
Okolními domy poněkud zastíněná gotická dominanta kostela Santa Maria del Mar ve čtvrti La Ribera, jež tvoří severovýchodní část historického jádra Barcelony. Kostel je ukázkou čisté katalánské gotiky, to jest gotiky v poměrně strohém, ne příliš zdobném stylu známém z jiných příkladů západní a střední Evropy. Vystavěn byl ve 14. století za, na svou dobu neuvěřitelných, pouhých 55 let. Dle pověsti byla na římském hřbitově, na jehož místě byla později křesťanská bazilika vystavěna, pohřbena mučednice a pozdější světice sv. Euláli, patronka Barcelony. Před svými zámořskými cestami se právě zde modlili k Bohu aranámořníci, aby je na dalekých cestách ochránil.
V současnosti je chrám s monumentálním strohým interiérem volně přístupný návštěvníkům, za poplatek je zpřístupněna vyhlídka na město ze střechy kostela a klenotnice.
pro jeho obyvatele. Starý římský hřbitov poté v 10. století nahradil románský kostel Panny Marie. Na jeho základech byla dne 25. března 1329 zahájena aragonským králem Alfonsem IV. stavba gotického chrámu ve stylu katalánské gotiky podle návrhu architektů Berenguera de Montagut Ramona Despuiga. Stavba byla slavnostně dokončena a posvěcena 3. listopadu 1383. Chrám se stal jakýmsi předměstským centrem nové čtvrti La Ribera, která se kolem něj začala ve 14. století tvořit severovýchodně od starého gotického jádra Barri Gótic. V roce 1428 byl kostel poničen zemětřesením, ale škody byly brzy opraveny. Újma postihla především hlavní rozetové okno v jihozápadním průčelí, jehož oprava byla dokončena roku 1459. V roce 1936 zasáhl kostel v důsledku bojů občanské války požár, který poničil velkou část interiérů. Po válce byl chrám sice opraven, ale interiér zůstal strohý, zbavený všech prvků, které shořely. Rozhodnutí ponechat interiér bez prvků barokních a pozdějších jen podtrhlo původní prostý a jednoduchý gotický záměr. Kostel je podélná trojlodní stavba s orientací hlavního průčelí k jihozápadu a příčným transeptem nevystupujícím z půdorysu kostela. Vstupní průčelí má zdobnější kamenické prvky. Dominantou hlavního průčelí je členitý portál, tympanon, zdobený mnoha oblouky, vlysy a sochařskou výzdobou, ale především majestátní kruhové rozetové okno, které při odpoledním a zapadajícím slunci propouští do interiéru neopakovatelné světlo. Po stranách vstupního průčelí se tyčí k nebi dvě štíhlé oktogonální zvonice. Druhý, menší, avšak neméně zdobný vstupní portál se nachází asymetricky v zadní části kostela, v presbyteriu. Zbytek fasád chrámu je velmi strohý, členěný mnoha s opěráky a okny. Z exteriéru kostel, díky stísněnosti mezi okolní zástavbou nepůsobí tak monumentálně, jako když návštěvník vejde do interiéru. Ten je velmi prostorný, členěný především vysokými šthlými sloupy, jež nesou hlavní loď. V prostoru presbyteria vysoké sloupy tvoří zajímavý půlprstenec, jež ohraničuje prostor hlavního oltáře. Ten je velmi prostý v podobě jednoduchého kamenného pilíře na němž stojí socha Madony s Ježíškem v náručí..