klášter františkánů

Má však i své odlišnosti, především má dva dvory, na rozdíl od běžného jednoho. Zříceniny dnes jasně vykazují minimálně dvě stavební fáze, přičemž ta druhá patří pokročilému 15. stol, patrně do roku 1498. Prozrazuje ji především použití oslího oblouku (ogee head) v ostěních oken a portálů. Tvarově odpovídají českým oslím obloukům pozdní (vladislavské) gotiky. Jednolodní kostel je orientovaný východním směrem. Chór od lodě odděluje později vložená obdélná věž z roku 1498. Jižním směrem z lodě kostela vystupuje dvojitý transept (boční křídlo). Jeho dvě části jsou od sebe navzájem oddělené arkádou dvou půlkruhových oblouků, spočívajících na polygonálním sloupu. Navíc jsou tu také dvě menší kaple. Také loď kostela je na jižní straně do transeptu otevřená podobnou arkádou. Krovy sedlových střech kostela byly otevřené do interiéru, bez podkroví či kleneb. Chór kostela je téměř stejně dlouhý jako loď a má rovný uzávěr. Portál pod věží umožňuje vstup do rajského dvora, podobně jako u kláštera v Adare. Na rozdíl od něj je dvůr v Ross Errilly ale výrazně menší. Chodba kolem dvora byla krytá plochými kamennými překlady. Ty byly po zrušení kláštera odstraněny a patrně posloužily k výrobě některých náhrobků, které jsou tu dnes k vidění. Chodba kolem rajského dvora byla součástí jednopatrových klášterních budov. Pouze na jižní straně, na straně kostela, byla samostatná chodba krytá pultovou střechou. V prvním patře východního křídla byl nad kapitulní síní a refektářem (jídelnou) dormitář (kde mniši spali). Mniši odtud mohli mít přístup na tribunu v chóru kostela, poněvadž k modlitbám chodili i v noci. V protějším západním křídle mohl být byt představeného nebo knihovna. Druhý dvůr se nachází severně od rajského dvora. Oba dvory od sebe dělí severní křídlo kláštera. Dormitář lemuje na východě také tento druhý dvůr. Na západě jej lemuje hospodářská budova, v níž byla kuchyně. Severní křídlo druhého dvora (pekárna) je jednoznačně mladší a může pocházet z přestavby na konci 15. stol. Kuchyně je rozpoznatelná podle velikého krbu. V rohu u severní zdi je zděná cisterna, ta ale sloužila jako nádrž na ryby. Františkáni lovili ryby v řece a živé je nosili k severní zdi kuchyně. Tam je vyklopili do kamenného žlabu v kuchyňské zdi. Na druhé straně pak ryby spadly do nádrže v kuchyni, kde živé přečkaly třeba i do druhého dne (zdroj: místní informační tabule). Druhý kamenný žlab hned vedle mohl být určený pro ryby určené k okamžité spotřebě. Ke kuchyni byl později na severu přistavěn vodní mlýn. Společná latrína je, stejně jako u kláštera v Adare, v severovýchodním rohu. Zatímco františkáni v Adare měli k dispozici velkokapacitní latrínový dům, františkáni v Ross Errilly se museli spokojit s menším latrínovým přístavkem. Na východní straně kláštera stojí téměř samostatně trojpodlažní věžový palác, známý jako Burke’s Tower. Byl krytý sedlovou střechou. Na severní a jižní straně má dosud zachovalé zděné střešní štíty. V jeho interiéru jsou krby. Mohlo jít o dům pro hosty nebo o byt představeného. Přibližně 130 m jižně od kláštera jsou u cesty patrné pozůstatky brány. Jinak rovná cesta se jí dnes malým obloukem vyhýbá. V roce 1572 byl klášter obehnán zdí a příkopem. Brána patří tomuto ohrazení..

První písemná zmínka je z roku 1469. V tomto roce Jan Blake z města Galway odkázal františkánům částku 40 pencí. V roce 1473 byla skupina františkánů z Ross Errilly vyslána do hrabství Donegal, aby tam založili nový klášter (u města Donegal). V roce 1498 byl klášter rozsáhle přestavěn. Jindřich VIII. Anglický přešel v roce 1534 na protestantskou víru po svém rozporu s papežem. V období let 1536 - 1541 nechal zrušit kláštery v Anglii, Walesu a Irsku. Rušení klášterů v Irsku ale probíhalo velmi pozvolně v závislosti na politické situaci jednotlivých částí země. Hrabata z Clanricarde, noví majitelé zrušeného kláštera, dlouho františkány v Ross Errilly ochraňovali. V roce 1572 byl klášter obehnán zdí a příkopem. Anglické vojsko jej obsadilo v letech 1584 a 1596 a františkány vyhnalo. Po druhém obsazení z něj udělali kasárna. V roce 1656 anglické parlamentní vojsko strhlo střechy a odvezlo veškerý užitečný materiál. Během dvou století byli františkáni sedmkrát nuceni klášter opustit. Vždy se ale znovu vrátili. V roce 1753 odešli nadobro. V té době platily přísné protikatolické zákony. Nový majitel opatství, lord St. George, byl obviněn, že tam františkány udržuje. Aby oklamal vyšetřovací komisi, zřídil uvnitř falešnou přádelnu. Františkáni se poté usadili na ostrově v řece, asi 1.5 km západně od kláštera. Během dalších 36 let sloužili ve zříceninách nedělní mše. Po dlouhá staletí se přímo v ruinách kláštera také pohřbívalo. Tento zvyk byl příznačný pro celé Irsko. Lidé chtěli být pochovaní v posvěcené zemi. I dnes je přímo v klášteře, především v kostele, spousta náhrobků. V 19. stol. turisté Jan Barrow (1835) a Vilém Wilde (1866) napsali, že ve zříceninách leží veliké množství nepohřbených lidských kostí pokrytých mechem. Dnes klášter patří státní památkové péči OPW (Office of Public Works). Zříceniny jsou pečlivě zakonzervované..