
Pisa byla založena při ústí řeky Arno asi ve 13. století př. n. l. Město stálo na břehu moře, kde byl i velký přístav. V novověku se ústí řeky zaneslo bahnem a mořské pobřeží se posunulo asi o 10 km od města, takže přístav zmizel. Ve 20. století se Pisa stala turistickým městem. Hlavním turistickým lákadlem je Piazza dei Miracoli neboli Náměstí zázraků, také Piazza del Duomo, které leží v severozápadní části historického města. Jde o Dóm Nanebevzetí Panny Marie, zvonici, neboli šikmou věž, baptisterium a hřbitov Camposanto Monumentale. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie, dóm, je nejmohutnější stavba na Náměstí zázraků.
Jednoznačně nejslavnějším exponátem interiéru katedrály je krásná mramorová kazatelna vytvořena Giovannim Pisanem na začátku 14. století. Původní kazatelna byla z kostela odstraněna po požáru v roce 1595 a znovu umístěna na původní místo byla až ve 20. létech 20. století. V pravé lodi je náhrobek německého císaře Jindřicha VII., jenž byl spojencem Pisánských. Podlehl otravě z otrávené hostie, jež mu byla podána při mši..
Náměstí zázraků se jakoby zásahem shůry dochovalo v celé své kráse v dobách ničivého bombardování města Pisy za druhé svět. války. Proto je dnes nejen jakýmsi válkou nedotčeným monumentem středověké krásy, ale také okouzlujícím architektonickým komplexem zcela nezapadajícím do kontextu moderního města stojícího poblíž. Poté, co pisánské válečné loďstvo zvítězilo u Sicílie nad Turky, bylo rozhodnuto o stavbě katedrály Panny Marie, neboť právě jí přisuzovali úspěchy bitvy. Toto období znamenalo také největší rozkvět Pisánské republiky, která v té době bohatla z obchodu na východě a ovládala rozsáhlé oblasti Středozemního moře. Jednalo se o období, kdy byla Pisa považována za námořní velmoc po další dvě století. Stavba katedrály byla financována právě z bohaté válečné kořisti, kterou město získalo po vítězství v námořní bitvě s Osmanskou říší u Palerma. Katedrála byla postavena na náměstí jako první. Okolní budovy byly pouze přidruženou součástí nejvyššího svatostánku. Její stavba začala v roce 1064 a dokončení se dočkala zhruba o sto let později. Představuje typickou ukázku „pisánského stavebního slohu“, který je příznačný pro své pestrobarevné kolonády díky použití několika druhů mramoru a kolonádami uspořádanými ve čtyřech úrovních. Prvním stavitelem dómu byl jistý mistr Buscheto, jenž se pustil do dosud nikdy nezrealizovaného projektu. Navrhl totiž pětilodní sloupovou baziliku, která v raně středověkém období neměla soupeře. Celkového dokončení se sice nedožil, ale zastoupil jej stavební mistr Rainaldo, jenž katedrálu dále prodloužil k západu a vytvořil monumentální průčelí, které se stalo po další století vzorem pro ostatní chrámy v regionu. Nezvyklé jsou slepé arkády s portály v přízemí a prvním patře. Interiér této jedinečné stavby byl těžce poškozen v roce 1595, naštěstí se však několik uměleckých děl zachovalo do současnosti..