
Katedrála sv. Kříže a sv. Eulálie, označována místními jako La Seu - nejvýznačnější a nejdominantnější gotická sakrální stavba v centru katalánské metropole Barcelony a sídlo barcelonského arcibiskupa. Chrám, vystavěný na základech starší vizigótské svatyně, byl započat budován ve 13. století a stavba trvala takřka 150 let. Současnou podobu však dostala katedrála až na přelomu 19. a 20. století, kdy získala současné trojvěžové hlavní severozápadní průčelí.
Chrám se nachází v centrální historické části Barcelony označované jako Barri Gótic, na samotné severní straně bývalého římského města Barcino. Aby v minulosti dostalo hlavní průčelí svou dominanci, musela část hradeb kvůli náměstí před katedrálou ustoupit. Součástí katedrály je i klášterní ambit s příjemným nádvořím, kde je chováno na paměť sv. Eulálie 13 bílých hus. Tento počet má připomínat počet let, kdy světice zemřela.
Chrám je možno navštívit v dopoledních hodinách zcela volně, odpoledne je udáváno za příplatek. Za poplatek je možné vystoupat i na střechy katedrály a pokochat se úžasným výhledem na střechy a věže centra Barcelony.
Hlavní průčelí, které dostalo současnou podobu až na přelomu 19. a 20. století se obrací k severozápadu, ke katedrálnímu čestnému náměstí. Kromě zmíněného hlavního průčelí jsou zbylé fasády katedrály spíše strohé, jednoduché, typické pro katalánskou gotiku. Na koncích příčné lodi vystupuje nad střechy barcelony dvojice vysokých štíhlých věží, zvonic, čtvercových půdorysů s oktogonálními nástavbami. Boční lodě interiéru katedrály tvoří soubory mnoha kaplí. Katedále v interiéru dominuje vyvýšený oltář ohraničený půlkruhem yvsokých kamenných sloupů presbyteria. Pod polochou hlavního oltáře se nachází prostorná krypta s hrobkou sv. Eulálie, patronky Barcelony. Krypta je přístupná širokým schodištěm z centrální lodi. Sv. Eulálie byla mladá světice, panna, která byla ve svých 13 letech pros vou víru umučena Římany. Na jihozápadní stranu katedrály navazuje klášter s ambitem a nádvořím. Nádvoří tvoří příjemný protipól monumentálnímu katedrálnímu prostoru. Rostou zde palmy a celek doplňuje fontána. V tomto prostoru je chováno celkem 13 hus jako připomínka věku, ve kterém mučednickou smrtí zemřela sv. Eulálie.
zasvěcený sv. Jakubovi (dnes lokovaný v prostoru současného baptisteria) a na něj navazující komplex jednoduché baziliky ze století 5. V 6. a 7. století byla stavba změněna na kostel půdorysu kříže a k němu přistavěn biskupský palác. To již kostel ale nesl zasvěcení sv. Kříži. Tento kostel byl několikrát poničen arabskými výpady v 10. století. Ve století 11., za hraběte Ramona Berenguera a jeho ženy Almodis, byla zahájena výstavba románské katedrály. Jejími pozůstatky jsou konstrukce krypty současného chrámu. Katedrála, v rozsahu jakém známe dnes, začala být budována na základech předchozího kostela v roce 1298 z popudu aragonského krále Jakuba II. Práce na stavbě byly ukončeny až v roce 1417, kdy byla dokončena jednoduchá hlavní fasáda. Přilehlý klášter byl dokončen v roce 1448. Po dalších takřka 450 let byla podoba katedrály neměnná. Na konci 19. století vyvstaly snahy o novogotickou úpravu hlavního vstupního průčelí obráceného k severozápadu. Tyto úpravy byly schváleny a probíhaly až do roku 1913. Tehdy získalo vstupní průčelí katedrály současnou členitou novogotickou podobu s dvojicí postranních věží a vysokou centrální, prosvětlující vstupní partie interiéru chrámu.