Rathgorgin

V 19. století byla řeka napřímena, dnes je proto dál na jih od hradu ve vzdálenosti asi 300 m. V době silných jarních dešťů (únor, březen) se voda vrací do starého řečiště a zaplavuje okolí hradu. Vyvýšený obdélný hradní ostrov je pak znovu patrný. Asi 30 m severně od hradu je nízký esker, štěrkový val z poslední doby ledové. Esker se táhne ve směru ZJZ-VSV, stejnou orientaci má i delší osa hradního obdélníku. Esker při záplavách nabízel jedinou suchou cestu ke hradu, proto na něm patrně byla přístupová cesta. Eskery všeobecně sloužily jako cesty bažinatým vnitrozemím Irska. Obvod hradu vymezovala tenká obvodová hradba o síle asi 1 m. Dosud stojí dva krátké úseky hradby. Skarp hradby byl zároveň eskarpou vodního příkopu. Rohy hradu neměly žádné flankování (boční ostřelování hradby). Uprostřed delší severní strany vystupoval před hradbu do příkopu obdélný věžový palác (přibližně 12 x 10 m) s průjezdem uprostřed přízemí. Brána tak byla namířena proti eskeru, stačilo překonat 30 m po dřevěném mostě. V Irsku je malá skupina hradů s branským průjezdem v přízemí věžových paláců nebo donjonů, kromě Rathgorginu jsou to také hrady Roscrea a Cahir v hrabství Typperary. Delší osa věžového paláce byla shodná s delší osou hradního obdélníku. Před hradbu palác vystupoval polovinou své šířky. Vnější portál brány byl v ústupku mezi dvěma rohovými obdélnými rizality paláce. V prvním patře nad bránou byly oba rizality spojeny segmentovým obloukem. V přízemí paláce byly tři valeně klenuté prostory, z nichž ten prostřední sloužil jako branský průjezd. V bočních místnostech mohla být vrátnice a skladiště. V prvním patře byl velký sál, ve kterém mohl být ovládací mechanizmus padacího mostu a v podlaze nad průjezdem podsebití. Ve druhém patře byly další soukromé obytné prostory majitele hradu. Z věžového paláce dnes stojí pouze jeho severní čelní stěna, místy včetně druhého patra. Interiéry zcela zanikly, v přízemí jsou ale patrné otisky valených kleneb. Ústupek mezi oběma rizality byl spolu s portálem brány na konci středověku zazděn. Palác byl v té době upraven na věžový dům (tower house, druh tvrze). Brána byla přeložena někam do hradby mimo palác. Z původního branského průjezdu se stala další užitková místnost. Podobnou úpravu můžeme vidět například na hradech Glanworth v hrabství Cork a Lee v hrabství Laois. V dochované severní části paláce jsou v obou rizalitech velkokapacitní latríny s šachtami v síle zdi. Tato strana paláce stála přímo ve vodním příkopu, odpad proto určitě splachovala voda. Příkop je dnes celý zanesený, odpadové otvory proto nejsou nad zemí patrné. Dírami v bočním zdivu ale můžeme vstoupit nebo nahlédnout na dno šachet. Obě latríny byly pro tři osoby nad sebou. Jejich společná kapacita byla šest osob, dvě osoby v přízemí, dvě v prvním patře a dvě ve druhém patře. Latríny jsou vertikální, uživatelé je používali v různých podlažích nad sebou. Opačným druhem je latrína horizontální, kde všichni uživatelé seděli vedle sebe (bez přepážek). Více na téma středověkých záchodů viz článek https://www.hrady.cz/clanky/dva-zakladni-druhy-stredovekeho-zachodu-na-hradech-a-dalsich-stavbach-v-cesku-irsku-a-britanii#google_vignette..

Cathal jim udělil půdu, Gilbert se usadil právě v této části Connachtu. Motta proto není invazní, Gilbert ji založil se souhlasem krále. Gilbert de Angulo zemřel v roce 1213. Potomci obou bratrů se v Connachtu udrželi pod příjmením Costello. Motta zpustla nejpozději po dokončení kamenného hradu Rathgorgin. Ten založil Anglonorman Jan Dolphin někdy po roce 1235. Členové rodu Dolphin byli vazaly mocného rodu de Burgh. Richard de Burgh (1194-1242), první baron z Connachtu, obsadil provincii Connacht v roce 1235. Nově dobytá území zajistil sítí nových kamenných tvrzí, včetně Shrule (viz samostatné heslo). Jeho vazalové začali na svých panstvích stavět kamenné hrady. Meiler de Bermingham si postavil nedaleký hrad v Athlone. Rod Dolphinů se v této oblasti udržel i po pádu první anglické (anglonormanské) kolonie ve většině Irska na konci 13. a začátku 14. století. Členové rodu se ženili s dcerami irských králů, legitimizovali tak své postavení v zemi. V průběhu staletí byli nakonec irštější než Irové (more Irish than the Irish). Hrad byl někdy v 15. nebo 16. století upraven na věžový dům (druh tvrze). Věžové domy byly lehce opevněné obytné čtverhranné donjony. K tomuto účelu se výborně hodily i starší hradní věže a vězové paláce, jako v případě hradu Rathgorgin. V roce 1574 byl majitelem hradu Ulick Burke, potomek bývalých feudálních vládců rodu Dolphin. Během druhé anglické kolonizace Irska, která začala v 16. století, bylo s Dolphiny a Burky nakládáno stejně jako se všemi ostatními irskými katolíky. Anglický šlechtický původ, sahající do doby první anglické kolonizace, anglickou královskou vládu v Dublinu sám o sobě příliš nezajímal. Důležitější byl přechod na pravou anglikánskou víru a patřičné anglické chování, včetně správného oblékání a anglické mluvy. Po těchto stránkách irští katolíci anglickou královskou vládu v drtivé většině případů neuspokojili. Byli tak postupně zbavováni majetku ve prospěch spořádaných anglických novousedlíků. I Dolphinové a Burkové tak v 17. století zaplakali. Hrad Rathgorgin v té době zanikl..