
Katalánské město Vic je správním centrem kraje Osona. Žije v něm přibližně 45 000 obyvatel. Vic leží v široké horské kotlině řeky el Gurri 70 km severně od Barcelony. Z centra Barcelony jedou do Vicu příměstské vlaky na trase R3. Při nástupu je třeba se ujistit, že vlak jede až do Vicu. Některé vlaky pokračují dál na sever do francouzské pohraniční stanice Latour-de-Carol.
Středověké centrum Vicu má hlavní náměstí Placa Mayor, obklopené domy různých slohů od gotiky po modernismus a spoustu křivolakých středověkých uliček. Dále tu stojí katedrála vysvěcená v roce 1038. Její součástí je 46 m vysoká románská zvonice z poloviny 11. stol. U kostela Piety (Eglesia de la Pietat) stojí římský chrám, dnes jeden ze dvou kompletních římských chrámů ve Španělsku. Chrám je přístupný v návštěvní době. Je využíván k výstavám a přednáškám.
Rozměry základny chrámu jsou 19 x 10 m. Cella má rozměry 12,10 x 10 m. Portikus je tedy široký necelých 7 m. Výška chrámu je 11,5 m. Zdivo celly je stavěno ve stylu opus africanum. Vertikálně kladené kamenné kvádry vytvářejí pilíře uvnitř zdiva. Mezi dvěma vertikálními kvádry je vždy jeden horizontálně položený kvádr. Zbytek zdiva mezi těmito pilíři je vyzděn z menších kamenů. Tento způsob zdění má původ v Africe a sahá do doby Kartága. Ve středověku sloužil interiér chrámu jako malý centrální dvůr čtyřkřídlého trojpodlažního paláce hrabat z Montcada. Obvodové zdi celly byly nádvorními zdmi paláce. V severní zdi chrámu jsou patrné dva zazděné středověké otvory paláce. Římské kvádry v základně mají značky jednotlivých kameníků. Pískovcové zdivo celly je z větší části také původní. Jižní a východní zdi ale prošly rekonstrukcí. Portikus byl obnoven v roce 1930, není tedy původní. Tvar sloupů a hlavic odpovídá nalezeným fragmentům. Každý z osmi sloupů nese jméno některé místní osobnosti, která se zasloužila o obnovu chrámu. Střecha je z roku 1957. Na severní a západní straně chrámu dosud stojí vnější obvodové zdi paláce hrabat z Montcada. Přízemí paláce mělo valené klenby. V prvním patře obou zdí jsou úzká románská okna. K západní zdi paláce přiléhá východní boční zeď sousedního kostela Piety. Kostel byl ve své dnešní podobě postaven v 17. stol. V té době tedy přišel palác o svá západní okna a byl celkově na konci svého výsluní..
V roce 1913 byla z katalánštiny odstraněna němá koncovka h. Od roku 1982 je proto oficiální jméno města Vic. Někdy v 1. nebo 2. stol. byl postaven zdejší římský chrám. O jeho historii se ale nic neví. Město Vic bylo v 8. a 9. stol. střídavě v křesťanském a maurském držení. Maurové na začátku 8. stol. zabrali většinu Pyrenejského poloostrova. Vic zničili při nájezdu v roce 788. Pouze jedna čtvrtina města byla obnovena. K dalšímu nájezdu došlo v roce 826. O obnovu se postaral Wilfred I. Chlupatý, kníže z Barcelony, v roce 878. V té době se Vic definitivně vrátil do rukou křesťanů. Od té doby patřila jedna část města knížatům z Barcelony a druhá biskupům z Vicu. V 11. stol. byl římský chrám ze všech stran obestavěn palácem hrabat z Montcada a na jeho existenci se zapomnělo. Vic má dlouhou tradici využívání starých staveb v novostavbách. Nový palác byl v 11. stol. stavěn s ohledem na zdivo chrámu. V roce 1231 se v něm zastavil král Jaime I. na zpáteční cestě po dobytí Mallorky. V roce 1448 koupila palác městská rada. Na konci středověku a v raném novověku byl využíván jako sídlo veguera (feudálního vojenského úředníka) a později jako vězení. V roce 1882 byl palác zbořen. Při jeho demolici byly objeveny zdi chrámu. Od té doby probíhala jeho obnova, dokončená v roce 1957..