katedrála svatého Petra

Hoffmanna. Oltář je pěknou ukázkou německého manýrismu. Apsida východního chóru a kaple Svatého roucha je oddělena nádhernou barokní přepážkou s průhledem do kaple, pochází především z jeho obnovení na konci 10. a na začátku 11. století. Apsida byla dokončena kolem roku 1196. V průběhu doby chrám ovlivnila gotika, renesance i baroko. Přesto si zachoval převážně románský ráz. Politický význam chrámu byl ve středověku dán tím, že arcibiskup trevírský byl říšským knížetem i kurfiřtem. K nejvzácnějším památkám katedrály patří tzv. Kristovo roucho, které prý přivezla do Trevíru Konstantinova matka Helena. Roucho bylo vystaveno dosud jen osmnáctkrát, ovšem jako u mnoha jiných relikvií existují pochyby o jeho skutečném původu, což bývá též předmětem ironizace. Při jeho vystavení v roce 1996 například trevírští recesisté vystavili spodky slavného trevírského rodáka Karla Marxe s tím, že na rozdíl od Kristova roucha u nich je aspoň jistota, že je Marx opravdu nosil. Za pozornost stojí lavice po stranách východního chóru. Jsou zdobené intarziemi ze slonoviny a cínu. V apsidě západního chóru se nalézá tumba z černého mramoru s ostatky arcibiskupa Balduina Lucemburského, bratra císaře Jindřicha VII. a strýce českého krále Jana Lucemburského. Během 17. století byl interiér barokně přebudován a vyzdoben. Románská apsida západního chóru má bohatou barokní štukovou výzdobu. Od roku 1986 je trevírská katedrála zapsaná na seznamu Světového dědictví UNESCO..

Trevír založili Římané pod názvem Augusta Treverorum již v 1. století. Stavbou pověřil římský císař Konstantin I. Veliký, známý svým přestupem ke křesťanství, trevírského biskupa Původní římský chrám byl však zničen Franky a opětovně roku 882 Vikingy. Stál na asi čtyřikrát větší ploše než dnešní dóm. Trevír byl sídlem biskupství od druhé poloviny 3. stol. a chrám sv. Petra tak byl důstojným místem pro biskupství. Téměř 1700 let starý trevírský dóm je mozaikou mnoha slohů od antiky přes sloh románský a gotický až po baroko. Masivní západní průčelí pochází z 11. století kromě posledního patra jihozápadní věže. Na rozích čtyřbokých věží, ve kterých jsou zvonice, jsou dvě válcové schodišťové věže. Ve zdivu hlavní budovy jsou vidět přes dvacet metrů vysoké původní zdi ze 4. století. Na konci východního chóru je pár gotických věží s vysokými špičatými střechami. Vnitřek původní římské stavby byl přestavěn na trojlodní prostor s dvěma chóry a ploché stropy byly zaklenuty gotickou klenbou..