Tenczyn

Je možné, že stavbu zahájil již Andrzejův otec Nawój, který již roku 1319 nechal vymýtit les zvaný Tenczyn, aby vytvořil prostor pro založení vsi a příslušného hospodářství. Sídlo se v pramenech objevuje až na počátku 15. století, nejprve roku 1400 jeho purkrabí, o dva roky později již samotný hrad a roku 1404 hradní kaple. Nakolik významný hrad byl svědčí i skutečnost, že zde roku 1410 po bitvě u Grunwaldu byli drženi nejvýznamnější křižáčtí zajatci. Často přestavovaný hrad vlastnila rodina jeho zakladatelů (od roku 1527 v hraběcím stavu) až do roku 1639. V 70. letech 16. století přestavěl Jan Tenczynski hrad na výstavnou renesanční rezidenci, o čtvrt století jeho stejnojmenný syn dokončil poslední velkou přestavbu soustředěnou především na vylepšení obranyschopnosti. Jan byl posledním mužským potomkem rodu, roku 1639 jeho dcera Izabela přinesla Tenczyn i s obrovským pozemkovým majetkem věnem svému choti Lukáši Opalińskému (erb Łodzia). Tím přišel Tenczyn o rezidenční funkci a nadále sloužil již jen jako správní centrum panství řízeného purkrabím. Roku 1655 jej bez boje obsadili Švédové a při svém ústupu o rok později jej vypálili. Pustnoucí zámek sice ještě na konci 17. století částečně opravili Lubomirští, katastrofální požár způsobený úderem blesku roku 1768 však představoval definitivní tečku za jeho využitím. Znovu přitáhl Tenczyn zájem svého okolí až na sklonku 19. století, roku 1912 byly provedeny zajišťovací práce, které pokračovaly s velkou přestávkou po roce 1949..

Další výstavba v horním hradě vznikala postupně při jeho přibližně oválném obvodě. Nejstarší je zřejmě nejméně dochované severní křídlo přistavěné k oblouku severní hradby s již rovnou nádvorní stěnou. Poté následovalo na něj navazující krátké obdélné severovýchodní křídlo. V průběhu 15. století se již vymezil i dolní hrad (předhradí), rozšířeny byly obytné i obranné stavby. Severovýchodní křídlo bylo rozšířeno k jihu, vznikla tak pravidelná třípodlažní budova s dvoutraktovým interiérem. Na jižní straně horního hradu vznikla nová mohutná hranolová brána, východní bok zesílily tři nové flankovací věže (snad na starších základech). Z nich je nejzajímavější prostřední, do jejíhož interiéru zasahuje nároží sousedního východního křídla paláce. Mezi něj a branskou věž byla vně hradby přistavěna obdélná kaple s polygonálním závěrem. Nejpozději při renesanční přestavbě Jana st. Tenczynského byly vyrovnány nádvorní fasády horního hradu, který dostal podobu trojkřídlého renesančního zámku s arkádovými ochozy. Poslední západní strana nádvoří byla uzavřena nevysokou zdí. Tomuto stavu se velmi blíží návrh na rekonstrukci zámku z počátku 20. století (H. Hendel, cca 1912). Poslední z Tenczynskich dokončil především opevnění dolního hradu, které bylo na severozápadě opatřeno vstupním barbakánem, na nějž k jihu navazovalo téměř 70 metrů dlouhé úzké průjezdní křídlo se střeleckou galerií při západním boku. Za tímto křídlem se cesta lomila obloukem k východu a poté k severu k bráně horního hradu. Jižní frontu posílily dva čtyřboké bastiony staroitalské školy k hradbě předhradí připojené úzkými krčky. Horní část věži a bastionů zdobily dosud zčásti zachované dekorativní atiky.