Tynemouth

Z pohledu středověké církve byla hradní role opevnění druhotná. Z pohledu tehdejší světské moci bylo převorství na poloostrově tolerováno díky dohodám mezi církví a královskou mocí o obraně tohoto významného místa. Pobřežní skalní výběžek je na přístupové západní straně oddělen od pevniny vysokým šíjovým valem a před ním vyhloubeným příkopem, širokým až 30 m. Toto opevnění může pocházet již z doby železné. Na konci 13. stol., v době války Anglie se Skotskem, byla podél valu postavena zděná hradba. Přístupová cesta procházela valem v jeho střední části. V roce 1390 bylo opevnění zesíleno stavbou branského domu. Tato obdélná stavba je zapuštěná v tělese valu. Koruna valu proto navazuje na obě kratší strany branského domu na úrovni prvního patra. Bránu chrání obdélné předbraní. Vjezd do předbraní je sevřen mezi dvěma flankovacími čtverhrannými baštami. Za portálem je klenutý průjezd, který ústí do otevřeného obdélného prostoru před vlastní bránou. Hlavní brána je v přímé ose s bránou předbraní, průjezd je opět klenutý. Na vnitřním konci průjezdu je veliké zděné podsebití v podobě plného obdélného rizalitu. Po obou stranách průjezdu hlavní brány i předbraní jsou strážnice. Po průchodu bránou se příchozí ocitl ve velikém vnitřním prostoru opevnění o délce přibližně 240 m a šířce až 170 m. Bylo zde dost místa pro benediktinské převorství s kostelem a rajským dvorem. V novověku zde stála severně od převorství také kasárna a skladiště. Branský dům byl hlavní obrannou a obytnou stavbou hradu, což bylo u anglických hradů časté (například Harlech ve Walesu a Greencastle v Irsku). V prvním patře byl velký sál a ve druhém patře soukromá místnost. Obě horní patra spojuje točité schodiště. První patro nebylo přístupné z přízemí, na východní straně má samostatný vstupní portál, původně chráněný padacím mostem. Branský dům tak navazoval na tradici starých hradních donjonů. Velký sál sloužil k hostinám a jednáním, k vytápění měl krb. Vojáci tudy procházeli na ochoz předbraní a k podsebití na vnitřní straně průjezdu. Latríny jsou v přízemí a ve druhém patře, ta v přízemí byla veřejná. Na jižní straně přiléhá k branskému domu kuchyně (v prvním patře) se skladištěm v přízemí. Branský dům byl sídlem velitele hradní posádky. Ve válečném období byl velitel ve službách krále, v mírovém období mohl být ve službách kláštera. Ostatní části opevnění byly v novověku přestavěny. Středověkého původu jsou pozůstatky věže Whitley na severním okraji útesu. Na jižní straně opevnění sestupuje dolů po svahu středověká hradba, která končí náhle na okraji útesu. Jižní okraj skalního výběžku byl totiž odstraněn při stavbě pobřežní zdi v 2. pol. 19. stol..

V 8. stol. zde stál klášter. V něm byl v roce 792 pochován král Northumbrie Osred II. V 9. stol. klášter zničili Vikingové. Znovu byl skalní výběžek osídlen nejpozději v pol. 11. stol. V té době tu stál farní kostel Panny Marie. V roce 1065 zde došlo k zázračnému objevu hrobu sv. Oswina, krále Northumbrie (644-651). Díky tomu se stal Tynemouth poutním místem. O rok později dobyli Anglii Normané. Brzy nato byl zdejší kostel zničen v souvislosti s povstáním místního anglosaského obyvatelstva. Waltheof, poslední anglosaský hrabě z Northumbrie, věnoval skalní výběžek klášteru v Jarrow. V roce 1083 se tu usadila malá skupina mnichů, kteří pustý kostel obnovili. Král Vilém II. Rufus (1087-1100) ale někdy kolem roku 1090 předal Tynemouth Robertu z Mowbray, hraběti z Northumbrie. Robert pak věnoval skalní výběžek benediktýnskému klášteru sv. Albanse. Od té doby zde stálo opevněné převorství. K obraně sloužil mohutný šíjový val hradiště. Již v roce 1095 se zde Robert z Mowbray opevnil poté, co se postavil králi. Královské vojsko dobylo Tynemouth po šesti dnech obléhání, Robert byl poslán do vězení. V roce 1110 byly do nového kostela převorství slavnostně přeneseny ostatky sv. Oswina. V roce 1296 zahájil Eduard I. Anglický invazi do Skotska. V tom samém roce dostalo převorství královské povolení ke stavbě opevnění. Eduardova kampaň uvrhla obě království do dlouhé války. Převorství se stalo důležitou pevností při obraně severu Anglie. Eduard I. a královna Margareta je navštěvovali při svých cestách na sever. Mniši své královské hosty mile pohostili a nezapomněli přitom požádat o různá privilegia. V roce 1304 obyvatelé Tynemouthu ukradli královskému trubači jeho stříbrnou trubku. V roce 1314 prohráli Angličané v bitvě u Bannockburnu. V důsledku toho zkolabovala vláda na severu Anglie. Tehdejší převor Richard z Tewing opevnil převorství posádkou o síle osmdesáti mužů a nechal zbořit všechny domy před opevněním. V roce 1318 jmenoval král Eduard II. (1307-1327) královského správce opevnění. Převorství se tak stalo zároveň i hradem, přičemž na opevnění dohlížel král. V roce 1390 byl z královských peněz postaven dosud stojící branský dům. Penězi přispěli také dva nejmocnější šlechtici na severu Anglie, Jan z Gauntu a Jindřich Percy. V roce 1539 bylo převorství v rámci anglikánské reformace zrušeno. Rušení a prodej klášterů bylo vítaným obohacením královské pokladnice, v případě Tynemouthu šlo také o vítané vyhoštění církve ze strategicky důležitého místa. Hrob sv. Oswina byl zničen. Hrad se stal čistě vojenskou královskou pevností. Již v roce 1545 byly připraveny plány na nové dělostřelecké bastionové opevnění. Rozsah přestavby byl nakonec ale mnohem skromnější. Na začátku Anglické občanské války (1642-1651) zůstaly posádky Tynemouthu a Newcastlu věrné králi. V roce 1644 ale obsadilo sever Anglie skotské vojsko, to bojovalo na straně anglického parlamentu. V roce 1648 se hradní posádka znovu přidala na stranu krále, velitel parlamentního vojska v Newcastlu sir Arthur Hesilrige ale provedl bleskový noční útok a Tynemouth obsadil. Pevnost byla v boji velmi důležitá, z Newcastlu se po řece vyváželo uhlí do všech částí Anglie. Tynemouth sloužil jako pevnost až do roku 1956. Uvnitř byla kasárna a na východní mořské straně opevnění stála děla s muničními sklady. Nejmodernější děla byla shodná s těmi na křižnících z První a Druhé světové války. Například na konci první světové války dostala pevnost děla ze zrušeného křižníku HMS Illustrious. Středověké opevnění na západní straně zůstalo stát, zato převorství bylo téměř celé rozebráno při stavbě kasáren a skladišť. Po odchodu armády byla pevnost předána do rukou státní památkové péče English Heritage..