Newcastle upon Tyne

V jeho interiéru se nachází velký sál, kaple a soukromé královské pokoje. Uvnitř donjonu je také studna přístupná z druhého patra poblíž velkého sálu. Šachta studny tak prochází v síle zdi přízemím a prvním patrem až do patra druhého. Toto je běžný prvek anglických donjonů z té doby. Voda se ze studny přelévala vědry do nádrže, odtud ji pak olověné trubky rozváděly do různých částí donjonu (obytné věže). Z ochozu donjonu je nádherný výhled na město a na řeku Tyne. Na sever od donjonu stojí Černá brána (Black Gate) z poloviny 13. století. Jedná se o mohutný barbakán (opevněné předbraní) původní severní brány hradu. Po obou stranách jeho průjezdu stojí půlkruhové věže. Průjezd byl přístupný po padacím mostě. Další padací most se nacházel i mezi barbakánem a vlastní bránou, se kterou byl spojen dvojicí hradeb, které mezi sebou svíraly přístupovou cestu. Především jižní z těchto hradeb dosud stojí. Horní patra Černé brány byla v novověku přestavěná na byty, které jsou využívány i dnes. Interiéry Černé brány nejsou veřejnosti přístupné. Do postranních místností po obou stranách volně přístupného branského průjezdu lze nahlédnout přes mříže. Průjezd samotný je volně přístupný. Severní brána hradu měla podobu dvouvěžového branského domu (twin towered gatehouse). Dvě čtverhranné věže mezi sebou svíraly průjezd brány. Dochovaly se z ní již jen skromné fragmenty věží. Za zmínku dále stojí zachovalý úsek obvodové hradby v jižní části hradního areálu nad řekou, včetně výpadní brány.

Od pol. 2. stol. do 5. stol. zde stála římská pevnost Pons Aelius, která byla součástí Hadriánovy zdi. Zeď nechal postavit římský císař Hadrián v 1. pol. 2. stol. na ochranu Římské říše proti nepřátelským Piktům na severu, v dnešním Skotsku. Zeď vedla napříč ostrovem ze západního pobřeží k pobřeží východnímu. Pevnost Pons Aelius na místě dnešního hradu navíc chránila most přes řeku. Pons znamená most a Aelius bylo rodové jméno císaře Hadriána, který jej nechal postavit. Po pádu Římské říše se v ruinách pevnosti usadili Sasové. Od 7. stol. zde pohřbívali své mrtvé. Zříceniny obvodové hradby pevnosti byly nejspíše využity jako obvodová zeď hřbitova. Od 10. stol. zde stál i kamenný kostelík, jehož základy byly nedávno odkryty a jsou k vidění severně od hradního donjonu (obytné a obranné věže). Normani dobyli Anglii v roce 1066. V roce 1076 se místní obyvatelstvo vzbouřilo proti Walcherovi, biskupu z Durhamu, který byl v té době správcem hrabství Northumbria. V roce 1080 byl ten samý biskup zavražděn rozhněvaným davem lidí před svým kostelem v Gateshead. Normani potřebovali zajistit pořádek a z toho důvodu zde v roce 1080 Robert Curthose, nejstarší syn Viléma Dobyvatele, založil Nový hrad. Ten byl postaven v prostoru bývalé římské pevnosti na místě saského hřbitova. Při hloubení příkopu napříč hřbitovem byli nebožtíci doslova vyházeni ze země. Tímto činem Normani dokonali porobu místního obyvatelstva a zajistili svou nadvládu. Starý kostelík se ocitl uvnitř hradu, jehož počáteční fáze byla dřevěná se zemním opevněním. V letech 1095 a 1096 obsadil vzbouřený hrabě z Northumbrie, Robert Mowbray, královské hrady Newcastle a sousední Tynemouth. Král Vilém II. (1087-1100) je oblehl a dobyl. Skotský král David obsadil Newcastle v roce 1135, kdy se dožadoval Northumbrie na anglickém králi Štěpánovi. Na základě příslibu že o tom bude Štěpán uvažovat se David stáhnul. Když se pak ale nic nedělo tak vpadnul do Northumbrie znovu v letech 1137 a 1138. Na základě mírové dohody podepsané v Durhamu roku 1139 se stal hrabětem Northumbrie Davidův syn Jindřich. V letech 1168 až 1178 byl hrad přestavěn králem Jindřichem II. Přestavba stála tehdy ohromnou částku 1144 liber. Vedoucím stavitelem byl Maurice, nejspíše stejný Maurice který projektoval hradní donjon (obytnou a obrannou věž) v Doveru. Donjon v Newcastlu je mu velmi podobný a je jeho zmenšeninou. Vedoucími úředníky na stavbě kamenného hradu byli Guy Tisun, Robert Dilston, Josceleyne Rufus a Robert FitzEve. Stavba byla na krátkou chvíli přerušena během skotského vpádu roku 1173. Hrad byl tehdy neúspěšně obléhán. Tato situace se opakovala i v roce 1174. Král Jan nechal ve východní části hradu postavit velký sál na začátku 13. stol. Za vlády Jindřicha III. byl v letech 1247 až 1250 postaven barbakán (opevněné předbraní) v severní části hradu. Ten chránil severní bránu a byl založen před bránou na dně příkopu. Tento barbakán dosud stojí spolu s donjonem a je dnes nazýván Černá brána (Black Gate). Stavbou barbakánu byl vývoj hradu dokončen. Hrad byl po staletí důležitou královskou pevností na severu Anglie. Chránil Anglii před útoky Skotů a sloužil jako základna pro anglické vpády do Skotska. Byl proto anglickými krály často navštěvován. Král Jindřich III. tu byl v letech 1234, 1236 a 1238. Král Eduard III. tu byl nejméně pětkrát při svých invazích do Skotska. Není však jasné zda při svých návštěvách králové přenocovali na hradě a nebo v některém klášteře. Hrad byl převážně vojenskou pevností a pohodlí v něm pro krále moc nebylo. Od začátku 14 stol. byl navíc často v chatrném stavu. Jediným doloženým přenocováním královské hlavy byl (na jednu noc) nedobrovolný pobyt skotského krále Viléma Lva během jeho zajetí v letech 1173 a 1174. Zděný hrad byl v té době ve výstavbě. Osada u hradu se mezitím rozrostla do významného obchodního města. To bylo postupně opevňováno kamennou hradbou, jejíž dokončení spadá do pol. 14. stol. Hrad se tak ocitnul uvnitř městského opevnění a začal postrádat na vojenském významu. V 16. stol. sloužil západní úsek hradního příkopu jako městské smetiště a přízemí donjonu se stalo vězením. Ke konci 16 stol. je hrad uváděn jako zpustlý. Roku 1618 král Jakub I. pronajal hrad svému bratranci Alexandru Stephensonovi. Ten pak povolil výstavbu domů v areálu hradu, z nichž pak vybíral nájemné. Vnitřní prostory hradu se staly atraktivním obchodním místem poněvadž šlo stále o královskou půdu na kterou se nevztahovaly městské daně. Když v roce 1639 vypukl ozbrojený konflikt mezi králem a skotskými presbyteriány nazývaný „války biskupů“, král Karel I. pověřil Jakuba Astleyho revizí stavu hradu. V roce 1640 Skotové skutečně obsadili severní Anglii i s newcastleským hradem a drželi jej pak po dobu téměř jednoho roku. Po uzavření míru roku 1641 jim Karel I. musel zaplatit za odchod. V době občanské války (1642-1651) byl hrad provizorně opraven a vybaven děly. Skoti oblehly hrad a město roku 1644. Město padlo dne 19.10.1644 po několika měsících obléhání a poslední boj byl pak sveden o hrad samotný. Po občanské válce byl hrad opět rychle zastavěn obytnými domy a velký sál sloužil jako divadlo. Přízemí donjonu bylo stále vězením, v kapli uvnitř donjonu bylo skladiště piva a na koruně donjonu se pěstovaly ovocné stromy. K závěrečné zkáze hradu došlo během 19. století: hradby byly strženy a na jejich místě byly postaveny nové domy a ulice, navíc plochu hradu přetnuly dva železniční viadukty. Ty se u donjonu spojují a pokračují vjezdem do hlavního nádraží. Na druhou stranu ale proběhla oprava donjonu, který byl od roku 1811 ve vlastnictví města..