
Hrad najdete v krásném středověkém městě stejného jména „Athenry“ cca 23 km od města Galway v hrabství Galway. Poblíž města probíhá dálnice M6 spojující Galway s Dublinem, takže jej nelze minout, protože na město upozorňují dopravní značky. Město protíná železnice spojující Galway s Dublinem a Limerickem. Staví zde jak osobní vlaky, tak rychlíky. Z Galway sem zajíždí i autobusy společnosti Bus Éireann.
Ve městě kromě hradu naleznete také zříceniny dominikánského kláštera, částečně dochované opevnění města s několika baštami včetně jedné původní městské, středověké vstupní brány a částečně dochovaný kostel čtvercového půdorysu, ve kterém je dnes „heritage centre“ (návštěvnické centrum). Ve městě je mnoho restaurací, pubů a obchůdku a každý pátek zde probíhají farmářské trhy.
Původně šlo o jednopatrovou obdélníkovou věž o rozměru 16,4x10,3 m, včetně přízemí místnosti přístupné vnitřním schodištěm z prvního patra, která sloužila pravděpodobně jako sklad. V úrovni prvního patra je krásně zdobený vstupní portál, který sloužil původně jako jediný vstup do budovy. Opatřen byl vnějším dřevěným schodištěm. Hlavní sál je osvětlen čtyřmi okny, z nichž dvě jsou též mistrně ozdobená kamenosochařskou výzdobou s květinovými motivy známou jako „západní škola“. Podobné ozdoby se nalézají i v opatství Cong na severním břehu jezera Lough Corrib. Jedná se o přechodný styl mezi románským a gotickým slohem. V klášterech je tato výzdoba častá, ale na hradech je unikátní. Současný vstup do přízemní místnosti (skladiště) z úrovně země byl vybourán až mnohem později. Představu o tom, jak byl hrad původně vysoký, si uděláme, když se podíváme na jižní nebo severní zeď – uvidíme zhruba v polovině výšky po stranách dva čtvercové otvory. To byly otvory pro odvodňování střechy. Kolem roku 1250 bylo přistavěno další patro, ale tyto otvory byly zachovány. Z této doby se dochovalo cimbuří na vrcholu věže. V 15. století pak bylo toto cimbuří na severní a jižní zdi zvýšeno do dnešní podoby vysokých štítů a opatřeno novou střechou, pod kterou vzniklo třetí patro. Uvnitř věže nejsou žádné známky po krbech a jiných otopných zařízeních, takže se dá předpokládat, že vytápěné bylo v průběhu dob vždy nejvyšší patro a to ohništěm uprostřed místnosti a kouř volně odcházel skrz otvor ve střeše, tak jak je to vidět u jiných hradů tohoto typu v Irsku (např. Bunratty Castle). V prvním patře je v severozápadním rohu jediný záchod – prevét (v Irsku se eufemisticky označuje jako garderobe – šatna). Rod de Bermingham se nakonec v 15. století přestěhoval do domu na náměstí a hrad byl v 16 století opuštěn a v r. 1683 byl uváděn již jako pustý a v ruinách. V roce 1990, kdy byl hrad v troskách a neměl střechu, začala citlivá rekonstrukce hradu na popud OPW (něco jako NPÚ v ČR) a nakonec byl hrad otevřen pro veřejnost..