klášter františkánů

Jednolodní kostel zaujal jižní stranu kláštera. Na severní straně lodi kostela byl rajský dvůr uzavřený jednopatrovými klášterními křídly. Kostel s plochým závěrem chóru je orientován VSV směrem, podélně se dnem úžlabiny. Střechy kláštera byly sedlové. Interiéry kostela byly otevřené do krovů střech. Na obou jeho kratších koncích jsou dochované zděné střešní štíty. Mezi lodí a chórem stojí 15 m vysoká kostelní věž, vestavěná dodatečně po roce 1537. Stanová střecha věže je zapuštěná. K severní straně chóru byla dodatečně přistavěná trojpodlažní sakristie. Na jihu vystupuje z lodi kostela široký transept, na jehož východní straně byly boční kaple. Ty ale nejsou půdorysně vysunuté. Od zbytku transeptu je dělí arkáda se třemi oblouky. Transept je od lodi kostela také oddělen arkádou se třemi oblouky. Nejvýchodnější oblouk arkády se otevíral do severní boční kaple transeptu. Později byl z poloviny zablokován vestavbou kostelní věže. Pod klášterem je systém kanálů pro dešťovou a odpadovou vodu. Na severozápadní straně je vně kláštera 2,5 m hluboká studna. Zdivo kostela je kompletně dochováno. Okenní arkády rajského dvora zanikly. Jižní nádvorní průčelí severního klásterního křídla také zaniklo. V přízemí východního křídla je dochovaná valená klenba. Přízemí západního křídla bylo původně také klenuté. Na východní straně ke klášteru přiléhají zděné přízemní pozůstatky manufaktury ze 17. století na zpracování ryb. Manufaktura byla i uvnitř kláštera. V angličtině se těmto manufakturám říká fish palace (rybí palác). Toto pojmenování je v ostrém kontrastu s irskou kastelologií. Ta slovo palác k označení hradních paláců vůbec nepoužívá, hodně je k tomu přitom potřebuje. Více k této situaci viz popis tvrze Dún na Séad..

Klášter založil Fineen O’Driscoll, který pro něj v roce 1449 obdržel papežskou licenci. Stavba ale začala teprve kolem roku 1460. O’Driscollové vlastnili celou zdejší oblast, jejich sídlem byla tvrz Dún na Séad v Baltimoru. Klášter byl vypálen v roce 1537 při útoku města Waterford na Dún na Séad. Fineen O’Driscoll se totiž lstí zmocnil portugalské obchodní lodě, která do Waterfordu vezla víno. Měšťané Waterfordu si nenechali nucenou abstinenci líbit a na Dún na Séad zaútočili. Klášter byl během útoku vypálen, následně byl ale opraven a přestavěn. Do klášterního kostela byla vestavěna věž. O’Driscollové byli katolíci, během církevní reformace v 16. století jej chránili před zrušením. Nakonec se ale museli podřídit vůli anglické královské vlády, která nařizovala kláštery zrušit. Na konci 16. století byl již pustý a pronajímán. V nájmu se vystřídali Jakub Heyden, Tomáš Wye, Jan Bealinge a Walter Coppinger. Klášter mohl sloužit jako obydlí nájemníků. V 2. polovině 17. století jej získal rod Beecher. Pro svou příhodnou polohu na pobřeží v něm byla zřízena manufaktura na zpracování ryb. Jindřich Beecher jej roku 1895 předal státu. V letech 1987 a 1990 zde proběhl archeologický výzkum. Bylo nalezeno veliké množství keramiky ze 16. a 17. století. Keramika pochází z dnešní Británie, Španělska, Portugalska, Německa, Holandska a Číny. Baltimore byl v té době významný námořní přístav. Zřícenina kláštera byla na konci 20. století zakonzervována..