Legnica

Petra a menší válcová věž sv. Jadwigy. Zprvu byly tyto stavby ohrazeny pouze palisádou, teprve o jedno desetiletí později se začalo se stavbou hradby zděné, ve které byla minimálně jedna hranolová zasunutá věž. Palác měl rozměry 16,5x61,5 metru se třemi patry o výšce 12 metrů. V přízemí bylo hospodářské zázemí, které mělo jediný široký vstup a střílnová okénka. V nízkém prvním patře bylo v severním nádvorním průčelí šest vstupů z pavlače do obytných prostor a sedm malých okének. Ve druhém patře byly reprezentační prostory. Ve východní části byla velká aula osvětlená 2,5 metru širokými sdruženými okny s okenicemi. V západní části byly soukromé knížecí prostory, zde byl také malý portál na severu k můstku na tribunu kaple. Krátká východní i západní průčelí měla v síle zdiva klenutou chodbičku s lavabem a záchodem. Schodiště zřejmě byla vně budovy na nádvorní straně. Palác byl razantně goticky přestavěn v 2. polovině 15. století. Patra byla rozdělena na centrální halu se dvěma bočními síněmi a dvěma komnatami na krajích. Spodní aula byla zaklenuta hvězdovou klenbou, po které se zachovaly pouze fragmenty. Románská okna byla nahrazena gotickými. Severně od paláce doložil archeologický výzkum zbytky kaple z let 1220–30, zasvěcené sv. Benediktu a sv. Vavřinci. Předcházela jí ještě starší stavba zmiňovaná v roce 1149. Kaple byla zřejmě patrová dvanáctiúhelníková, s presbytářem na východě. Podle nalezených fragmentů se její stavba spojuje se saskou stavební hutí, která mimo jiné stavěla cisterciácký klášterní kostel v Trzebnici. Kaple byla v roce 1621 zbořena, ale její nalezené pozůstatky jsou dnes k vidění v proskleném pavilonu. Na severní straně nádvoří stávaly další románské budovy – snad kuchyně či další obytné objekty. Dvě válcové věže zpevňovaly nároží hradního opevnění. Větší z nich je věž sv. Petra stojící východně od paláce. Má průměr 10 metrů a v přízemí jsou 4 metry silné zdi, původně měla čtyři patra, přístup byl po žebříku z nádvoří. V roce 1416 byla zvýšena o osmiboký nástavec s galerií a prolamovanou balustrádou. Menší z nich je věž sv. Jadwigy stojící asi 40 metrů západně od paláce, kde bývala dříve brána. Její spodní válcová základna původně čtyřpodlažní má sílu zdiva 2,5 metru. Také do ní byl přístup po žebříku do 3. patra. Poslední patro bylo obytné, zachovalo se luxusní vybavení z doby přestavby věže (krb, sedátka, výmalba). V 15. století i tato věž získala nástavbu a dalších pět pater. Další věž stávala uprostřed severní strany dispozice, říkalo se jí Lubińská a dochovaly se z ní základy. Tato cihlová hranolová věž o stranách 4,6 metru byla zasunuta za linii hradby a chránila bránu. V 1. polovině 16. století bylo zesíleno opevnění hradu o čtyři nárožní zemní bašty. Z této doby pochází hlavně vstupní křídlo na východě s bohatě zdobenou branou. Mezi palácem a větší z věží byla postavena další dvouprostorová budova. V 17. století vznikla hodinová věž, bylo přestavěno východní a severní křídlo..

Raně středověké kastelánské hradisko se postupně přerodilo v kamenný hrad piastovských knížat, hlavně zásluhou Henryka (Jindřicha) Bradatého (1201–1238). Je to jeden z nejstarších zděných hradů na území Polska, postaven byl podle vzoru císařských falcí. Několik stavebních úprav prodělal románský hrad v průběhu 15. století (úprava paláce, zesílení fortifikace). Další úpravy provedl kníže Jerzy (Jiří) Rudolf na počátku 17. století. Po roce 1675, kdy vymřel rod Piastovců, přešel do rukou Habsburků. Hrad vyhořel v roce 1711, roku 1764 byly rozebrány hradby, roku 1793 zasypány příkopy, v roce 1835 hrad znovu vyhořel, stejně tak i v únoru 1945. Opraven byl až v 60. letech minulého století a tehdy také proběhl stavebně historický a archeologický průzkum. Dnes na hradě sídlí školy, různé instituce a úřady..