
Legnicke Pole leží asi 10 km na jihovýchod od Legnice. Samostatně tu stojí původně gotický kostel Svaté Trojice a Panny Marie, ve kterém je expozice Muzea legnické bitvy, včetně plastické mapy s rekonstrukcí bitvy. Klášterní komplex dnes slouží jako ústav sociální péče, přístupný je barokní kostel sv. Kříže a sv. Jadwigy, součástí prohlídky je výklad.
Kostel sloužil svému účelu až do konce 2. světové války. V roce 1972 byl upraven pro účely expozice o bitvě na Legnickém Poli..
Věže jsou ukončeny helmicemi v podobě knížecích korunek. Na štítě jsou figurální plastiky od Karla Josepha Hiernla. Uvnitř kostela jsou na klenbě iluzivní malby od Cosmy Damiana Asama. V hlavní lodi jsou scény Nalezení sv. Kříže svatou Helenou a Povýšení sv. Kříže. V chóru je zobrazení sv. Benedikta, v apsidě oslava Matky Boží. Dále jsou tu scény Smrt Krista na kříži, Vyslání sv. Mauritia a sv. Placida svatým Benediktem do Galie, Založení břevnovského kláštera sv. Vojtěchem a Boleslavem II. a také Příchod benediktinských bratří ke klášteru v Legnickém Poli. Nad varhanami z roku 1731 od A. H. Caspariniho s plastikami Karla Josepha Hiernla je výjev Nalezní mrtvoly knížete Henryka II. Pobožného jeho manželkou Annou. Po stranách je pak triumfující mongolské vojsko a sv. Jadwiga, která odevzdává benediktinům z Opatovic relikvii sv. Kříže. Autorem obrazu na hlavním oltáři (sv. Jadwiga nad mrtvolou svého syna) je J. F. de Backer. Oltář je orámovaný sloupy se sochami svatých Petra a Pavla. Plastiky jsou opět od K. J. Hiernla. Boční oltáře namaloval V. V. Reiner. V nikách lodi jsou sochy sv. Jana Křitele, sv. Josefa, poustevníka Vintíře, sv. Jana Nepomuckého, sv. Máří Magdaleny, sv. Jana Evangelisty, sv. Mauritia, sv. Placida, sv. Vavřince, sv. Štěpána, sv. Othmara ze St. Gallenu, sv. Prokopa, sv. Ludmily a sv. Anežky České. Kostel byl v letech 1932–35 restaurován, poslední opravy proběhly v roce 1990..
Přesto mongolské vojsko nepokračovalo v nájezdech, stáhlo se zpátky na východ. Ještě před tím byl ale popraven zajatý kníže Henryk. Na místě, kde sv. Jadwiga (matka knížete) a kněžna Anna (manželka) našly mrtvého Henryka, založila sv. Jadwiga kapli. Na počátku 14. století byl na stejném místě postaven kostel sv. Trojice a Panny Marie. Nedlouho poté se tu usídlili opatovičtí benediktini a zůstali tu až do roku 1535, kdy museli ustoupit protestantům. Za třicetileté války bylo opatství vypleněno Švédy. Za časů břevnovského opata Othmara Zinkeho se benediktini vrátili (1703). Nejdříve používali původní kostel, ale pak jej vrátili protestantům. Nový pozdně barokní kostel sv. Kříže a sv. Jadwigy byl vystavěn v letech 1727–31. V roce 1810 byl celý komplex kláštera přeměněn na vojenskou přípravnou kadetní školu, po novobarokní úpravě v letech 1894–98 tu vznikl pečovatelský ústav. Během 2. světové války tu byl lágr, od roku 1961 je tu opět ústav sociální péče..