Zříceniny hradu krakovských biskupů. Postaven konc. 13. st., ve 14. a 15. st. přestavěn a opevněn. Od r. 1437 vězením pro kněží. 1629 vyhořel, 1657 zapálen Švédy. V l. 1732-89 opět kněžské vězení. Po r. 1800 v ruinách, rekonstrukce v l. 1961-75.
K nejstarší fázi hradu patři spodní část volně stojící okrouhlé věže o průměru 9 m. Snad z té doby pochází i nároží blíže neznámé budovy odhalené v prostoru mladšího předbrání. Snad již tehdy byla do skály ve východní části hradu vylámána studna. Předpokládaná další zástavba hradu byla z větší části dřevěná, i opevnění tvořil zřejmě jen zemní val s výdřevou, jižně od jádra se začalo rodit i opevněné předbrání. V průběhu 15. století bylo kolem věže na přibližně obdélném půdorysu postaveno již zděné jádro, vzniklo východní křídlo a minimálně jižní část západního křídla. Coby biskupská rezidence byly jejich interiéry vybaveny odpovídajícím přepychem, chybět nemohla ani dosud nelokalizovaná kaple. V reakci na husitské nebezpečí od jihu bylo posilováno i opevnění. Dosud volně stojící předbrání bylo hradbou připojeno k jádru, Věž byla zvýšena a v horních partiích vybavena dvěma unikátními komorami pro děla s charakteristickými střílnami, které ovládaly přístup od jihu. Ve druhé polovině bylo k jádru od jihovýchodu připojeno rozlehlé předhradí s hospodářskými budovami. V průběhu 16. století byla značná část interiéru přestavěna na vězeňské cely doposud dochované v severním křídle. Severní čelo hradu zesílily dvě čtverhranné bašty mající pod kontrolou poslední část přístupové cesty ke hradu. Přestavba po požáru roku 1629 se soustředila především na nejvíce zničené předhradí, obytné budovy jádra byly v poměrně zanedbaném stavu. Oopraveny byly hradby a jejich severovýchodní nároží zesílil nevelký bastion. V 18.století bylo pro potřeby nápravného ústavu upraveno celé jádro především v úrovni prvního patra, druhé patro zůstávalo pro potřeby eventuelních návštěv biskupů, ve střední část západního křídla vznikla kaple založená r. 1754.
Pavel Zany Komárek, 26.5. 2004
Od poloviny 13. století patřilo území na pomezí Krakovska a slezského ratibořsko-opolského knížectví krakovským biskupům. Podle některých hypotéz stávalo na vysokém návrší nad vsí Babice raně středověké hradiště a později dřevěný hrádek zbojníků. Na přelomu 13. a 14. století postavil biskup Jan Muskata či jeho předchůdce nový hrad nazvaný Lipowiec jako opěrný bod přemyslovské strany, které byl biskup hlavním přívržencem v boji proti Vladislavu Lokýtkovi. V průběhu 14. století byl hrad plnící funkci administrativního centra významně posílen a důkladně opevněn. Přestavby pokračovaly i v první polovině 15. století, o čemž svědčí erby tehdejších biskupů dnes druhotně osazené do východní fasády nádvoří. Tou dobou (první zmínka r. 1437) začal hrad plnit i další funkci biskupského vězení především pro provinilé kněze. Klíčovou roli pohraniční pevnosti sehrál Lipowiec i během husitských válek. V 16. století vystoupila do popředí vězeňská…
číst dále
Pavel Zany Komárek, 26.5. 2004