gotický dvorec, chráněný městskými hradbami. Po požáru v roce 1766 byla středověká stavba nahrazena barokní. Průčelí pochází z konce 18. století. Ze středověké stavby se zachovaly stavební detaily, jako jsou portálky a kamenná ostění oken.

Ditrichův mlýn čp. 27 stával na severním okraji Rančířova při říčce Jihlávce. Podle dostupných údajů zde postupně fungoval hamr a pila, podle historických map také mlýn. Doložena jsou jména majitelů Jan Ditrich (hamr) a Jan Wastl (pila). Objekt zanikl při rozšiřování vojenského výcvikového prostoru.

Evropsky významná kubistická stavba podle projektu architekta Pavla Janáka. Vystavěna v letech 1912–1913 stavitelem Karlem Postráneckým pro Jana Drechsela, tehdejšího pelhřimovského okresního hejtmana a císařského radu. Dnes firemní sídlo.